Radiožurnál to schytal za hudbu. Tu vybírá řidič metra

Praha – Veřejný seminář k hudební dramaturgii na Českém rozhlasu (ČRo) Radiožurnál a Praha měl přinést odpovědi na nejpalčivější otázky. Kdo je člověk, který hudbu na nejposlouchanější veřejnoprávní stanici vybírá a podle čeho se řídí? Podařilo se to jen zčásti. V emotivní diskuzi, do které se vedle vedení ČRo a kritiků hudební složky zapojili i posluchači, nechyběla arogance ani 'kradení' mikrofonu.

„Je to začátek jakéhosi vzájemného dialogu, který bychom měli vést nejen o hudbě, ale i nad jinými segmenty vysílání,“ řekl generální ředitel ČRo Peter Duhan. „Musíme se lépe naučit komunikovat s odbornou veřejností, s posluchači a pokládám to za nezbytné,“ dodal Duhan v karlínském Studiu A, kde se seminář konal.

Jeho slova si o několik desítek minut později nebrala k srdci předsedkyně Rady ČRo Dana Jaklová, která jedné z posluchaček, jež je členkou facebookové skupiny Hudební dramaturg Radiožurnálu je idiot, doporučila návštěvu psychologa.

Některým posluchačům totiž vadí fakt, že písní je v éteru málo (podle ředitelky zpravodajských stanic ČRo Hany Hikelové je aktuální číslo 891), a proto se velice rychle oposlouchají (aktuální opakovatelnost písně je prý za 3 a půl dne). Duhan s tím souhlasí. Další zase kritizují výběr písní – publicistka Jana Kománková jej označila za šmíru, podle hudebníka Jana Buriana jde dokonce o degradaci vkusu. „Položme si otázku, zda není lepší hudbu zrušit úplně,“ hodil do pléna.

Václav Hradecký, šéf výzkumu ČRo

„O stanici mluveného slova se uvažuje už delší dobu, v tuto chvíli jsou ale frekvence naplněné stanicemi, které vysílají. Proto, aby mohla vzniknout, musí skončit jedna stanic, nebo se vysílací okruhy musí uvolnit.“


„Posluchač má plné právo dostat, co se mu líbí, a oni si určili, co se jim líbí,“ opáčil externí hudební dramaturg Radek Sedláček, který má čtvrtým rokem na starost právě Radiožurnál. Narážel na testy posluchačů, na jejichž základě pak plní Selektor. „To je něco jako papír a tužka pro hudebního dramaturga,“ popsal Sedláček, podle něhož se jedná o pomůcku, nikoli automat.

Burian by na Sedláčkovo místo vypsal konkurz. Bývalý řidič metra podle něj není k hudební dramaturgii kompetentní. „Hudba v Českém rozhlase se nemůže soustředit jenom na udržování poslechovosti nebo být jen kulisou. Měla by i formovat vkus,“ řekla muzikoložka Zuzana Jurková.

Český rozhlas v číslech

V současné době má 20 stanic a 20% podíl na trhu. Radiožurnál má 700 000 posluchačů a je čtvrtou nejposlouchanější stanicí v České republice. Koncesionářský poplatek platí přibližně tři miliony lidí.


„Proč brát lidem to, co se jim líbí,“ ptal se Sedláček za hysterického smíchu publika. „Mohli byste pouštět skladbu od Johna Cage: Ticho,“ doporučil Burian v narážce na to, že stále slyší jen dvě písně od Phila Collinse nebo kapely Olympic.

Na videozáznam semináře se podívejte na stránkách Českého rozhlasu.


Podle Jana Pokorného se Radiožurnál pohybuje na tenké hraně. „Musíme být nejposlouchanější české rádio,“ vysvětloval moderátor, jenž se v průběhu diskuze zmocnil mikrofonu. „Diskuze je nevyvážená,“ řekl Pokorný, což odmítl radní Petr Šafařík, který seminář uspořádal.

Dlouholetý pracovník rozhlasu Michael Prostějovský naopak otevřel téma, zda má píseň svou náladou souviset s předchozím tématem ve vysílání. Posluchači si také stěžovali, že se v éteru neobjevuje hudba hostů při rozhovorech.

To ostatně štve i zpěváky Helenu Vondráčkovou či Janka Ledeckého, který to Radiožurnálu nedávno vytknul přímo v živém vysílání. „Ještě pamatuji dobu, kdy rádia zajímalo, co člověk dělá a chtěla slyšet novou písničku. Nabízel jsem nový singl, ale bylo mi řečeno, že tohle Radiožurnál nedělá,“ uvedl. Podle Duhana však stanice písně hostů již pouští a má to v programových prioritách i na příští rok.