Rakev plná sportovního náčiní, oběšenci na mostě, potupné plakáty ani otevřené výzvy k odstoupení… Nic z toho Aleše Hušáka v jeho boji o uhájení křesla šéfa Sazky nezastaví. Tak to bylo, je a ještě nějaký čas bude. Kdo si nepamatuje, připomeňme, že tlak na Hušákův odchod tady není poprvé. Objevil se například už v roce 2004. Iniciátorem byla tehdejší ministryně školství (a sportu) Petra Buzková, kterou rozzlobila Hušákova slova na adresu premiéra Vladimíra Špidly. Poté, co se Sazka nedočkala od státu garance za úvěry na výstavbu multifunkční haly, šéf loterijní společnosti předsedovi vlády vzkázal, že není v aréně vítaným návštěvníkem. Hušák to tehdy ustál levou zadní; sama Buzková ho odvolat nemohla a akcionáři Sazky, sportovní svazy, se za něj postavily. A tak to šlo celá léta.
Sazka není Hušákovo
V duchu hesla „co tě nezabije, to tě posílí“ dnes Aleš Hušák spřádá s finanční skupinou Penta plány, jak reorganizovat loterijní společnost – resp. jak ji reorganizovat tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tedy jinými slovy, aby byli věřitelé podle zákona uspokojeni, nejspokojenější byla Penta a generálním ředitelem zůstal Aleš Hušák.
Hušákova deska
Už když v roce 2004 odhaloval Aleš Hušák pamětní desku v tehdejší Sazka Aréně (dnes O2 aréna), muselo být těm, kdo si přečetli do ní vytesaný text, jasné, že něco není úplně v pořádku. Koho z V.I.P. během zahajovacího ceremoniálu zajímalo (a koho z návštěvníků zajímá dnes), jaká soukromá poučení si sám pro sebe generální ředitel Sazky z období budování haly odnesl? Co opravdu stálo za pozornost, byl fakt, že se původní rozpočet několikanásobně zvýšil a aréna nakonec stála ne dvě, tři nebo čtyři, ale skoro deset miliard korun.
Ale zpět k desce: Některé z Hušákových pravd působí spíš jako hospodské brepty, jiné jsou nabubřelé a další v sobě zase mají jistou dávku zatrpklosti - vůči vládě, která na halu nedala státní záruky, vůči novinářům, kteří se jednoznačně nepostavili na jeho stranu, a prostě vůči všem dalším nepřátelům. Jsou to slova člověka, který nejenže neumí prohrávat, ale taky neodpouští.
Žádná ulice není slepá…
Připomeňme, že Hušákovo desatero na zmíněné desce obsahuje mimo jiné taková doporučení, jakože o sobě člověk nikdy nesmí pochybovat, když chce něco dokázat, nebo že nejlepší nástroj řízení je diktatura a že každá iniciativa a úspěch bývají v Česku potrestány… Minimálně dvě z kamenných pouček ale bezesporu jsou, nebo se v té době staly Hušákovým krédem. Jde zejména o doporučení přistupovat k problémům s vědomím, že „žádná ulice není slepá, ale že vždy existují alespoň dva další východy“. Anebo že „bez lidí, kteří vám věří nebo jsou vám bezmezně oddáni, jste svou věc předem prohráli“.
Tahle dvě moudra se plně projevila v posledních týdnech, tedy v době, kdy Sazka zažívá nejtěžší časy ve své historii. Loterijní společnost je ve slepé uličce v podstatě už od chvíle, kdy dostavěla slavnou arénu, jen to nebylo tak zjevné. Problémy s financemi se totiž projevily brzy poté, co si Aleš Hušák s prezidentem Václavem Klusem zazpívali v březnu 2004 v Sazka Aréně státní hymnu.
Od té doby se situace v mnohém změnila: místo Kde domov můj hrají Hušákovi smuteční pochod a Sazce hrozí čelní náraz do zdi. A loterijní šéf? Přichází s jedním úhybným manévrem za druhým. Za pomoci přátel z mládí, či ve spolupráci s člověkem, který ještě před pár měsíci nesměl v Sazce přestoupit ani práh. Účel světí prostředky. A jak sám ředitel připouští, nikdy se nevzdává. Dokonce ani za situace, kdy sám posílá na Sazku insolvenční návrh.
… ale akcionáři slepí jsou?
Jak Aleš Hušák říká, tak i činí: Obklopil se lidmi, kteří za ním zřejmě budou stát, ať se děje, co se děje. Například oddanost Pavla Kořana, předsedy největšího akcionářského svazu, ČSTV, někdy působí až nezdravě – zejména stojí-li v pozadí zelený bentley. Zda je příčinou oné oddanosti letitá minulá, resp. do budoucna slibovaná, finanční zainteresovanost nebo jen bezmezný obdiv k velkému šéfovi, těžko říct. Faktem je, že nebýt Kořanovy podpory, dnes by už Aleš Hušák měl kancelář ve Vysočanech nejspíš vyklizenou.
