Pevně doufám, že už jste všichni vystřízlivěli. Tak vesele do nového roku. Možná to letos na Silvestra byla větší jízda než loni nebo předloni – přece jen bylo toho hodně, co potřebovalo spláchnout. A možná se na přelomu roku kdekdo nechal zblbnout a rozhodl se bilancovat, jak těch minulých dvanáct měsíců využil, přelstil nebo naopak promarnil. Základní chyba. Na radu už je teď pozdě, ale to jste dělat neměli. Kdo je zodpovědný, hodnotí své činy a aktualizuje scénáře průběžně a nemusí si pak Silvestr a Nový rok ztrpčovat vzpomínkami na staré přešlapy. A kdo to loni mastil hlava nehlava, pojede letos zase ve starých kolejích. Prostě loňský rok byl, jaký byl, a přestože se začala psát v datu místo jedničky dvojka, je 1. leden jen dalším dnem v kalendáři.
Deset rad, jak letos nepodlehnout panice
Ti rozumnější už jistě pochopili, že je také hloupost dávat si nějaká novoroční předsevzetí. Letos to platí tím víc, jak roste nejistota budoucího vývoje. Přesto udělejme jednu výjimku – vyslyšme našeho prezidenta a premiéra i řadu evropských politiků, kteří žádají: Nepodléhejte panice! Takže tady je pár rad, jak na to.
Nepřehánějte to se čtením zpráv a komentářů
Pokud se chcete udržovat v informační hojnosti, přinejmenším začněte každý článek číst až zhruba v jedné třetině. Většina začátků je totiž stejných a dá se shrnout do věty „Rok 2012 nebude lehký“. Ne že by to ještě dnes u někoho mohlo vyvolat depresi; slova jako krize, reforma, nejistota a podobně už značně zdevalvovala, ale přece jen – chemie mozku je nevyzpytatelná. Možná by vás to mohlo trochu zviklat v rozhodnutí koupit si to nové černé porsche. A to by byla škoda (nejen pro koncern VW). Konzumovat, chlapci a děvčata, to je třeba! No, a kdyby nic jiného, tak přeskočením třetiny textu ušetříte čas.
Bojkotujte rozhovory s politiky
Neposlouchejte je a nečtěte. Smiřte se s tím, že se od politiků v tuhle chvíli nic nového nedozvíte (kromě toho, že tenhle rok nebude lehký). Co je od Nového roku dražší, to už víte, a jestli to půjde ještě dál, na to dnes stejně nikdo neumí odpovědět. Znáte to, napřed se musí upravit rozpočet podle aktuálních (asi horších) čísel, pak je třeba navrhnout příslušné kroky, kde by se mohly dodatečné prostředky najít, a konečně se musí na jejich přijetí najít politická shoda…. Na přelomu roku to na nějakou vládní selanku nevypadalo.
Nebojte se vyšších daní
Zkuste věřit tomu, že mezi nová rozpočtová opatření zřejmě nebude patřit zvyšování daní z příjmu těm, kdo víc vydělávají. Říkal to premiér Petr Nečas. Označil to za ptákovinu a on ptákoviny nedělá. Nicméně připustil, že jiné země si naprosto svobodně takové ptákoviny dělat mohou. (Jen se nedělejte, že jste to nečetli, bylo to v novoročním rozhovoru pro Hospodářské noviny). Proslýchá se sice, že varianta vyšších daní pro osoby s platem nad 100 tisíc měsíčně už je taky připravená, ale dokud to není jisté, nepanikařte. Tak jako tak by vás to nepoložilo. Jste-li živnostník, těšte se z vládní a poslanecké přízně. Jen si nezapomeňte něco dávat na stranu, čeká vás totiž nižší důchod.
Nemudrujte nad problémy eurozóny
A to ani nad skleničkou. Nehledejte příčiny, jak je to možné, že se dostala, kam se dostala. Pokud nemáte v rukávu nějaké geniální řešení, jsou všechny takové úvahy zbytečné. Nejste-li politik, který má hledání východisek v popisu práce, nebo analytik, od kterého se čeká, že přijde s nějakou prognózou, na krizi v eurozóně se klidně vykašlete. Budit se v noci zpocení strachem z toho, že Řecko nezaplatí dluhy, vás nikam neposune. Dokonce ani tehdy, když v tom máte své peníze. Nakonec je víc než pravděpodobné, že zachovat euro a eurozónu je v zájmu všech – i když můžete i vy (beztrestně) tvrdit opak.
Nesnažte se o spolehlivou předpověď
Rada se ale najde i pro analytiky. Nechť se klidně šťourají v datech a hledají analogie v minulosti. V zásadě je ale jedno, s čím přijdou. Pár minulých let ukázalo, že odhadnout se dnes nedá skoro nic. Důvodů, jak vysvětlit, že se ta či ona předpověď nevyplnila, se vždycky najde dost… Takže jak s prognózami, milí analytici? Klidně si v nějaký vhodný den najděte příhodné místo a sledujte svůj stín. Podle jeho délky a intenzity odhadněte další dobu trvání krize. Svišť Phil to tak dělá už skoro sto let… Ne že by mu to vždycky vyšlo, ale – stejně jako vy – když se splete, je to beztrestné. Hlavně nestrašte!
