Praha - S fotografem a válečným letcem Ladislavem Sitenským, který zemřel ve věku 90 let 14. listopadu, se dnes ve strašnickém krematoriu rozloučili jeho příbuzní, bývalí spolubojovníci, kolegové i přátelé. Sitenského jméno je neodmyslitelně spojeno především s působením československých letců v Británii, známý je ale také jako fotograf Prahy a hor.
Sitenský se vydal na „poslední let, z něhož už není návratu“
„Chtěl bych při tvém odchodu na druhý břeh poděkovat jménem československé obce legionářské, jménem padlých spolubojovníků za to, co jsi vykonal pro vlast, pro ty, kteří budou čerpat vlastenecké cítění z tvého díla,“ uvedl například ve smuteční řeči Sitenského spolubojovník a přítel, plukovník Emil Boček.
Armáda vzdala na pohřbu zesnulému letci hold vojenskými poctami. Sitenský byl držitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestižních uměleckých ocenění. V říjnu 2007 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
První velký úspěch zažil Sitenský se snímky, které pořídil v září 1937 na pohřbu Tomáše Garrigua Masaryka. O dva roky později, v březnu 1939 pak nafotil příjezd německé armády do Prahy. Po odchodu do Francie a vypuknutí války se podobně jako mnoho jiných Čechoslováků přihlásil do armády a v létě 1940 připlul do Velké Británie. Fotografovat vojáky začal ještě ve Francii a pokračoval v tom i v letech 1940 až 1942, kdy sloužil u slavné 312. stíhací perutě, kde se staral o fotokulomety.
O 312. peruti RAF připravoval také knihu, která ale kvůli nemilosti nastupujícícho režimu nevyšla. První knihy se Sitenský dočkal až v roce 1956, kdy mu vyšla publikace o vodácích Na řeku. Následoval soubor fotografií jižních Čech nazvaný Putování na kole, v roce 1971 pak Praha stověžatá. Do konce 80. let vydal také svou první barevnou knihu Krajinou domova nebo soubor Praha mého mládí. Po listopadu 1989 mohly konečně znovu vyjít tehdy už pozapomenuté Sitenského fotografie z druhé světové války, ale třeba i předválečné snímky skautů.
Fotografie Ladislava Sitenského