Jádro ve vlastní šťávě

Mám rád jádro, nemám rád jádro… Mohl by to být třeba jazykolam pro logopedy, ale ve skutečnosti je to současné dělení světa. Na jednu stranu by se mohly dát země, které chtějí výstavbu, či dokonce provozování současných jaderných elektráren po katastrofě v japonské elektrárně Fukušima zmrazit – sem patří především Německo, které by mělo, schválí-li to parlament, do roku 2022 odstavit všech svých 17 atomových reaktorů. Na druhou stranu pak patří ty země, které hodlají stavět elektrárny dál – a sem patří i Česko.

Zamyšlení první: Strašáky nebrat

Nedávné reakce českých politiků na německé rozhodnutí byly ve většině odmítavé. Ne že by ještě dneska čeští občané své vládě - a politikům vůbec - nějak extra moc věřili. Když ale premiér řekne, že elektřina bude za pár let o třicet procent dražší, nutí to přinejmenším k zamyšlení.

Pokud v Německu k onomu kroku opravdu přistoupí; chybějící energii nahradí Němci především z obnovitelných zdrojů. Je zjevné, že v mezidobí budou muset více energie dovážet – a odkud jinud by to tak mohlo být než od svých sousedů, z Česka a z Francie? A právě kvůli změně německé energetické politiky má dojít podle premiéra k onomu radikálnímu zvýšení cen energie i u nás.

Předseda vlády Petr Nečas se za dobu vládnutí jeho kabinetu neprojevil jako velký stratég a komunikační génius, ale jedno by mohl vědět: Lidé, kteří ho volili, nechtějí, aby je strašil. (Přihlásil se vůbec někdo k analýzám, ze kterých vyšlo oněch třicet procent?) Od politických vůdců se očekává, že budou mluvit pravdu a hlavně: hledat řešení.

Zamyšlení druhé: Das ist die Energie aus Temelín

Premiér jedno částečné řešení nabízí – rychlou dostavbu dalších temelínských bloků. Je pravda, že elektrická energie je komodita, která se obchoduje přes hranice, a kdyby jí byl nedostatek, byla by logicky dražší. Obchodovatelností na celoevropském trhu se proto také vysvětlují dnes relativně vysoké ceny elektřiny v Česku.

Jenže ono to tak stoprocentně neplatí. Elektrická energie si žije tak trochu svým vlastním životem, resp. je závislá i na jiných než okamžitých parametrech. Na burzách šla cena nahoru už jen v souvislosti s tím, že Němci dospěli k nějakému rozhodnutí. Přitom žádná nouze o proud zatím není.

Dostavovat Temelín rychle proto, abychom mohli posílat elektřinu do Německa, vykrývali eventuální nedostatek a tím potenciálně drželi cenu na únosné výši, nevypadá logicky. To takhle kdybychom si vyráběli všechnu energii v jaderných elektrárnách, nikam ji neexportovali a měli poloviční účty… to by byla jiná. Kupříkladu ve Francii, která má více než sedmdesát procent energie právě z atomových elektráren, je její cena pod evropským průměrem. Ono se to totiž má takhle: Zatímco 58 francouzských reaktorů slouží především domácí potřebě a Francouzi vyvážejí méně než šest procent vyrobené elektřiny, Češi už dnes exportují devatenáct procent…

Nelze se pak divit názoru, se kterým nedávno přišel bývalý šéf ČEZu Jaroslav Míl. Líbilo by se mu, kdyby Evropská unie vyhlásila, že každá země si musí minimálně z 95 procent pokrývat své energetické potřeby z vlastních zdrojů. Stabilizovala by se tak energetická síť a umravnily ceny – co si kdo upeče, to si taky sní.

I když se řada německých průmyslových podniků zcela logicky zlobí, protože buď přijdou o zakázky, nebo budou mít dražší energii, nebo obojí, zdá se, že německá vláda to myslí s nukleárním koncem vážně. Zatím se tamní politici víc koukají po svých voličích, jak na ně přijatá nukleární stopka působí a jestli klepli hřebík na hlavičku, ale kdo ví, třeba se brzy chytnou za nos a přiznají si, že nechtít jaderné reaktory doma a dovážet jadernou energii od sousedů, je farizejské. A nebo se prostě jen rozhlídnou – jak politici, tak zejména jejich voliči - a uvědomí si, že odstavení jejich elektráren jim ještě pocit bezpečí nezaručí. Na západě jsou české atomovky, na jihu francouzské. Z Němců se stanou Rakušané, a pokud nezakonzervujeme Temelín, přes Rozvadov už neprojedeme.

Zamyšlení třetí: Bruselské neurčito

Německé rozhodnutí bude kromě zvýšeného dovozu elektrické energie znamenat pravděpodobně i vyšší import plynu, a kdo ví, možná i uhlí. Změní se tak zaběhnutý stav a zvýší se pravděpodobně závislost Německa (a tudíž celé EU) na Rusku. Vytvoří se nová (ne)rovnováha.

