Bulharská Katunica není Šluknovsko

Celkem krátce po začátku protiromských nepokojů v ČR se do světových médií dostaly na první pohled podobné události v Bulharsku. Je to náhoda, protože situace je v obou zemích v jistých směrech odlišná. Česká média dostatečně informují o dění u nás, ale co se vlastně stalo a děje v Bulharsku? Místo formálního názvu Romové budu pro bulharské obyvatelstvo podobného původu či způsobu života používat slova Cikáni, jelikož si tam tak sami běžně říkají (mimo politiku) a Rom je původně název jen některých z nich. Předesílám, že do toho sama nevkládám nic a priori pejorativního.

Krátce připomenu – v jihobulharském městečku Katunica, kde žije cikánský zbohatlík, nazývaný „car“ kvůli svému nezákonně získanému jmění i kvůli beztrestnosti, které se těší, je jeho lidmi za bílého dne přejet a zabit devatenáctiletý mladík. Jeho smrt vyvolá místní bouře včetně útoků na „carův“ majetek, bourání plotů a zapálení domu. Účastní se jich nejen místní občané, ale i hodně fotbalových „fanoušků“, kteří, jak víme, bývají v extrémních situacích extrémně extrémní. Už během této první noci se roznese zpráva o další zbytečné smrti – při útocích zemře na srdeční zástavu šestnáctiletý kluk, nikoli cizím zaviněním, jeho nemocné srdce s umělou chlopní nevydrželo příliv emocí.

Tímto večerem začíná řetězová reakce zpočátku útoků a pokusů o pogromy na cikánské čtvrtě, později stále klidnějších proticikánských demonstrací po celém Bulharsku, vytrvalejších a lépe organizovaných ve větších městech. Ministerstvo vnitra se snaží zabránit krveprolití, jeho lidé jsou všude a většinou se už zjevně snaží, ať už se jejich práce civilistům líbí nebo ne. Po několika dnech je jako potenciální středisko napětí mezi celkem dvaceti vyhodnoceno sedm měst, mezi nimi tři největší – Sofie, Plovdiv, Varna.

Bulharští cikáni
Bulharští cikáni
Více fotek
  • Bulharští cikáni autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2932/293185.jpg
  • Poškozený dům cikánského cara autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2932/293186.jpg
  • Demonstrace ve Varně autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2932/293188.jpg
  • Cikánská čtvrť v Plovdivu autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2932/293189.jpg

Podle Bulharského helsinského výboru – a ví to každý Bulhar – má každé město své zločinecké šéfy různého původu, zdaleka ne jen cikánského, a vládě se nedaří postavit je před soud. Lidé v malých obcích s mocnějšími bosy mají šanci na klidný život jen v případě, že jim nezkříží cestu a zavírají oči nad jejich nadstandardní beztrestností. Proto někteří z prvních komentátorů událostí v Katunici v dobré víře předpokládali, že se jedná o vzpouru proti právě těmto jevům, která by společnosti skutečně prospěla. Avšak společenská stránka celého případu velmi rychle vyšuměla, zatímco etnická zůstala, nabobtnala a vyvolala nepokoje v celé zemi. Vše začalo třemi vlastnostmi „cara“ Katunice – zločinností, majetností a cikánským původem – ze kterých zůstala jedna. Dnešní situace je důsledkem vývoje posledních dvaceti let a početné cikánské populace, tvořící oficiálně zhruba 5% obyvatelstva (podle výsledků letošního sčítání, kde ale mnozí svůj cikánský původ z různých důvodů neuvedli). Proticikánské nálady byly v Bulharsku vždy velmi silné, a proto stačilo málo – jeden incident a pasivní přístup přítomných policistů (něco mi to připomíná…). Akci následuje reakce a tu další atd. Zatímco na jedné straně stojí radikálové, nacionalisté a skupiny fotbalových „fanoušků“, na druhé jsou cikáni, kteří se začínají všude cítit velmi ohroženě. A nehledě na to, že policie jejich čtvrti (ghetta?) chrání, ozbrojují se, čím se dá. Zle to vypadalo na obou stranách, policie se však vzchopila, byla všude a dobře připravená. Zatýkala všechny, u kterých našla cokoliv, co by mohlo posloužit jako zbraň (ve Varně i jednoho novináře s mikrofonem). Nejvyšší státní zástupce ji vyzval, aby nekompromisně zasahovala ve všech případech rasistických hesel, kdy hrozí jejich šiřitelům trest až 4 roky vězení – od té chvíle se pochodující omezili na slogany typu „Ať žijí Bulhaři“ či „Chceme skutečné zákony.“ Situace se postupně uklidnila, demonstrace pokračují, jejich účastníci žádají vládu, aby přiměla cikány plnit zákonem uložené povinnosti vůči společnosti a platit řádně daně, vyčítají jim v podstatě to, co u nás. To, že „car“ z Katunice ztělesňuje i něco jiného, než jen svůj původ, pro ně zřejmě není důležité.

