Jak nebezpečné mohou být demokratické volby v krizových letech, o tom svědčí případ Němců po první světové válce. Zbídačelé Německo uvěřilo paranoidním vizím Adolfa Hitlera, vyprodukovalo národně socialistickou diktaturu a druhou světovou válku. V Česku ani není třeba chodit příliš daleko, příklady nemilosrdných volebních kampaní nám na podzim poskytly krajské volby a minulý týden druhé kolo výběru prezidenta. Ne každý volič postižený ekonomickou krizí odolá svodu zchladit si žáhu na těch, jež mu demagogická kampaň šikovně strčí pod nos. Výborně k tomu poslouží vyvolávání duchů nacionalismu, ohrožení, třídního boje, šovinismu a závisti, křivá obvinění i cynické lži. Tyto prvky v různé míře a kombinaci jsou základem volební strategie většiny populistických a extrémistických subjektů.
Volby za časů krize
Difamační tvořivost, kterou by v nepřímé volbě pravděpodobně odfiltrovala zastupitelská autorita, propukla naplno ve druhém kole prezidentské přímé volby. Její stavidla otevřel Miloš Zeman, když vytáhl do boje s přízrakem sudetských Němců, stejně jako sociální demokraté s fantasmagoriemi o Pražském hradu zašantročeném do Vatikánu. Také Zeman potvrdil, že mu jde o získání moci za každou cenu – i s využitím nízkých pudů a starých totalitních struktur. Proto mu zřejmě nevadila ani pomlouvačná inzerce v deníku Blesk, která na zakázku bývalého důstojníka StB obvinila Karla Schwarzenberga z piklů se zástupcem sudetských Němců Berndem Posseltem. Dobrá mu byla i podpora exposlance KSČ Miroslava Šloufa, lobbyisty ruského Lukoilu, proslulého politickými skandály Olovo, Savoy a Srba. Teď se prý už od něj „odstřihl“ a dokonce popřel, že by mu Šlouf přišel gratulovat do volebního štábu. „Já jsem ho tam neviděl, letmo jsem ho pozdravil jako stovky dalších,“ pravil Zeman poněkud nekoherentně. Ale i to mu u jeho příznivců prošlo, stejně jako jiné s bohorovným úsměvem pronášené lži.
Nebyl by to Miloš Zeman, kdyby své vítězství nad Karlem Schwarzenbergem o 9,6 % hlasů patřičně nezveličil. Bude prý prezidentem „všech plebejců“ i „dolních deseti milionů“. Ke druhému kolu voleb však přišlo 59% oprávněných voličů, čímž 41% občanů dalo najevo, že nemá zájem ani o jednoho z obou kandidátů. A protože z celkového počtu 8,435 milionu oprávněných voličů získal Zeman 2,717 mil. hlasů, neboli sotva třetinovou podporu, znamená to, že ho více než dvě třetiny oprávněných voličů nevolily. A to ještě část hlasů (odhadem pět až deset procent), jež obdržel, byly hlasy protestní, čili proti jeho rivalovi. Miloš Zeman tedy ani zdaleka nedostal hlasy „všech plebejců“ natož hlasy „dolních deseti milionů“. Ona závažná okolnost, že zhruba sedmdesát procent občanů jej za prezidenta nevolilo, mu kupodivu nebrání v přesvědčení, že bude prezidentem všech.
À propos, nebýt zákona o přímé volbě prezidenta z února 2012, dožil by penzista Zeman svůj politický důchod v poklidu na své Vysočině, aniž by ještě někdy vstoupil do politického ringu. Byli to ovšem zákonodárci ODS a ČSSD, kteří prosazením zákona o přímé volbě vyvolali v Zemanovi naději na závratný comeback. A on po nabídnuté šanci skočil s vervou, podobnou té, s níž mezi lety 1993 a 2001 z okrajové ČSSD vydupal nejsilnější opoziční stranu. Všechny okolnosti, včetně úsporných krizových opatření, turbulencí ve vládě a neschopnosti politiků nominovat do prezidentské volby skutečnou osobnost, mu hrály do karet. Představil se jako kandidát postkomunistické levice, ale výběrem témat a jejich prezentací přesně kápl do noty nereformovaným komunistům z Filipovy a Grebeníčkovy KSČM. Ti také jeho volbu ve druhém kole takřka bezvýhradně podpořili.
- Nový český prezident Miloš Zeman zdroj: ČTK/ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4327/432635.jpg
- Nově zvolený prezident Miloš Zeman se svou dcerou autor: Filip Singer, zdroj: ISIFA / EPA http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4327/432672.jpg
- Miroslav Šlouf ve štábu Miloše Zemana autor: Jaroslav Matyáš, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4327/432680.jpg
- Volební štáb Miloše Zemana autor: Šulová Kateřina, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4327/432620.jpg
Zemanův úspěch jako vítězství komunistů a šanci KSČM na výhru v parlamentních volbách zhodnotil i politolog a komentátor Práva Jiří Pehe a právník Zdeněk Altner, který v roce 2000 pro ČSSD u soudu vymohl vrácení Lidového domu. Navrhuje zneplatnit volby kvůli „ohrožení ústavního zřízení republiky nástupem komunistů k moci“ a varuje před snahou ruského prezidenta Vladimira Putina o „rozvrat demokratických struktur“ v Česku. Vzor návrhu soudu na rozhodnutí o neplatnosti prezidentské volby rozeslal Altner médiím. Občanům nespokojeným, že Miloš Zeman a jeho volební tým „porušili zákonnou povinnost vést volební kampaň čestně a poctivě“, právník doporučuje, aby do sedmi dnů od vyhlášení výsledku voleb podali tento návrh svým jménem Nejvyššímu správnímu soudu. Na soud se v pondělí obrátí aktivisté z nevládní organizace Růžový panter, podle nichž byla pravidla volební kampaně hrubě porušena. Jak zdůraznila šéfka správní rady organizace Iveta Jordanová, „v demokracii není možné se na Pražský hrad takzvaně prolhat.“
Bohužel je zřejmé, že se naplnila i obava z přímé volby coby nekonzistentního prvku v parlamentním systému. Experti na ústavní právo varovali včas, že silnější mandát z přímé volby podnítí prezidenta se slabými pravomocemi k neústavnímu aktivismu. A nový prezident dává najevo, že si s ústavními pravomocemi lámat hlavu nebude. Už teď by rád odvolal vládu a nutil zákonodárce, aby přijali jeho návrhy zákonů. Kromě vnitropolitických rizik přináší Zemanova orientace na Rusko, Lukoil a Putina také vážná rizika zahraniční. Temelínské šance Rusů via Šloufovy rady stoupají, stejně jako hrozba stále větší surovinové závislosti.
Ti, co Miloše Zemana volili, mohou být spokojeni, protože na Hradě uvidí svůj zrcadlový obraz. Ale kdo Zemana z dobrých důvodů nevolil, ho jen těžko bude považovat za prezidenta svého srdce. Zemanův populismus a posedlost přímou demokracií mohou připomenout totalitní praxi. V demokracii puštěné ze řetězu nejsou žádné zpětné vazby, verdikt je rychlý jako stanný soud, nikoho se nelze dovolat a smutně proslulou poslední instancí je pouze „vůle lidu“.