Nevím jak vy, ale já jsem byl vždycky hrdý na momenty, kdy jsme dokázali zaujmout svět. Kdy někdo odsud dosáhl světové popularity, známosti, prostě se prosadil. Jsme malá země, a tak těch chvil nebylo zas tak moc. Ale třeba Forman, Navrátilová, Lendl, Masopust, Nedvěd, Jágr nebo Havel té mety dosáhli. V poněkud menší, specializované míře pak třeba Hammer a Vitouš v jazzu, Kožená v klasice nebo Šebrle či Železný (ten vrhač, samozřejmě) v atletice, hokejisti, fotbalisti…
Ucho Svobody: Cigára, komiks, nemoce a Gillan
V poslední době nemáme zrovna žně, prosazují se spíš osobnosti v hodně specializovaných oborech, a tak nám může velkou radost udělat v Týdnu v týdnu zveřejněná statistika, podle které jsme pátí na světě v průměrné spotřebě cigaret na osobu a den. První jsou Řekové, ti nám ostatně nedávno podobně zavařili i ve fotbale. Ale k medailové pozici nám schází fakt málo. Začít bychom mohli čtvrtými Bulhary, kteří vykouří jen o dvě desetinky cigára víc. To stačí párkrát potáhnout a máme je. A pak už zbývají jen Slovinsko a Ukrajina. Kdyby se zavedl třeba hospodský dvojboj, tedy přidalo se ještě pití piva, tak budeme nejspíš nejlepší na světě! Protože největší soupeři z pivní části, Dánové, se v kouření propadli někam do průměru.
Podle jiné podobné statistiky jsme mezi světovými medailisty také v nemocnosti. Na nemocenskou odchází u nás tolik lidí, že to u zaměstnavatelů vzbudilo podezření. A dávají skvělou obživu hned několika agenturám, které chodí kontrolovat, zda nemocní opravdu leží doma, zda jsou opravdu nemocní. Ještě, že naši zákonodárci nehledají zbytečně mezi oběma umístěními souvislost. Naopak, někteří z nich jdou i příkladem v boji o lepší hodnocení. Například pan Kubera, pokud to jméno nepletu. Nechal se teď slyšet, že dokázal vykouřit sto cigaret v tahu. Tedy jednu pěkně po druhé. A nic se mu nestalo! Jen trošku víc kašle. Ani nezůstal doma.
Česká televize chystá v britské licenci sérii zábavných pořadů, které mají znovu naučit lidi, hlavně děti, číst. Boj s větrnými mlýny, řekl bych. Prosím vás, kdo má na to dneska čas, vzít si do ruky obsáhlou knihu plnou textu. Než se spisovatel prohrabe k nějaké akci, uběhnou desítky stránek otravných popisů okolností, krajiny, myšlenkových pochodů a tak podobně. Tím se nikdo prokousávat nebude. Navíc se všemi těmi zbytečnými květnatými a češtinu brousícími obraty a větami. Naštěstí se na výsluní dostává jednoduchá forma čtení - komiks. K obrázkům je dodáno pár bublin, děj hezky odsýpá a hned jsme na konci. Jak hrdina či krajina vypadají, vidíme. S myšlenkovými pochody či zbytečnou květnatostí netřeba se zabývat. Je to budoucnost čtení, náhražka románů. Však se taky razí krásný nový termín - grafický román. A ty se pak stejně jako zastaralé románové předlohy filmově adaptují, režiséři a další tvůrci se snaží poetice komiksu přiblížit a všichni jsou spokojeni. Už se nikdo ani nediví. Naopak, i specializované, státem podporované médium, jakým je dvoutýdeník A2, se tím začalo pravidelně zabývat. Redaktor Jiří G. Růžička, který je ke svému profesnímu okolí jinak nesmiřitelně přísný, se komiksu věnuje zcela pravidelně. Až to vypadá, že se o nic jiného nezajímá. I když naposled psal o jiném, podobně náročném fenoménu - audioknihách. To je jako když vám na CD někdo knížku pěkně přečte, takže ji můžete poslouchat třeba v autě. A v takové době přichází nový seriál o čtení!
Pokud vám připadá mé povídání pesimistické, není se nejspíš co divit. Vždyť slunce se kvůli všem těm řečem o globálním oteplování zřejmě naštvalo a od začátku roku na just se ještě téměř neukázalo. A když se člověk chce uvolnit, koukne se na stejnojmenný pořad Jana Krause a tam se od hosta, pana Mejstříka, dozví, že v zastupitelstvu Prahy 1 všichni kradou. Mluví dokonce o mafii. To ho někdo zbavil mlčenlivosti, nebo co?!
A tak na závěr něco málo radosti z velmi dobré muziky. Novinka deeppurplovského Iana Gillana, která se jmenuje One Eye To Morocco přináší porci nádherných, nezakomplexovaných písniček. Rockové až občas bluesové skladby sice nepřepisují dějiny, jak rádi uvádějí naši sporťáci, ale jsou radostné a strhující. Takže máte dvě jistoty - naše rádia je hrát nebudou, pro ně jsou příliš nové, a když si desku pořídíte, jen tak ji nezaložíte.