Netrapte se tím, že ekonomika neporoste
Důležité je, aby rostla vaše firma. Jestli bude růst české ekonomiky půl procenta nebo zaznamená pokles mínus dvě, nemusí nutně znamenat, že na tom vy nebo váš podnik budete stejně. Tisíce lidí zažily nejhorší léta svého života, když byl šestiprocentní růst, a naopak, když vrcholila finanční krize, jiní se vezli na vlně úspěchu. A to nejen manažeři Lehman Brothers. Co to je HDP? Nic si za něj nekoupíte…
Nemyslete si, že můžete zachránit veřejné finance
Jestliže platíte daně, nezneužíváte žádné dávky, nekradete peníze z evropských fondů a nedáváte ani neberete úplatky, pak už není řešení díry v rozpočtu na vás. Osobní zodpovědnost „odsud posud“. Tedy opět – toto platí jen pro ne-politiky a ne-ekonomy, kteří jsou za hledání rezerv v rozpočtu placení. A hlavně to neplatí pro členy NERV, ať už placené či neplacené. Na ně totiž všichni spoléhají (když už je vzal na vědomí i Miroslav Kalousek).
Připravte se na bláznivé finanční trhy
Patříte-li mezi bankéře, máte určitě pro strach uděláno. Však je známo, že české banky během krize nejen nestrádaly, ale naopak zvýšily tržby. Než by šly do rizika, raději nepůjčují, ale vydělat se dá i na poplatcích nebo různých finančních transakcích. Co se finančních trhů týče, ty pravděpodobně zůstanou vrtkavé jako rozmazlená osmnáctka. Paradoxně nemusejí být v lepší kondici, když se ekonomikám bude dařit. Analytici Deutsche Bank přišli s tím, že porostou-li ekonomiky, může to být pro všechny takový šok, že dojde k nečekaným tržním reakcím. Nic vás nesmí zaskočit.
Nepolevujte v kurzech mandarinštiny
Globální růst by měly v letošním roce táhnout především rozvíjející se země. Přitom je ale jisté, že více než desetiprocentní skoky už od Číny čekat nemůžeme. Pomalejší růst, silné inflační tlaky, ekologické problémy a možná i hrozící sociální nepokoje by ale byznysmeny neměly lekat. S novou automobilkou už tam asi nikdo moc štěstí neudělá, ale pořád je dost prostoru pro jiné investice. Zajistěte si seznam oborů, do kterých chce Peking teď lákat investory, a jděte mu vstříc. S počtem obyvatel více než 1,3 miliardy, z nichž je valná většina dychtivá „západního“ zboží (někteří o tom ještě ani nevědí), je to pořád ještě země netušených možností. Chao jün!
Doufejte, že bude líp
A nakonec pár slov pro ty, pro koho jsou výše uvedené řádky takříkajíc pro kočku. Patříte-li do tábora těch, kdo neřeší problém rozložení investičního portfolia, protože jejich domácnost funguje jako dosluhující průtokový ohřívač, tedy že vydělané peníze se doma ani neohřejí a hned vytečou (stáhne si je elektrárenská společnost, plynaři, telekomunikační operátor, dopravní podnik, majitel domu, potravinářské řetězce a další), chce to silné nervy. Připomenutí, že to není tak dávno, co elektřinu občas vypínali, mobilní telefony nebyly, na pevnou linku se čekalo roky a v obchodech nebyl toaletní papír, asi nepomůže. Zřejmě vás popuzují i výzvy typu: „vezměte odpovědnost do svých rukou“, „náš úspěch stojí a padá s výkonem každého z nás“, „zárukou budoucnosti jsou pracovití lidé“ apod. Jistěže si z valné části za kvalitu svého života může každý sám. Ale rozhodně ne stoprocentně. Budete-li dřít do úmoru a nereptat, může to sice mít pozitivní vliv – váš šéf, až bude zase zeštíhlovat, nevyhodí vás, ale někoho jiného – eurozónu ani český rozpočet to ale nevytrhne. Hodí se dát na nějaké z všeobecně známých rad: prostudovat nabídky jiných energetických firem, bojkotovat drahé mobilní operátory, po městě chodit pěšky a kdo má zahrádku, měl by pěstovat. Bez legrace. A věřit, že po hubených časech přijdou zase tučnější.
Existuje řada přísloví, které se pro tuhle dobu hodí. To černější je, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. A možná bude. V tom případě se hodí to optimističtější rčení: Nestahujte kalhoty, když je k brodu daleko. To ale, myslím, u vás nehrozí. Kdo si už pár let utahuje opasky, má gatě tak zaříznuté, že by dolů nešly ani párem volů.
Hezký rok 2012!