Okénko z Indie (1)

Tenkrát jsem byla hlavně zvědavá a nedočkavá, jaké to tady bude. Přemýšlela jsem, jak funguje společnost, kde každý jedinec uctívá svého Boha? A někdy hned tři najednou? Bude to země nasátá fanatismem? Nebo pokorou a tolerancí? Přijmou mě místní mezi sebe? A co komáři? Složí mě dříve malárie nebo věhlasná špína?

Indie má v našich očích nálepku chudá a špinavá, kde nemoci mají svůj rej. Zavítáte-li do Mumbaje a Dílí, bude pro vás Indie skutečně ta špinavá, s žebráky na každém kroku. Život ve velkých megaměstech je (tak jako u nás) odlišný od života, který většina populace Indie vede. Po celé zemi potkáte dobrosrdečné obyvatele a společnost na vás zapůsobí jako optimistická, nenaleštěná, svobodně dýchatelná. Prostě svá. To vše a k tomu pestrost každého dne a spiritualita, která se nad Indií neviditelně vznáší, před pár lety učarovaly i mně.

Po příletu na jih země na mě vybaflo děsné dusno, smrad, prach a žár slunce, ale nejvíce dostaly zabrat mé uši a nos. Stála jsem s batohem na ulici a připadala si jako v prádelně. Nemohla jsem se nadechnout. Dokola stoupaly ztěžka černé mraky, které se jako na běžícím páse tvořily z kouřících výfuků všech těch motorek, aut, rikš, autobusů a náklaďáků, jež od časného rána zaplavují silnice indických měst 365 dní v roce. Po zádech mi stékaly čůrky potu a obnažené části těla vábily nenasytné komáry. Bolely mě uši z toho nezvyklého randálu, troubení rozličných klaksonů a štěbetání těch všech, co se tím mumrajem na ulici dokázali proplést. Tohle byla první minuta mé Indie.

Pak už mě udivovala jen ta pohoda, která ze zdejších lidí vyzařuje. Snad proto, že nikam nespěchají. Ručičky hodinek nerozdělují čas na pracovní a odpočinkový a den si dokážou vychutnat. Skupiny přátel v ulicích, debaty v hloučku náhodných kolemjdoucích a náboženské rituály jsou symbolem Indie. „Všechno ostatní počká, ale Bůh v našem životě je vždy na prvním místě,“ přesvědčovali mě mladíci ve městě Kanchipuram, proslaveném prastarými chrámy hinduistických bohů, kam to odpoledne kráčeli, aby se poklonili božstvu už potřetí. Je zřejmé, že náboženská víra hraje roli společenského stmelování, vždyť 80 %  indické populace je oddaná hinduismu.

A kdy se v Indii pracuje? Naprosté většině stačí jen trochu jídla – rýže, placka, směs vařené zeleniny v omáčce, ve které hutná dávka barevného chili koření nemůže chybět. S přístřeškem k bydlení si také nelámou hlavu. Kombinace kamenů, kterých je všude habaděj, hlíny a palmových listů je postačující. Bambusové tyče a kousky pestrobarevných igelitů tvoří pak střechu nad hlavou. Vařič na plyn nebo ohniště je součástí výbavy skromné domácnosti. Namísto postele si vystačí se suchým palmovým listím, ale většina ulehá přímo na hliněnou podlahu, která v úmorných vedrech příjemně chladí. Před obydlím často parkuje skútr, kolo nebo motorka, která uveze i čtyři členy rodiny a vpředu ještě stojí pes nebo pytel mouky.

To, co člověk umí, musí také zpeněžit, aby přežil. Máte pocit, že všichni tady něco prodávají a nabízí ke spravení, a to přímo na ulici. Všechny tyto práce mají pod palcem muži. Jeden šije nebo žehlí, druhý za clonou z lítajících jisker brousí nože a nůžky, třetí peče v zrezivělém sudu kukuřičné placky. Než si u prodavače zboží koupíte, tak sám od sebe usekne třeba kus z homole medu a nebo vytáhne ze smažícího oleje jednu z těch do hněda zbarvujících se kuliček a podá vám ji k ochutnání. Následně vše další zabalí do novin, ale žádné halabala to není. Preciznost a lásku jako by současně vkládal do každého přehybu novin.

Individualismus v Indii nemá prostor, kamarádi a rodina několika generací jsou společníci, s kterými se začíná a končí den. V ulicích potkáte skupinky mužů a žen, vždy odděleně od sebe, které stále o něčem diskutují. V ruce často svírají skleničku čaje nebo kafe s mlékem a taky s dvěma lžícemi moučkového cukru. A když kolem vás projdou dva postarší muži, kteří se drží za ruku, tak je to „pouze“ projev toho nejvěrnějšího přátelství.

Pořekadlo „čistota půl zdraví a špína celé“, které mívalo opodstatnění u našich babiček, tady platí podnes. Haldy odpadků sice hyzdí prostranství, a to nejen na konci města, ale vše přebytečné z domácností se spaluje přímo v ulicích za bílého dne. Delegace z odboru hygieny a daňového úřadu mezi pouliční prodejce nezavítá. Snad je to nepsaná, ale zase na druhé straně výhodná dohoda pro všechny v zemi, která pojme přes miliardu obyvatel: „Vy se o sebe postarejte, jak umíte, a my vás necháme být.“

Stále žasnu z ohromné chuti do života, kterou tady každý má. Slušnost, tolerance, vnitřní pokora a úcta k druhému člověku je pro Indy přirozená. Je to díky náboženství a zákonu karmy? Nebo na tom má svůj podíl i hudba, která se line z každého obchůdku, chrámu a burácí z rozharašených autobusů třeba v půl druhé v noci? Změn ve svém životě Indové moc nenajdou. Zdravotní péče a sociální jistota včetně důchodů existuje pouze pro zaměstnance ve státní správě a navštívit například sousední stát země většinu z nich ani nenapadne.

Předpisů a nařízení je tu poskrovnu, stejně tak jako cedule zakazující a upozorňující. Když se posadíte na schodek frčícího vlaku, tak na vás nikdo nekřičí. Stejně tak si můžete ohmatat tisíc let staré kresby a postavičky vytesané do stěn chrámů nebo „ulevit“ svému močovému měchýři na rušné ulici.

Život a myšlení Indů je prosté (nikoliv primitivní) a možná právě v té jednoduchosti a přímočarosti tkví recept na jejich spokojenost. Slova mladíka z ulice to jen potvrzují: „Raduj se a žij přítomností. Nevláčej s sebou minulost a nečekej, až jednou budeš šťastná.“

Motorky a skůtry stojí před každým obydlím
Motorky a skůtry stojí před každým obydlím
Více fotek
  • Motorky a skůtry stojí před každým obydlím autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1873/187248.jpg
  • Indická ulice je plná dobrot autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1873/187247.jpg
  • Obuvník při práci autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1873/187254.jpg
  • Setkání dvou světů autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1873/187256.jpg
  • V odpadcích je vždy něco k nalezení autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1873/187258.jpg