Co na to politici?
Do Katunice se hned po začátku násilného konfliktu rozjeli prezident (vzešlý z Bulharské socialistické strany BSP, příjemkyně komunistické) i premiér (předseda strany GERB – Občané za evropský vývoj Bulharska) a poprvé se shodli: etnický mír je hlavní zárukou bulharské prosperity. Tento názor podpořili všechny strany, až na nacionalistickou Ataku a VMRO-Bulharské národní hnutí, které zároveň s proticikánskou rétorikou brojí i proti místním Turkům. Rychle na žádost bulharské strany reagoval i Facebook, kde byla operativně vymazána skupina požadující smrt „cikánského cara“ i jinak rasisticky provokující. Minulou sobotu dokonce zasedla Rada pro národní bezpečnost, svolaná prezidentem zcela neobvykle v předvolebním období. Rozhodla o plošné prověrce všech nezákonně zbohatlých osob – těch, kteří žijí v okázalém luxusu, neplatí daně a nemají doklady o svých příjmech – a o věnování zvláštní pozornosti těm s minimálně třemi pozastavenými soudními přemi (Zřejmě jsou všichni zmínění známí nejen ve svém okolí, ale i státu – a zjevně dlouhá léta.). Tím se sice snaží problém částečně přehoupnout do jeho veřejně-společenské polohy, ale etnickou stránku to asi nevyřeší.

Bulharský prezident Georgi Parvanov a bulharský premiér Bojko Borisov
Bulharský prezident Georgi Parvanov a bulharský premiér Bojko Borisov

Nepokoje přišly v politicky velmi nevhodnou dobu. Minulý týden byl Bulharsku odmítnut vstup do Schengenského prostoru – Holandsko a Finsko udaly jako důvod svého nesouhlasu neschopnost bulharských úřadů účinně zvládnout zločinnost v zemi. Události posledních dnů jejich argumenty potvrzují. Příslušné zákonné texty sice Bulharsko má, ale v praxi dobře nefungují.

A zemi čekají 23. října volby, dvoje najednou – prezidentské (přímá volba) a komunální. Vzniklá situace jistě přiměje kandidáty pružně reagovat a přizpůsobit se jí přinejmenším během předvolební kampaně. Nepokoje ovšem značně posílily pozice nacionalistů a oslabují šance vládního GERBu a hlavní opoziční BSP. V lokalitách, kde jsou etnické problémy vyhrocenější, je možné, že budou kandidáti hlásat to, co si bude žádat místní většina, aby měli vůbec šanci na zvolení – a místní většina může být velmi radikálně naladěna (Kromě toho kupování hlasů ve volbách je v Bulharsku nemajetnými celkem oblíbené.). Důvody jsou letité – nedůsledná a proto neefektivní práce policie a justice, umožňující beztrestnost místních oligarchů, záměna sociálních a etnických problémů, slabá a neúčinná menšinová politika zejména s ohledem na cikánské obyvatelstvo. To vše je společnou součástí vizitky snad každé bulharské vlády posledních dvou desetiletí. Každá se sice o něco někde nějak snažila, ale aby vše fungovalo sehraně a úspěšně se nepodařilo žádné. Přitom je právě etnický smír skutečně jednou z nejnutnějších podmínek k normálnímu životu v zemi, kde je v důsledku velmi bohatých dějin pestrobarevná národnostní a náboženská směsice.