Praha - Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka, dvěma slovy Rychlé šípy, jsou hrdiny snad nejslavnějšího českého komiksu. Kultovní pětice spisovatele Jaroslava Foglara zásadně ovlivnila tisíce chlapců i dívek. První rychlošípácký komiks vyšel 17. prosince 1938 v Mladém hlasateli.
Žádný strážník nejde. Rychlé šípy slaví 75 let
Příběhy Rychlých šípů, jejichž kouzlu propadly generace čtenářů, se za 75 let posunuly do roviny kultu. Některé jejich „hlášky“ zlidověly, postavy ožily v divadle i ve filmu. Mravoučnost Foglarových hrdinů, kteří se navzájem poučují o cti, přátelství, odvaze i úctě k přírodě vedla i k řadě parodií, což je však podle literárních vědců dokladem toho, že původní dílo žije.
Z komiksu sálá lákavá poezie města s jeho uličkami, obchůdky, dvory, ohradami, labyrintem průchodů, schodišť a s průsmyky činžovních domů. Tento klub pěti chlapců je též hlavní postavou Foglarovy trilogie Dobrodružství v temných uličkách: Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta.
Mezi Mnichovem a okupací
Rychlé šípy vytvořil Foglar ve svých 31 letech ve vypjaté době mezi Mnichovem a nacistickou okupací. První vstoupil do historie 17. prosince 1938 blonďák, který o týden později dostal jméno Mirek Dušín; tehdy vznikl i Jarka Metelka a Jindra Hojer se „narodil“ na Štědrý den. Červenáček s Rychlonožkou se objevili v pátém pokračování ze 14. ledna 1939.
Podobu jim dal Jan Fischer, který se místo právničiny rozhodl věnovat ilustracím pro vydavatelství Melantrich. Dalšími kreslíři byli Václav Junek, Bohumír Čermák a Marko Čermák, který dnes tvrdí: „Jak to uměl Foglar dětem naservírovat, to neumí nikdo.“
Série byla natolik úspěšná, že časopis publikoval do května 1941, kdy byl nacisty zakázán, celkem 113 dílů. Po konci války vyšel zákon o zákazu tiskovin, které během ní vycházely, čímž skončil i Mladý hlasatel. Komiks se přestěhoval do časopisů Junák a Vpřed. Do série přibylo v letech 1946 až 1948 dalších 107 pokračování.
Podívejte se na video:
GALERIE
videogallery_400920
Po komunistickém převratu se Rychlé šípy dostaly opět do nemilosti režimu, další příběhy (již s kreslířem Markem Čermákem) vyšly až v roce 1968 a v letech 1970 až 1971. Na začátku normalizace byla ale Foglarova tvorba opět zakázána.
Dalších sedm pokračování Rychlých šípů vyšlo až v roce 1986 a poslední v prosinci 1989 v deníku Mladá fronta. Celkem vyšlo 316 původních jednostránkových příběhů Rychlých šípů; poté se jejich příhody objevily na trhu také v souborných knihách.
O dobrodružství takřka zakopávali
„Znal jsem staré uličky a plácky v Praze i v jiných městech, která jsem sjezdil. A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, velmi podnikavých, statečných, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku. K leckterým jsem jim i dopomohl. Slovo dalo slovo a já je přiměl, aby si založili náš čtenářský klub. Což se také stalo. Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy,“ napsal Foglar o své inspiraci.
Pod přezdívkou Jestřáb vedl Jaroslav Foglar 60 let pražský skautský oddíl a jeho příběhy inspirují skautské vedoucí dodnes. „Na konci každého tábora členové tajně hlasují o jednom člověku, o kterém si myslí, že se celý tábor nejlíp choval a byl nejlepší kamarád. Ten pak může nosit na svém skautském kroji Žlutý kvítek,“ říká skautský vedoucí Ferdinand Betlach.
Velký Vont Jan Tříska
Pětice Rychlých šípů se několikrát objevila v divadelním či filmovém zpracování. Poprvé v roce 1969 v seriálu Záhada hlavolamu, který natočil Hynek Bočan, kde Velkého Vonta hrál Jan Tříska a Jana Tleskače Jaromír Hanzlík. V roce 1978 natočil Tomáš Vorel amatérskou grotesku o založení Rychlých šípů a v roce 1993 vznikl film Záhada hlavolamu režiséra Petra Kotka.