Svět podle Zdeňka Velíška (249)

Mám pocit, že budeme mít – my novináři – příležitost sledovat v nejbližší době v prostoru sjednocující se Evropy dvě důležité kampaně. Rozhodl jsem se psát o nich přes vlastní nedůvěru v možnost jejich rychlého a stoprocentního úspěchu, a přes veškeré obavy, že evropské špičky, vyčerpané vleklým bojem s krizí a vlastní názorovou nejednotností, je nedokáží spojit v jednu mohutnou kampaň proti dvěma zdánlivě spolu nesouvisejícím zlům. Dosud jsem nikde nečetl ani neslyšel, že kampaň proti daňovým rájům a kampaň proti nezaměstnanosti mládeže by někdo v Unii chtěl vidět jako jeden komplexní problém s jedním společným řešením.

Jde o bilion eur a o 21 milionů mladých lidí bez práce
Napsal jsem „kampaň“, ale myslel jsem to slovo v jeho vojenském významu: tažení. Jde o tažení proti daňovým únikům, proti odlivu nezdaněných peněz. Odměnou za vítězství v něm by mohl být (podle Van Rompuye) celý jeden bilion eur zachráněný pro veřejné finance členských států. Jak to s touto záležitostí vypadá po summitu EU, najdete zde.

Jak to vypadá v současné době s nezaměstnaností mladých do 25 let, je vidět v následující mapce:

Nezaměstnanost mládeže v EU
Nezaměstnanost mládeže v EU

Nemyslím, že by ta čísla potřebovala komentář. Možná stačí jen trocha fantazie, a i bezdětní a staří pocítí tu bezradnost a beznaděj milionů dospívajících dětí a mladých žen a mužů, kteří jsou za ciframi v této mapce. Krom toho i bez imaginace, jen na základě suchých informací o negativním růstu, neboli o recesi evropských ekonomik a o perspektivách Evropy v konkurenci na globálním trhu, si lze představit, že během svého produktivního věku nemusí většina té, dnes nezaměstnané, mládeže vůbec dostat šanci něco produkovat.

Málo se podle mě zatím upozorňuje na to, že problém nezaměstnanosti mladých je hlubší, než se jeví na první pohled. Tam, kde tento fenomén zasahuje už desítky procent mladých, nebo kde se blíží, či přesahuje polovinu mladé populace, může společnost počítat s tím, že ji celou, dříve či později, postihne morální úpadek. Někde – a to nejen na předměstích metropolí – je nezaměstnaná mládež synonymem marginalizované či společensky vyřazené části společnosti. Sociální nezařazenost těchto mladých lidí, z nichž mnohým brání v integraci do společnosti také neevropský původ, dělá z tisíců jedinců asociální živly. To je společenský jev, nikoli povahový rys těch lidí. Důsledky vidíme jednou na pařížských předměstích, jednou v Birminghamu, jednou ve Stockholmu. Není to už francouzský či britský problém, je to evropský problém.
A není pouze ekonomický. Mnohem víc je morální.

Nepokoje ve Stockholmu
Nepokoje ve Stockholmu


Hra o bilion a hra o celou jednu generaci
Když se teď vrátím k problému z opačného konce společenského spektra, k daňovým únikům, asi už vytušíte souvislost: Není snad rovněž hluboce morálním problémem společnosti fakt, že nezdaněný kapitál z jedněch zemí eurozóny (nebo EU) odtéká – utajeně – do bank jiných zemí – dokonce jiných zemí eurozóny(!) – a že to tak je už léta. Daňovými ráji prostě nejsou jen ostrovy uprostřed oceánů, nebo v Evropě jen Švýcarsko či Lichtenštejnsko.

Otevřenost dnešního globalizovaného světa a v tomto rámci zejména volnost finančních toků a jejich tolerovaná netransparentnost jsou prostředím, v němž daňové podvody velkých hráčů mohou opravdu ruinovat veřejné rozpočty států. Nemusí trvat dlouho, a také malým a středním podnikatelům se ve větší míře než dosud zalíbí tato forma vylepšování zisku. Vždyť termín „optimalizace daní“ už pomalu přestává mít ironický podtext!  ČR není výjimkou. Po kyperské krizi se už x-krát v českém tisku objevila statistická čísla, která ukazují (neodvažuji se říci „dokazují“), že počet českých podnikatelů, kteří přestěhovali sídla svých firem do některého z daňových rájů, jinými slovy neodvádí podnikové daně v ČR, přesáhl už deset tisíc. Další ohromující čísla o provázání české ekonomiky s daňovými ráji najdete zde.

Eurozóna
Eurozóna

Něco se tedy musí stát. V celé EU. Nejen v zájmu zastavení masových úniků daní, ale také v zájmu záchrany morální úrovně společnosti v evropských zemích. Myslím, že národní vlády, evropští lídři a kompetentní instituce EU by měly co nejrychleji projevit poněkud vyšší důslednost v boji o ten každoroční bilion eur chybějící ve státních pokladnách států EU. Ty peníze mohou pomoci zastavit dramatický pokles zaměstnanosti mladých, mohou pomoci nastartovat zamrzlé ekonomiky, mohou jít do vědy výzkumu a školství!

À propos: Dnes, v úterý 28. 5., se v Paříži scházejí ministři práce a financí (hospodářství) původně jen Francie a Německa, teď už také Španělska a Itálie, aby se dohodli na společných iniciativách ke snížení nezaměstnanosti mládeže v Evropě. Z evropské pokladny se má na tuto novou “kampaň“ uvolnit šest miliard eur. Pochybuji, že i když se k tomu připočtou peníze, které na tohle nové úsilí o vyšší zaměstnanost mladých vyčlení vlády, přiblíží se celková suma aspoň k jedné stovce miliard. Ten bilión z daňových rájů by se hodil! Nebo aspoň zlomek z něj. A třeba jen jednorázově. Jestlipak někoho dnes v Paříži napadne, že v daňových rájích leží řešení problému, kterým se budou zabývat?