Kapitola 10 - Sicilské slavnosti (dokončení)

Místní lidé rádi chodí do restaurací na večeři, která je považovaná za společenskou událost a trvá nejméně dvě hodiny, ale většinou ženy vaří doma, a to pořád. V poledne přicházejí zaměstnaní muži na oběd domů a pak si vychutnávají slastné dvě hodiny siesty, po třetí hodině odcházejí a mezi osmou a devátou se večeří. Protože jsme na Sicílii, je jasné, že pasta, čímž se myslí jakékoli těstoviny (prý jich je v Itálii víc jak dva tisíce druhů), musí být vždycky. Moje sousedky každý den vznášely starostlivé dotazy, zda jsem dnes měla pastu, a když dostaly zápornou odpověď, hned mě zvaly na oběd či večeři. Mám sice těstoviny ráda, ale po čase jsem raději už tvrdila, že pasta byla, v tom případě se mi dostalo uznalého a pochvalného bravo. Teprve až po pastě přicházejí ke slovu další pokrmy, jako jsou ryby nebo různé mořské potvory, často také samotný plátek masa.

Pochopitelně že žádná domácí sešlost se neobejde bez jídla. Skoro v každé domácnosti na Sicílii je někde pec na pizzu, ve které se často peče i domácí chléb. Malé bochánky se ještě horké rozkrojí napůl, posolí, popepří a polijí olivovým olejem a je to V Y N I K A J Í C Í. A protože jsme na Sicílii, zábava to bývá hlučná, ale i veselá.

Většina rodin žijících v sicilských městech a městečkách mívá kromě městského bytu nebo domku ještě dům na campagni – venkově, což nemusí být ani moc daleko od příslušného města, ale je tam pozemek a na něm se ponejvíce pěstují olivy, rajčata, cukýny, lilky, mandle, ořechy, fíky a samozřejmě víno. Pro nás Středoevropany bývá objevem čerstvý fík, který chutná naprosto jinak než sušedný, který známe. Dalším překvapením jsou opuncie, plody placatého kaktusu, které v srpnu dozrávají po celém ostrově a kterých si můžete naloupat, co hrdlo ráčí. Při jejich sklizni musíte být ale hodně opatrní, protože opuncie mají jemné trny, které nejsou ani vidět, ale když se vám dostanou pod kůži, je to velmi nepříjemné a těžko se odstraňují. Nejlepší je srážet opuncie holí, pak je nutné použít pevných gumových rukavic, vzít plod do ruky, nožem seříznout oba konce, pak slupku podél proříznout a jedlý střed vyloupnout. Plody jsou sladké a plné peciček. Nejvíce chutnají hodně studené. Je to prý strašně zdravé, hlavně tedy na zažívání, protože ty pecičky vás spolehlivě protáhnou a pročistí.

Velkým zklamáním pro nezasvěcené bývají olivy, které se nedají jíst čerstvé, utržené rovnou ze stromu. Jsou tvrdé a příšerně trpké. Olivy dozrávají v září a říjnu, tehdy se pod stromy rozprostře plachta, na kterou se setřesou. Pak se musí naložit do slaného nálevu, kde se macírují celou zimu. Teprve potom se dají konzumovat. Dobré je také vědět, že tohle je vlastně jen polotovar, což platí i pro většinu oliv, které se u nás dostanou v obchodě. Před konzumací se olivy nechají ještě tak půl hodiny koupat v osolené octové vodě a pak se z nich většinou dělá salát přidáním oleje, různého koření, cibule či česneku.

Velmi jednoduchý recept na pečené olivy: černé olivy dáme do alobalu, který položíme do rozžhavených uhlíků a necháme tam asi půl hodiny. Potom olivy přemístíme do misky a zalijeme směsí z olivového oleje, vinného octa, pepře, oregana, feferonky a rozsekaného česneku. Podávají se teplé. Pro některé lidi je také překvapením, že olivy jsou jen jedny – zelené. Růžové nebo černé se z nich stanou díky pozdější sklizni a jiným zpracováním.

Pokud se jídla týká, jsou Italové snad nejkonzervativnější národ na světě. Milují jídlo, ale jenom to svoje. S novými chutěmi si na ně nepřijdete.

A když vás přistihnou, jak do jídla přidáváte jinou ingredienci, než tu tradiční, tak se chytají za hlavu a plácají se dlaní o čelo a vykřikují, že jste vůbec nic, ale vůbec nic nepochopili.

Všimněte si, že po celé Itálii je restaurací s cizí kuchyní opravdu velmi málo, a když, tak jsou jen ve velkých městech a především pro turisty. Ital i v cizině zásadně chodí do italské restaurace, natož doma.

