Ministr školství navštívil pražského arcibiskupa a povídali si o sexuální výchově. Začalo další kolo sporu o to, jestli mají být děti vyučovány v sexuálních dovednostech dle příručky „Sexuální výchova – vybraná témata“ (viz blog z 29.4.2010), kterou ministerstvo rozeslalo základním školám. Byla návštěva věřícího Josefa Dobeše u kněze Dominika Duky upřímným projevem ministrovy dobré vůle, nebo jen jakýmsi pokusem o alibi? Platí, že rodiče usilující o stažení příručky ministra „fascinují odpovědností za své děti“, anebo že jejich snahu pokládá za „bigotní a trošku mimo mísu“? Chce s rodiči spolupracovat na zlepšení kázně ve školách, nebo je hodlá vystavit postihům včetně trestního oznámení, nebudou-li posílat děti na kontroverzní sexuální výchovu?
Rozpolcený ministr a odhodlaní rodiče
Na ministru Dobešovi je sympatické, že mezi tři nejdůležitější profese řadí učitele stejně jako lékaře a duchovní. Mezi odpůrci sexuální osvěty ve stylu propotratového fanatika Radima Uzla není totiž jen přes 5.500 rodičů, 312 základních škol, 140 kněží a Česká biskupská konference, ale též řada humanitárních i politických subjektů, např. Unie křesťanský pedagogů, Konzervativní strana, Konzervativní klub, Akce D.O.S.T., Asociace speciálních pedagogů ČR, Národní centrum pro rodinu, Hnutí Pro život ČR, Výbor na obranu rodičovských práv, Institut sv. Josefa, Komunita Chemin Neuf, Centrum pro rodinu a sociální péči i další rodinná a mateřská centra. Ke cti panu ministrovi slouží i to, že nehraje mrtvého brouka, který po své předchůdkyni zdědil nepříjemný problém, ale reaguje na vlnu odporu, který příručka vyvolává. Je ovšem otázka, jak vážně myslí dohodu s arcibiskupem, že se sexuální výchova v širším kontextu stane součástí etické výchovy. V té by jistě nebyly únosné některé praktiky doporučované příručkou, jako např. propagace autoerotiky, hrátky s prezervativy či hovory o sexuálních zážitcích před celou třídou. Ministr se zdá být lehce rozpolcený, říká-li, že příručka se měnit nebude a zároveň, že chce jednat s rodiči, jimž o nic jiného než o její stažení nejde.
Zcela „mimo mísu“, avšak nikoli ze strany rodičů nýbrž autorů příručky, jsou proklamace typu: „právo na informace o sexuálním životě má i dítě, jehož rodiče si to nepřejí“. Nejen autoři, ale především pan ministr a jeho poradci by měli vědět, že „péče o děti a jejich výchova je právem rodičů“ (Listina základních práv a svobod), že „rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti“ (Všeobecná deklarace lidských práv) a že vlády států „se zavazují respektovat svobodu rodičů… zajistit náboženskou a morální výchovu svých dětí podle vlastního přesvědčení rodičů“ (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech). Neslyšel snad ministr o těchto právních normách, jichž se jeho úřad chystá nedbat? Není dokonce ministrova „rozpolcenost“ důsledkem něčeho jiného než neznalosti? Vůbec se totiž nezdá, že by jeho podřízení hodlali ctít svobody a práva rodičů. Ministerský poradce Jindřich Kitzberger rodičům sdělil, že pokud odmítnou účast dětí ve výuce sexuální výchovy, hrozí jim „právní postih za přestupek, ale v krajním případě až trestní stíhání pro zanedbávání povinné školní docházky(!)“.
Pan ministr by tedy měl jasně říci, chce-li s rodiči kooperovat v rámci slušných vztahů, nebo chce-li je pro uplatnění rodičovských práv kaceřovat a kriminalizovat. Někteří rodiče už dali najevo, že jsou odhodláni jít za právo na výchovu svých dětí třeba do vězení. Možná by si měl ministr školství uvědomit, kdo za skandální příručkou pohlavní manipulace s nezletilci stojí a komu má vlastně sloužit. Není to jen Uzlova „Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu“, či jeho sexuálně revoluční klaka. Eminentní komerční zájem na zpřístupnění sexu a znemravnění mládeže mají především farmaceutické koncerny, výrobci antikoncepce, potratové kliniky a sexuální průmysl od pornomédií po nevěstince a tuzemská i zahraniční sexuální eldoráda. Do koho jiného mohou podnikatelé se sexem potichu investovat nežli do ochotných „odborníků“, kteří jim za bezpečně distribuované částky o mnoha nulách zařídí „liberální sexuální výchovu“ v českých školách? Jistě nelze do stejného okruhu řadit i nového ministra školství, avšak připustíme-li, že používá vlastní zdravý rozum, jak jinak máme chápat jeho „rozpolcenost“?
Poučné pro pana ministra Dobeše by mohlo být seznámení s osudy muže, který s „nápravou“ sexuální morálky přišel jako první na světě - a v jehož díle se snaží pokračovat sexuální revolucionáři Uzlova typu. Jmenoval se Wilhelm Reich, pocházel z Haliče, jeho otec se zřekl židovského náboženství a ze syna vychoval zapřísáhlého ateistu. Reich se stal Freudovým asistentem, marxistou a komunistou. Obhajoval pohlavní styky mezi nezletilci a vyzýval děti, aby bojovaly proti všem autoritám. Reichova revoluce údajně měla osvobodit lidstvo od konvencí v oblasti sexuální morálky. Navrhoval zavést do škol masovou sexuální výchovu, děti se podle jeho plánů měly stát trojským koněm zničení tradičních struktur v rodinách. K žádnému osvobození ovšem nedošlo; tyranie tělesnosti zničila duchovní rozměr člověka, svobodnou vůli i schopnost lásky. Reich zemřel v r. 1957 jako paranoik na psychiatrickém oddělení federální věznice v Pennsylvánii, kde si odpykával trest za podvody. V zemích, kde byla liberální sexuální výchova zavedena (např. Švédsko, USA, Velká Británie), došlo ke snížení věku zahájení pohlavní aktivity mládeže, mnohonásobně se zvýšila promiskuita i výskyt pohlavních chorob a těhotenství mladistvých. Je proto třeba se ministra školství Josefa Dobeše znovu zeptat: skutečně chcete, aby Reichovi následovníci vychovávali české školáky k „bezpečnému“ sexu?