Neodpustím si trochu nadšený úvod. V těžce zkoušené a mafiánským kapitálem bombardované Praze 1, respektive na kouzelném Starém Městě, se občas ještě najdou místa, která mají nesporné kouzlo, ale také stále žijí a přinášejí zdravé a dynamické aktivity. Radostné bývá setkání s fotografií v galerii Martina Fojtka FotoGrafic, která je vedena zodpovědně a dobře v intimním prostoru v snad nejužší uličce v Anenské čtvrti. Díky Fotkovi za ni… Současná výstava, která nese jméno Domácí úkoly, je skutečně přehlídkou takto pojatých prací.
Recenze: Domácí úkoly Barbory a Radima Žůrkových
Radim i Barbora jsou studenty Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a to, co vidíme, jsou výsledky bakalářských prací plus pohled na přípravu diplomky. Serie Zástupní, která je právě rozpracovanou diplomovou prací, je jakousi snad nedokončenou skicou a pohledem hravého pojetí klonování snad slavných osobností, to vše za použití vyspělých technologických postupů, navazujících na fotografické podklady.
Jako divák jsem měl pocit, že tuto část prezentace ještě neumím ohodnotit. Co mne však vede k napsání této kritické informace, je formátově i způsobem vystavení dominující část Domácích úkolů, klauzurní práce z prvního ročníku studia pod názvem Potomci. I tady se jedná o jakousi hru s genetikou, jsou nám předkládáni fiktivní potomci nikoliv fiktivních rodičů, ale vesměs osob mediálně extrémně známých.
Pracuje se zde opět pomocí špičkových počítačových technologií, uměle generované rysy oněch neochmýřených zhruba devítiletých potomků nesou snad některé shodné rysy s uvažovanou předlohou… Co však vzniklo doopravdy, je podle mne tou hlavní kvalitou. Hra se možná více méně povedla, pro mne ale vznikla série neuvěřitelně kouzelných a barevně dotažených dětských portrétů, nesoucích zvláštní kouzlo těsně předpubertálního okamžiku. Dokonce vzniká jakési nevysvětlitelné napětí, v předpokoji erotična, nápadně připomnající obří sérii japonských pohlednic z počátku dvacátého astoletí, v době totálního okouzlení růžovou a bleděmodrou barvou made in Asia.
Zdá se, že výsledek práce Žůrkových je zcela nadčasovým pozdravem z říše sci-fi, vysvětlovaný sice výše uvedenou snahou o modelaci jakéhosi vývojového prvku, přesto však obstojivší i bez těchto informačních berlí. Žůrkovi zplodili extrémní portréty, to, co visí ve Stříbrné ulici, je pravý portrétní (a pozor, i krajinářský) poklad. Celá série nutí nejen k zamyšlení na místě, ale provokuje k návratu (ještě, že bydlím za rohem…). Instalace navíc má přesně onen rozměr, který potřebuje – od plošné velikosti, vtipně použitých „předloh“ po počet portrétů, odstupy, distance a podobně. Udělejte si pěší výlet, dobouchejte se a budete se vracet. Domácí úkoly dostávají ode mne jedničku.
Jak Žůrkovi píší v textu k výstavě: „Výstava uzavírá praktickou část našeho bakalářského studia na ITF a nezbývá než poděkovat za skvělé tři roky, které jsme na této škole prožili. Naučila nás vnímat fotografii a výtvarné umění jako něco výjimečného, důležitého, nepostradatelného…!“ A to se, jak je vidět povedlo. Vystavené portréty jsou opravdu výjimečné.
- Domácí úkoly - Roberta Flacková zdroj: Josef Vomáčka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/980/97949.jpg
- Domácí úkoly - Christopher Walken zdroj: Josef Vomáčka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/980/97948.jpg
- Domácí úkoly - Scarlett Johanssonová zdroj: Josef Vomáčka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/980/97950.jpg