Jak to vlastně je s tou Venezuelou

Snad o žádné zemi v Latinské Americe se v posledních několika letech nepsalo víc (tento blog nevyjímaje) než o Venezuele. Jak by ne? Její revoluční a kontroverzní prezident Hugo Chávez – pro jedny diktátor a pro druhé spasitel – se ve světě proslavil mj. svým bodrým výrazivem, protiamerickými postoji a budováním Socialismu 21. století. Žádný jiný z jeho předchůdců nerozdělil tak ostře svoji zemi jako on. Přesto veškerou moc, kterou kolem sebe soustředil, získal v demokratických kláních, volbách a referendech, která vždy probíhala pod dohledem pozorovatelů z nejrůznějších mezinárodních organizací. Ti nakonec vždy uznali hlasování jako svobodné, spravedlivé a demokratické.

Hugo Chávez už dávno převzal po Fidelu Castrovi otěže levicové revoluce v Latinské Americe. A i přes četné výhrady Spojených států a některých zemí Evropy, naopak latinskoamerické vlády Chávezovu Venezuelu respektují, a účastní se jeho regionálních projektů a hospodářských uskupení (ALBA, Banka Jihu, Unasur).

Letos v únoru také Venezuelci v referendu schválili změnu ústavy, která teď umožňuje Chávezovi kandidovat bez omezení, znovu a znovu na prezidenta země. Právě toto ustanovení bývá často terčem kritiky u Chávezových odpůrců doma i ve světě. Přitom ale venezuelskému prezidentovi nezaručuje žádné doživotní prezidentování, jak někteří často a mylně tvrdí. Pokud by chtěl být prezidentem v dalších obdobích, vždy by se musel nechat znovu a znovu zvolit v demokratických volbách.

V uplynulém týdnu jsem na toto téma mluvil s jedním nejmenovaným latinskoamerickým diplomatem, který mi říkal, že demokracie ve Venezuele se teď vlastně principiálně neliší třeba od té v České republice. „Nebo snad vašim poslancům ústava omezuje počet znovuzvolení do parlamentu?“, zeptal se a pokračoval: „Že jde o různé věci? Ale ne. V našich latinskoamerických zemích máme prezidentský systém a v Česku máte systém parlamentní demokracie.“

Ano, to je pravda. V České republice nevolíme přímo prezidenta, volby jsou parlamentní. Ve Venezuele volí přímo prezidenta. Prezident ve Venezuele je tak přímo volen občany, stejně jako jsou v ČR občany voleni poslanci. To je rozdíl mezi parlamentními a prezidentskými volbami. Když jsou tedy oba (prezident ve Venezuele a poslanci v ČR) voleni přímo, je logické, když pro ně platí stejná pravidla v otázce znovuzvolení. Čeští poslanci nemají ústavou omezen počet znovuzvolení do parlamentu. Když tedy venezuelskému prezidentovi zákon umožňuje nechat se znovu a znovu zvolit, je to stejné jako když českému poslanci zákon umožňuje kandidovat znovu v dalších a dalších volbách. Nechám toto srovnání otevřené, třeba k dalšímu zamyšlení.

Venezuelská ústava navíc umožňuje vyhlásit tzv. odvolávací referendum. V něm mohou voliči, v případě jejich nespokojenosti a neplnění slibů voleným představitelem (nejen prezidentem, vztahuje se to na všechny volené funkce), onoho představitele odvolat v referendu. V roce 2004 takové odvolací referendum podstoupil právě prezident Chávez. Většina se ale tehdy vyslovila pro jeho pokračování ve funkci.

A co zjistil washingtonský CEPR

Pro vzdálené zahraničí (třeba ČR) se často zdá jen těžko pochopitelné, proč Venezuelci Cháveze stále tak podporují, když je tak autoritativní. Odpověď se snažila najít i skupina odborníků z amerického Střediska pro ekonomický a politický výzkum (CEPR, Washington D. C.).

Zaměřila se na ekonomické a sociální indikátory deseti let Chávezovy vlády. A vydala zprávu s těmito zajímavými závěry:
- Současná ekonomická expanze ve Venezuele začala poté, co vláda převzala řízení národní ropné společnosti (PdVsa, v roce 2003). Od té doby se HDP téměř zdvojnásobil, růst byl 94,7% během pěti a čtvrt roku, tedy 13.5% ročně.
- Největší růst zaznamenaly neropné sektory hospodářství a soukromý sektor rostl rychleji než veřejný.
- Chudoba se snížila o polovinu, z 54% domácností v roce 2003 na současných 26%. Extrémní chudoba se snížila o 72%. Měření chudoby odráží nejen příjem, ale i zvýšenou dostupnost zdravotnictví a vzdělání.
- Reálné sociální výdaje na občana se víc než ztrojnásobily.
- Dětská úmrtnost se snížila o třetinu, počet obecných lékařů se zvýšil 12krát.
- Počet zapsaných vysokoškoláků se zdvojnásobil.
- Nezaměstnanost se snížila z 11,3 na 7,8%.
- Počet uživatelů sociálního zabezpečení se víc než zdvojnásobil.
- Státní veřejný dluh se snížil z 30,7 na 14,3% HDP. Zahraniční veřejný dluh se snížil z 25,6 na 9,8% HDP.

Četní kritici Chávezovy vlády poukazují na skutečnost, že venezuelské hospodářství a současný růst je příliš závislý na těžbě ropy. Podle prognózy CEPRu by se venezuelský rozpočet dostal do deficitu, pokud by ceny ropy zůstaly pod 45 dolary za barel. Protože Venezuela ale má víc než 80 miliardovou rezervu, může si po jistou dobu dovolit financovat mírný deficit. Ekonomové a trhy ale nepředvídají, že se nízké ceny ropy udrží dlouho. Pro prosinec 2010 se očekává, že barel ropy by měl stát zhruba 60 dolarů.

Jestliže jsem v jednom ze svých blogů z počátku roku předpovídal, že úspěch Chávezovy vlády, a možnost jeho dalšího znovuzvolení, se bude do značné míry odvíjet od vývoje cen venezuelské ropy, tak tyto prognózy by mohly být dalším vodítkem.

Hugo Chávez
Hugo Chávez
Více fotek
  • Hugo Chávez autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/879/87829.jpg
  • Filip Kanda autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1150/114904.jpg
  • Oslavy Chávezovy vlády ve Venezuele autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/654/65323.jpg
  • Protesty proti Chávezovi autor: Alan Diaz, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1093/109220.jpg