Washington - Hlas s rozsahem čtyř oktáv není jediné, co americkému zpěvákovi Bobbymu McFerrinovi přineslo celosvětový úspěch. Svůj zpěv doprovází vyklepáváním rytmu na hrudník, podupáváním i vokální nápodobou různých nástrojů a zvuků. Hudebník proslulý svými vokálními vystoupeními založenými na improvizaci je také uznávaným jazzmanem, a zatímco jeho kariéra začínala u klavíru, v 90. letech se stal vyhledávaným dirigentem velkých orchestrů. Světovou proslulost přinesla hudebníkovi narozenému 11. března 1950 skladba Don't Worry, Be Happy, která bodovala i v popových hitparádách.
McFerrin: bojovník za povinnou hudební výchovu
Během své kariéry spolupracoval desetinásobný držitel hudebních cen Grammy s jazzovými velikány jako Chick Corea, Herbie Hancock nebo Joe Zawinul, skládá filmovou hudbu a vystupuje také s vlastním vokálním souborem. Jako uznávaný pedagog také vášnivě bojuje za povinnou hudební výchovu ve školních osnovách. Celkem vydal 12 řadových alb a po celém světě dosud prodal přibližně 20 milionů desek. Poslední jeho deska z roku 2002 nese název Beyond Words, další nahrávka s názvem VOCAbuLarieS vyjde letos 15. března. Pod názvem bude na obalu mezi patnácti překlady také česky uvedeno Slovníčky.
McFerrin se narodil v New Yorku v hudební rodině. Jeho otec byl prvním afroamerickým pěvcem Metropolitní opery a ve filmové adaptaci Gershwinovy opery Porgy a Bess zpíval za Sidneyho Poitiera. Roku 1958 se rodina odstěhovala do Hollywoodu, kde McFerrinův otec dostal angažmá.
Hlas jako plnohodnotný nástroj
Hudbě se začal intenzivněji věnovat na střední škole a rodiče mu zajistili klasické hudební vzdělání. Zpočátku vystupoval jako klavírista v různých skupinách, až ve svých 27 letech se osmělil a postavil se k mikrofonu. Později si troufl k ještě odvážnějšímu kroku a začal vystupovat bez doprovodu, jen se svým hlasem, o který se prý již od počátku staral jako o vzácný hudební nástroj. „Věděl jsem, že by na mě poslech jiných vokalistů snadno udělal dojem. A bál jsem se, aby mě něco natolik neohromilo, že bych se to - třeba jen podvědomě - snažil přejímat. Úplně jsem se na dva roky odřízl od všech, Al Jarreaua, Jona Hendrickse,“ vzpomínal na dobu, kdy si uvědomil, že jeho pravým nástrojem je hlas. Největší inspirací byl pro něj Keith Jarrett. „Jeho hra mě hodně inspirovala právě v okamžiku, kdy jsem se odhodlával zpívat bez doprovodu. Jarrett vlastně dělal něco podobného,“ vzpomínal později.
Zpívat začal s kapelou Astral Project v New Orleansu. V San Francisku posléze potkal populárního komika Billa Cosbyho, který ho „dohodil“ na Playboy Jazz Festival v roce 1980. McFerrina si postupně začínala všímat kritika a roku 1982 vydal své první album, které nese jeho jméno.
Don't Worry platí školné
V roce 1985 dostal první hudební cenu Grammy a světovou hvězdou se stal o tři roky později, kdy vydal album Simple Pleasures s megahitem Don't Worry, Be Happy. „Ještě dodnes mi ta nahrávka vynáší, což je skvělé. Moje děti díky tomu dostávají dobré vzdělání,“ řekl o své nejslavnější písni, kterou prý napsal za pouhou hodinu.
Čtyřicátiny s Beethovenem
Poté se rozhodl k dalšímu odvážnému kroku. Coby renomovaný jazzman se rozhodl věnovat dirigování klasické hudby. Jeho učitelem byl slavný Leonard Bernstein a poprvé si McFerrin stoupl za dirigentský pult v roce 1990, v den svých čtyřicátin. Nabídky se hned začaly hrnout a dnes má McFerrin za sebou řadu koncertů v čele významných orchestrů světa, které dirigoval mimo jiné v dílech Johanna Sebastiana Bacha nebo Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho premiérovou skladbou byla Sedmá symfonie Ludwiga van Beethovena.
O výjimečnosti jeho hlasu s rozsahem čtyř oktáv se mohli v květnu 2008 přesvědčit i čeští hudební fanoušci. Další koncert v Česku si McFerrin naplánoval na letošní duben.
Bobby McFerrin v brněnské hale Vodova