A naopak, nebýt Hušáka, život šéfa ČSTV by se asi také dost změnil. A nejen jeho. Kořan také není jediný, kdo Aleše Hušáka hájí. I z úst některých delegátů víkendové valné hromady ČSTV zaznělo, že „pan Hušák to musí dotáhnout do konce…“
Pokud nebyli předsedové jednotlivých sportovních sdružení, která vlastní Sazku, nějak osobně (finančně) zainteresovaní na tom, aby status quo trval věčně, vyrojí se hned řada otázek: Jak je možné, že tihle šéfové sportovních klubů nevolají po tom, aby se jimi najatý manažer zpovídal z dnešních potíží? Nebo spíš, proč ho netlačili k tomu, aby narůstající problémy řešil už dřív? Proč nikdy nikdo nehledal příčiny?
Podle některých informací pociťovaly organizace sdružené v ČSTV finanční potíže už od roku 2006 – právě kvůli tomu, že váznul penězovod ze Sazky, která příspěvky sportovním klubům má jako svou základní povinnost. Kvůli splátkám dluhů za sportovní halu se na kluby nedostávalo. A situace se jen zhoršovala, když držitelé dluhopisů požadovali platby v termínu. Sazka nebyla schopna splácet ani úvěry od bank.
Právě „nedohoda“ s finančními domy o restrukturalizaci dluhu byla zřejmě zlomovým okamžikem. Supi přestali kroužit a snesli se ke kořisti – jinými slovy, investoři začali skupovat pohledávky.
Všichni pěkně pohromadě
V Česku už dnes není tolik zajímavých investičních příležitostí, co bývalo v devadesátých letech. A když už se nějaká zajímavá objeví, není pak divu, že se kolem vyrojí všechna známá jména (připomeňme jen tendr na obří ekologickou zakázku). A byť postupem času Sazka ztrácí na hodnotě a dnes má zdá se blíž ke smrti než k životu, pořád je ještě šance, že se z ní v budoucnu stane zase „beránek otřes se“. Sazka je notně pošramocená, ale v Česku zůstane silnou značkou.
Vedle známých hráčů jako Marek Dospiva (Penta), E-Invest (Martin Ulčák), Petr Kellner (PPF), Patrik Tkáč (J&T)či Karel Komárek se v případě Sazky objevují i jména vlivných lobbyistů. Kdo kde a za koho lobbuje, není úplně jasné. To, že někteří velcí podnikatelé ve hře chybí, v budoucnu platit nemusí. Například i pro Andreje Babiše, který asi o loterie nemá zájem, by se našlo sousto: Sazka má vlastní vinice, kterých se bude muset zbavit. A bylo by něco i pro realitní magnáty: rekreační objekty a stavební pozemky si sázková společnost ve své budoucí podobě – přežije-li – jistě také neponechá.
Do 26. května, kdy se má uskutečnit první schůze věřitelů Sazky, se jistě ještě povedou mnohá jednání a objeví se ještě řada návrhů a spekulací. Věřitelský výbor by v onen květnový den měl posoudit, zda je reálná reorganizace, jakým směrem a hlavně s kým. Návrhy mohou přijít jak od dlužníka, tak od věřitelů. Převáží-li příznivci Penty, bude nová Sazka nejspíš aspoň zpočátku opět „řízena“ Alešem Hušákem. Slovo „řízena“ je v uvozovkách záměrně – bude to totiž vypadat možná takhle: Aleši, necháme tě sedět v ředitelně, ale uděláš to, to a pak tohle… Podpis: Marek.
Stejnou šanci zatím má i reorganizační plán pod taktovkou PPF a KKCG, kteří drží většinu pohledávek. Ti by ale starého šéfa do nové party nevzali.
Privatizace plížením, privatizace skokem
Na první pohled je sice Sazka normální akciovou společností, ve skutečnosti je něco jako veřejnoprávní firma. Jejím předmětem činnosti je sice ryze výdělečná činnost, nota bene ještě velmi specifická, akcionáři jsou ale občanská sdružení působící ve sportu a posláním Sazky je tvorba prostředků na veřejně prospěšné účely.
Ještě před pár týdny to vypadalo, že se ze Sazky plíživě a nenápadně stane opravdu běžná akciovka, jejímiž majoritními vlastníky budou podnikatelé či finanční skupiny (Penta? PPF? KKCG?), okrajově asi ještě i sportovní svazy. To aspoň naznačovaly některé postupy, které si vymodelovali zájemci o vstup do Sazky, kteří skoupili významnou část pohledávek: dáme peníze výměnou za podíl. Klasické nepřátelské převzetí.