Ani ten náš proslulý bramborák se příliš neosvědčil, když jsem ho v potu tváře vyrobila asi pro třicet lidí v rámci jakési domácí slavnosti. Připadal jim jako podivná pizza, které něco schází.

K jídlu neodmyslitelně patří i pití. Nejoblíbenějším nápojem na Sicílii je pochopitelně víno, a to především červené. Značek a odrůd je nepřeberné množství, neboť snad každý hospodář vyrábí své vlastní stolní víno. Tato lehká vína jsou po celé zemi v podstatě srovnatelná, pokud se chuti a kvality týká, moc rozdílů nenajdete. Jste-li milovníci vína, nezbyde vám nic jiného než testovat a najít si tu svoji chuť. Já jsem objevila Nero D´Avola – Morgante. Nero D´Avola je sicilská odrůda, velmi oblíbená, Morgante je rodina vinařů, která víno pěstuje a vyrábí už pátou generaci. Rodina má vinařství na jihu ostrova asi tak dvacet kilometrů od Agrigenta a objevila jsem ji díky informaci, že v roce 2005 získala za červené víno Don Antonio zlatou medaili, což ve mně vyvovalo velkou zvědavost. Když jsem – cantinu – vyhledala, čekal mě Sicílie hodný zážitek.

Poměrně velké vinařství vedou dva bratři pod přísným dohledem otce, který sice nerad, ale přeci jenom pomalu pouští otěže vlády z rukou. Protože praktické záležitosti s výrobou i chodem již měli na starosti synové, zvídavé cizince po firmě provedl padre. K našemu nesmírnému potěšení mluvil naprosto stejným zastřeným chraplákem jako Marlon Brando ve slavném Kmotrovi. I jeho vystupování mělo v sobě tu zvláštní směs hrdosti, důstojnosti a potlačovaného temperamentu. Když jsem se ho na konci prohlídky zeptala, kdo je Don Antonio, a on jasným až pyšným gestem ukázal na sebe, věděli jsme, že je vše, jak má na Sicílii být. Vínu rodiny Morgante jsme pak všichni zcela propadli. Je silné, výrazné chuti, voňavé po ovoci, a navíc, když si pro něj přijedete s kanystrem, jeden litr vás přijde na jedno euro. No nekupte to!

Pokud se piva týká, italská nejsou špatná, a je to v celku také dost rozšířený nápoj, i když samozřejmě ne tak jako víno, což se projeví především při návštěvě sicilské domácnosti. Pobavil mě místní zvyk k jedné láhvi piva podávat dvě až tři skleničky. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že bych byla schopna vypít celou třetinku, natož půllitr piva sama. Za to vína se mi dostávalo v neomezené míře.

Sicilské svatby

Svatby na Sicílii jsou vždycky působivé. Ať se berou mladí či starší, vždy se odehrávají v překrásném a romantickém prostředí. Sicilané si navíc tento sváteční akt dokážou vychutnat do poslední chvíle. Na Sicílii se stále nosí starý model rodiny. Manželka a matka se stará o domácnost, vychovává děti, muž pracuje a komunikuje s vnějším světem. Rozvod se nepředpokládá, takže svatba bývá skutečně jednou za život a proto veliká. 200 až 300 hostů je běžná věc. A protože jsme na Sicílii, bývá tento akt jakýmsi turistickým bonbónkem. Všichni (dokonce i ty malé děti) vypadají jako postavy z těch nejklasičtějších filmů o mafii. Úctyhodné matrony v neuvěřitelných šatových a vlasových kreacích, chlapíci s dokonale progelovanou hlavou, v černých oblecích a se soustředěnými, vážnými výrazy, roztoužené družičky i nudící se děti, které se ve svých dospěláckých oblečcích nosí nabubřele a vyžadují pozornost kolemjdoucích – je to film v reálných kulisách, jen postavit kameru a točit.

12

Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu

Chleba, olivový olej a pepř
Chleba, olivový olej a pepř
Více fotek
  • Chleba, olivový olej a pepř autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1907/190613.jpg
  • Domácí slavnosti se bez jídla neobejdou autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1906/190587.jpg
  • Arancini - sicilská specialita autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1906/190579.jpg
  • Opuncie v plném květu zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1907/190621.jpg
  • Cantina aneb království vína rodiny Morgante autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1906/190580.jpg
  • Svatební hosté v sicilském městečku Siculiana autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1907/190630.jpg
  • Sicilská svatba ve městě Monreale autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1907/190629.jpg