Pro Evropskou unii je energetická politika jednou z nejdůležitějších oblastí, kterými se musí zabývat – aspoň to tak z Bruselu vždy zaznívalo. Jadernou energetiku akceptuje, ale jinak se jí nikdy nijak zvlášť nezabývala. Nebylo vlastně proč. Řešila se právě závislost na plynu a vymýšlela procenta obnovitelných zdrojů. Uvidíme, co na tom změní německé rozhodnutí. Dnes víc než kdy jindy, si totiž začali mnozí uvědomovat, že taková případná katastrofa jaderné elektrárny v jedné zemi by znamenala pohromu i pro řadu dalších. Jinými slovy, způsobila by o něco větší problém, než kdyby si oklamaný spotřebitel omylem namazal na pomazánkové máslo marmeládu.

Asi by nešlo nadiktovat členským zemím, že mají stavět, nebo naopak zakonzervovat všechny jaderné reaktory. Ale dají se určitě vymyslet přísné jednotné standardy, které by dovolily provozování a výstavbu jen opravdu bezpečných zdrojů. Diskuse o testech jaderných elektráren zatím moc jednoty nenaznačují, ale něco podobného musí být na pořadu dne.

Zamyšlení čtvrté: Nemá někdo GPS?

Nad testy jaderných elektráren se dlouho debatovalo. Nakonec stejně není úplně jasné, jak budou probíhat a co nakonec bude výstupem. Je asi nesmyslné zkoumat Temelín na patnáctimetrovou přílivovou vlnu, ale už není tak úplně mimo realitu prokázat, že by stavba odolala teroristickému útoku.

Nad druhou českou jadernou elektrárnou, Dukovany, která běží už desítky let bez vážnějších problémů, se v poslední době občas diskutuje o její konstrukci, která údajně není natolik pevná, aby odolala pádu letadla – nemá totiž ochranný kontejnment. Skalní obhájci a provozovatelé jaderných zdrojů mají hned několik argumentů proti sýčkům: 1. nad elektrárnou je bezletová zóna, 2. stavba je částečně zapuštěná do země a není ji shora skoro vidět, 3. samotný reaktor je velký jen devět metrů, a tudíž by byla náhoda, kdyby se do něho někdo trefil.

Sýček má ale v tomto případě navrch: 1. případného teroristu by bezletová zóna asi z rovnováhy nevyvedla a je otázka, jak rychle by dokázaly zareagovat naše gripeny, 2. kdo chce, informaci si zjistí, 3. náhoda je (pardon) svině. Nikdo samozřejmě netvrdí, že už al-Kajdá nacvičuje lety nad modelem dukovanských lesů, ale když chceme mít jaderné elektrárny bezpečné, tak se vším všudy.

Zamyšlení páté: Kdo se nebojí Energie Jaderné

Co se jaderných elektráren týče, je dnes v Evropě nejvíc slyšet Němce, ale diskuse probíhají i v dalších zemích, aktuálně v těchto dnech probíhá referendum v Itálii. A mezi lidmi údajně převládá protijaderná nálada. Švýcarská vláda před nedávnem rozhodla, že postupně vyřadí z provozu všech pět jaderných elektráren v zemi, nepůjde ale cestou Německa, tudíž nebude je odstavovat předčasně. Termínem je rok 2034.

Francie se svými skoro šedesáti jadernými elektrárnami pravděpodobně k přehodnocení tohoto druhu energetiky nepřistoupí, nicméně ani všichni Francouzi nejsou jaderní fanoušci a vláda už vyhlásila větší důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů. Proč ne, kdyby nic jiného, bretaňský vítr to jistí. Je ale pravděpodobné, že energetické nezávislosti, která stála za rozvojem jaderných elektráren v této zemi, se Francouzi vzdát nehodlají.

Málo se mluví o Spojených státech, respektive o americké reakci na katastrofu ve Fukušimě. Na rozdíl od Němců Američané v posledních více než třiceti letech žádný civilní jaderný reaktor na svém území nepostavili. Skončili s výstavbou v roce 1979 po havárii elektrárny na Three Mile Island, ale nechali v provozu všech více než sto jaderných zdrojů. A jak řekl prezident Barack Obama v reakci na Japonsko, nehodlají se tohoto druhu energie vzdát. Neřekl ale také přímo, že by nějaké další zdroje stavěli – mají totiž dost plynu, který může být dobrou alternativou.

A Japonci? Ani ti - možná překvapivě - zatím o opuštění jádra neuvažují.

Zamyšlení šesté: Slunce, vítr … a pár stovek miliard

Obnovitelné zdroje a úspory, plyn a v mezidobí možná i víc uhlí. Taková má být německá energetika. Němci si slibují, že obnovitelné zdroje budou v roce 2020 pokrývat 35 procent jejich spotřeby. Zdvojnásobení dnešní výroby energie z obnovitelných zdrojů nebude levná záležitost, firmy z oboru počítají s tím, že budou investovat do větrných a slunečních elektráren stovky miliard eur.