Poté, co se loterijní jednička ocitla v insolvenci, bude postup trochu jiný. Soud zřejmě dostane na stůl návrh na reorganizaci. Bude-li schválen – jakože reorganizace má většinou přednost před konkurzem – může také přejít část akcií na některé z věřitelů. K opravdové privatizaci tudíž rovněž může dojít, ale veřejně a skokem. Žádný důvod k radosti to ale není.
Stát jako věřitel
Je s podivem, jak českou vládu a zákonodárce nechává takový případ zcela v klidu. Jakoby nešlo o hazard, který s sebou přináší řadu ekonomických i sociálních problémů na jedné straně a obrovské finanční prostředky (nejen pro sport) na straně druhé, ale třeba o soukromou pekárnu, kde se porouchal stroj na plnění koblih marmeládou. Zatímco všude ve vyspělém světě má stát loterijní byznys pevně pod kontrolou, ne-li přímo ve svých rukou, na Česko lze stále pohlížet jako na gamblerský ráj – jak ze strany provozovatelů těchto firem, tak hráčů.
Možností pro stát, jak v tuto chvíli do případu vstoupit, moc není. Nápad odkoupit ještě před vyhlášením insolvence od některého z věřitelů jeho pohledávku za Sazkou, by asi neprošel – a to ani za situace, kdyby se vláda hájila tím, že chce mít větší kontrolu na loterijní firmou, tudíž posunout věci k normálu. A že by navíc tahle investice mohla být rychle návratná.
Stát, respektive ministerstvo financí, se může přihlásit jako věřitel - Sazka mu dluží na správních poplatcích asi 57 milionů korun. To by ale na nějaký vliv ve věřitelském výboru rozhodně nestačilo. Poté, co v těchto dnech poslala žádost Sazce o okamžité proplacení dluhopisů londýnská The Bank of New York Mellon, dluh loterijní společnosti se vyšplhal na sedm miliard. Padesát milionů je v tom jen nepatrné zrníčko.
Kdo se bojí loterií?
Že dává stát od loterií ruce pryč, na to si už všichni museli zvyknout. Tady platí jiná pravidla, než jsou obvyklá v Německu, Francii, ale i Polsku či na Slovensku. V Česku ani neexistuje povinnost loterijních firem odvádět určité příspěvky na veřejně prospěšné účely, na jednotný účet do státního rozpočtu. Stačí, když vykážou, že je na takový účel daly. Může se pak někdo divit, že miliony mizí v nenávratnu a spekuluje se o skrytém financování politických stran?
V minulosti se několik pokusů regulovat loterijní firmy objevilo, ale všechny skončily nezdarem. Většina politiků řadu let dozadu jakoby se loteriím a sázkám z nějakého důvodu vyhýbala. Zpět, špatná formulace: Většina politiků pěknou řadu let dozadu dává přednost tomu, aby byla firmám podnikajícím v této oblasti ponechána obrovská volnost. I expremiér Mirek Topolánek kdesi v tisku přiznal, že zákon o loteriích a jiných hrách je nejprolobbovanějším zákonem v České republice. Možná i tahle benevolence je jedním z důvodů, proč se supové srocují nad oslabenou Sazkou – vědí, že v tomhle úrodném prostředí si na své ještě můžou přijít.
Takže zpět na začátek: Kde se stala chyba? Těžko házet vinu za současný stav jen na dlouholetého ředitele. Sazka totiž není Hušákovo. A za to, jaký si dosadí management, zodpovídají vlastníci.
Takže špatní akcionáři? Nabízí se otázka, zda bylo rozumné zvolit takový model financování sportu. A hned za ní se tlačí další dotaz: Nebyla chyba, že se stát před sedmi osmi lety přece jen při výstavbě víceúčelové megahaly nějak neangažoval? Je to kacířská konstrukce, ale kdyby se stát do financování nějak zapojil (třeba s hlavním městem Praha), možná bychom tenhle problém Sazky dnes neřešili. Možná by už ministerstvo financí bylo většinovým vlastníkem loterijní společnosti – kdyby došlo na záruky…
Jestli nakonec na tom hněvu Aleše Hušáka vůči vládě, která nechtěla ručit za tehdejší Sazka Arénu, nebylo něco vizionářského…
- Aleš Hušák autor: Michal Krumphanzl, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2414/241391.jpg
- Aréna ještě hokejová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1977/197638.jpg
- Aleš Hušák autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2424/242303.jpg
- Pavel Kořan autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2303/230297.jpg
- Marek Dospiva autor: ČTK/Krumphanzl Michal, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2194/219355.jpg
- Figuríny oběšených sportovců autor: ČTK, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2472/247156.jpg
- O2 arena autor: ČT24, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/22/2135.jpg