Mohou olympijské hry měnit svět? O tom, jestli jsou olympijské hry apolitické, nebo zda na ně má globální politika či politická realita pořádající země vliv, se už kolem všech moderních olympiád napsalo mnoho tisíc stránek. Proto jsem si otázku pro svou úvahu položil jinak. Mohou olympijské hry zanechat stopu v globální politice, mohou samy nějak ovlivnit běh světa? A hned prozradím svou odpověď: ano. Už tím, že jsou, hrají v historii globální politiky roli.
Svět podle Zdeňka Velíška (226)
Západní civilizace bez olympiád?
Olympijský duch a historie Her jsou bezpochyby součástí civilizace, do které jsme se narodili a kterou jsme determinováni, aniž si to příliš uvědomujeme. Pro úplnost: Také už nám většinou uniká ten významný „detail“ víc než tisíciletého přerušení olympijské tradice na našem kontinentu. První Hry se uskutečnily téměř osm století před Kristem. V Olympii, jejíž jméno spolu se stovkami jiných pojmů antické kultury (a politiky) tvoří dnes základ našeho evropského sebevědomí. V době prvních olympijských her se v antickém Řecku rodily pojmy obec,občan, ústava, demokracie. Ani jejich historie nebyla plynulá, málem téměř upadly v zapomenutí. Jejich obrození v západní civilizaci spadá, jak symbolické pro historii olympijské myšlenky!, zhruba do téže doby, jako začátek moderního olympionismu. A dnes jsou ta slova základem politiky, jakou bychom chtěli vidět na celém světě. Takže ano, olympijské hry zanechaly a znovu zanechávají stopu v politickém vývoji světa. A právě tak lze říct, že běh světa olympiády (aspoň trochu) ovlivnily a ovlivňují. Jako součást západní civilizace. Jako jeden z ušlechtilých symbolů západní civilizace.
Pro Pierra Coubertina, který na konci 19. století vzkřísil myšlenku olympionismu, mělo být pořádání Her nástrojem smíření národů. Ale měl také na mysli ještě jeden cíl, poněkud méně ušlechtilý, i když důležitý pro jeho rodnou Francii: předstihnout Němce v tělesné zdatnosti pěstováním sportů. Porážka Francie v prusko-francouzské válce(1870-71) byla příčítána mimo jiné i menší fyzické odolnosti Francouzů. Ale jak smíření národů, tak příprava populace (v Coubertinově době mužské populace) na nároky válečných střetů, jsou přece navýsost politické cíle! Coubertin dal politický smysl olympiádám do vínku.
Dá se hovořit o politických úspěších olympionismu?
Dá se s určitostí hovořit o tom, že sport a olympijské hry přispěly do určité míry k odstranění apartheidu. Jižní Afrika byla svého času kvůli apartheidu na žádost afrických států vyloučena z olympijského hnutí. Dokonce dřív, než ze Spojených národů! A mimochodem, dnes by mohlo olympijské hnutí sehrát podobnou roli v boji za odstranění diskriminace žen. O jejich účast na londýnské olympiádě měl už MOV spor se Saudskou Arábií, například. A států, které neumožňují ženám ani pomýšlet na mezinárodní sportovní aktivity, je jistě řada.
A když už jsem tu vedle sebe uvedl dvě světové organizace, MOV a OSN, stojí za zmínku i fakt, že na rozdíl od OSN umožňuje MOV v současné době účast v olympijském hnutí Palestině (přesněji Palestinské autonomii) vedle Izraele a Taiwanu vedle Číny, což OSN nečiní.
Navýsost politickým fenoménem v historii olympionismu byly bojkoty OH v Montrealu (1976), v Moskvě (1980) a Los Angeles (1984). Olympiády tehdy nepopiratelně sehrály roli v globální politice, konkrétně ve studené válce. Jenomže takhle si Coubertin politickou roli olympijského hnutí asi nepředstavoval. Ale možná by akceptoval jiný fenomén, který do olympionismu vnesla studená válka. Během jejího trvání byl počet získaných olympijských medailí jedním z měřítek poměru sil mezi USA a SSSR a mezi „táborem socialismu“ a „západním světem“. Bylo to zajisté lepší kritérium, než počet jaderných hlavic, ne?
V historii naší země sehrály olympijské hry v Mexiku v roce 1968 výrazně politickou roli. O apolitičnosti olympijského hnutí prostě nemůže být řeči. Vždyť i rozhodování o místě konání každých příštích Her je nepopiratelně politickou záležitostí. OH v Rio de Janeiru v roce 2016 bude jistě každý politicky uvažující člověk nazírat v souvislosti s tím, jaké místo se Brazílii a dalším novým ekonomickým mocnostem začíná přičítat na geopololitické mapě světa. Olympiáda v Pekingu rozhodně změnila pohled světa na Čínu. I když se nedá změřit, jak moc. A vzhledem k tomu, že největším politickým problémem konání olympiád v současnosti je jejich zabezpečení před mezinárodním terorismem, pověst Velké Británie bude jistě skvělejší, proběhnou-li OH v Londýně bez incidentu. A že je teď bezpečnost při olympijských hrách velmi citlivou politickou záležitostí, o tom svědčí pokus amerického prezidentského kandidáta Mitta Romneyho zpochybnit britskou připravenost na případný teroristický útok a rázná britská reakce na Američanovu provokaci.