Bez ohledu na to, jak to nakonec s jádrem dopadne, vsadit na obnovitelné zdroje budou muset i jiné země, jen asi ne v tak masovém měřítku, nemají-li k tomu dobré předpoklady - jako třeba Česko. Připomeňme, že Evropská unie si stanovila cíl 20 procent energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020. To ovšem neznamená, že by takových výsledků musely dosáhnout všechny země. Česku byl stanoven závazný podíl 13 procent, což je ale také skoro dvakrát tolik, než kolik produkovalo v roce 2010.

Ruku v ruce s výstavbou nových alternativních zdrojů je ale třeba notně pokročit ve vývoji a odstranit v maximální možné míře dnešní handicap obnovitelných energií. Především je třeba hledat cesty, jak tuhle nestálou komoditu regulovat – aby nebylo nutné udržovat rezervní zdroje, když nesvítí slunce, a aby se naopak nemusely zdroje odpojovat, když moc fouká.

Zamyšlení sedmé: Zhasněte lampiony!

S úsporami je to jiná, tam se dá určitě dosáhnout dnes netušených výsledků. Vlastně není úplně jasné, proč v posledních letech všechny vládní (rozuměj hlavně ministerstva průmyslu) analýzy hovoří o tom, že spotřeba energie dramaticky vzroste. Proč by měla? Energetická náročnost výroby je v Česku stále víc než dvojnásobná oproti vyspělým evropským zemím. To ale není omluva, to je výzva.

Další z cest k úsporám jsou chytré sítě, se kterými přicházejí všechny velké elektrárenské společnosti ČEZ nevyjímaje. Efektivnější hospodaření s proudem znamená posílat ho jen tam, kde je ho potřeba, a jen v tom okamžiku, kdy je to nutné, využívání elektřiny v době, kdy je jí přebytek, skladování energie a tak dále. To jsou určitě trendy budoucnosti.

Zamyšlení sedmé: Každému jeho zdroj

Je pravděpodobné, že s žádným převratným nápadem, jak nově vyřešit energetické potřeby bezpečně a spolehlivě, asi v dohledné době nikdo nepřijde. A tak se budou možná znovu rozvíjet nápady, a mnohé už tomu nasvědčuje, jak zajistit dostatek energie malými lokálními zdroji. Nebudou to tentokrát jaderné minielektrárny, nad kterými uvažovali soudruzi za komunismu, ale spíše kogenerační jednotky pro několik budov nebo pro obec. Ty dokáží vyrobit jak elektřinu, tak teplo. Tím, že se energie spotřebovává na místě, řeší se tím částečně i další problém energetiky, na který dnes mnohé země narážejí: nedostatečné či technicky nevyhovující přenosové sítě.

Ale i kogenerační jednotky mají své háčky – třeba ten, že do nich nejčastěji potřebujete plyn. Ale třeba brzy dospějeme do stavu, kdy každý, kdo má domek, bude moci využívat svou vlastní elektrárničku, kde mu proud bude vyrábět domácí bioodpad. Chce to jen ten geniální nápad… Celkové energetické potřeby země to sice nevyřeší, ale drobného spotřebitele by to potěšilo.

Zamyšlení osmé, závěrečné

A na závěr jedna korekce: Svět se sice dělí na dvě skupiny – fanoušky a odmítače jaderné energetiky, ale ve skutečnosti to vůbec není podle zemí, ale prostě podle lidí; co občan, to jiný názor. Rozhodnutí o budoucnosti jaderné energetiky je rozhodnutí politické. A politici by za něj také měli nést zodpovědnost – což je s přihlédnutím k délce volebního období na straně jedné a horizontu plánování výstavby či odstávky jaderných zdrojů iluzorní.

Ať už patří laskavý čtenář ke kterémukoliv táboru, nechť se připraví na to, že cena elektrické energie poroste – v tom má premiér Nečas pravdu. Jenže poroste nejspíš plynule. A upřímně řečeno, ona by rostla tak jako tak, stačí se podívat na minulou desetiletku. Ani v dalším období ceny surovin, zejména plynu a uhlí, neklesnou, k tomu už zmíněné investice do obnovitelných zdrojů (které by se v určité míře realizovaly tak jako tak) … Německé rozhodnutí o tom, že jádro skončí v konzervě, to jen trochu urychlí. K žádnému cenovému skoku ale není důvod – pokud někdo uměle nevyvolá paniku. Naštěstí Nečasovo slovo na evropských burzách tolik neznamená.

Jaderný reaktor
Jaderný reaktor
Více fotek
  • Jaderný reaktor autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2396/239563.jpg
  • Václav Klaus a Dorothee Stapelfeldtová autor: Filip Nerad, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2619/261814.jpg
  • Solární elektrárna autor: Geoff Moore, zdroj: ISIFA/Rex Features http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2605/260459.jpg
  • Jaderná elektrárna Temelín autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1783/178258.jpg
  • Energetický gigant ČEZ autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1768/176798.jpg