Honosné maurské sídlo v Itálii, památník komunismu v Bulharsku nebo sirotčinec v Turecku. Tyto tři a dalších devět míst se v letošním roce objevily na seznamu nominantů projektu Sedm nejohroženějších. Ten identifikuje ohrožené památky a místa v Evropě, cílem je získat pozornost sponzorů, veřejných a soukromých subjektů, které by dané lokality mohly revitalizovat, případně pro ně našly nové využití.
Sedm nejohroženějších. Mezi památky v úzkých patří opulentní italský zámek i palác bulharských komunistů
- Historické centrum Gjirokastra, Albánie
Post-byzantské kostely ve Voskopoji a Vithkuqi, Albánie
Historické centrum Vídně, Rakousko
Závody na zpracování uhlí v Beringenu, Belgie
Památník Buzludža, Bulharsko
Síť lanových drah v Chiatura, Gruzie
David Gareji kláštery a poustevna, Gruzie
Hrad Sammezzano, Toskánsko, Itálie
Kasino Constanta, Rumunsko
Prehistorické skalní útvary v provincii Cádiz, Španělsko
Prinkipo, řecký sirotčinec, Princeské ostrovy, Turecko
Grimsby Ice Factory, Spojené království
Mezi letošními nominovanými jsou objekty z celkem deseti zemí. Albánie je zastoupena městem Gjirokastra, bohatým archeologickým nalezištěm, které figuruje na seznamu Světového dědictví od roku 2005. Druhým albánským nominantem jsou kostely v městech Voskopoja and Vithkuqi, které utrpěly kvůli válce i přírodním katastrofám a většinu roku jsou nyní nevyužívané.
Z nevyužívaných objektů získaly nominace také Památník Bulharské komunistické strany na 1432 metrů vysokém vrcholu Buzludža v balkánských horách. Stavba, známá pro svou brutalistickou architekturu, mozaiky a množství dobové ikonografie komunistického režimu, začala v roce 1981; svému účelu ale sloužila pouze osm let. Po pádu vlády jedné strany zůstala budova volně přístupná, ponechaná vandalům a vlivům horského počasí.
Zámek, sirotčinec i jeskynní malby
Mezi skvosty architektury se řadí také zámek Sammezzano v italském Toskánsku. Budova je příkladem arabsko-maurského a indicko-perského stylu architektury, původně postavená kolem roku 1605. V poválečné době sloužil zámek jako luxusní hotel.
V posledních pětadvaceti letech, kdy měl zámek nevyjasněné vlastnictví, byl ale ponechán opuštěný, bez údržby a volně přístupný pro vandaly a zloděje. Díky svým okázalým interiérům, které čítají 365 pokojů (přičemž žádný není stejný), se stal opuštěný zámek lákadlem pro příznivce urbexu – průzkumu opuštěných míst. Situace se změnila až během posledních dvou let, největší škody byly opraveny, přístupové cesty zahrazeny a o zámek se nyní stará hnutí Save Sammezzano.
Svou cestu mezi nominace si našel také řecký sirotčinec Prinkipo v Turecku. Ten je považován za největší dřevěnou stavbu v Evropě a druhou největší dřevěnou stavbu na světě. Svůj účel plnil od roku 1899 do roku 1964, poté byly budovy opuštěny. Když objekt poškodil požár, zůstal už ponechán nepřízni počasí. Výsledkem je částečně propadlá střecha a havarijní stav, kdy objektům hrozí zřícení.
obrázek
Počasí a především vandalům, kteří tu napáchali větší škody než přírodní vlivy, dlouho odolává také oblast s prehistorickým uměním ve španělské provincii Cadiz. Oblast se rozvíjela během dvaceti tisíc let, od paleolitu až do doby železné. Nyní jsou zde k nalezení přibližně tři stovky jeskyní a přístřešků s malbami zvířat a lidských postav.
Na seznamu ohrožených figuruje i benátská laguna
Na výběru nominovaných míst a objektů se podílí mezinárodní poradní panel, který se specializuje na historii, archeologii, architekturu, ochranu a finance. Konečný seznam sedmi míst je vybrán radou Europa Nostra. Multidisciplinární týmy následně pomáhají zformulovat pro každý z projektů proveditelný akční plán, který by přispěl k záchraně nominovaných objektů.
Program „7 nejohroženějších“ byl spuštěn v lednu 2013 společností Europa Nostra a Institutem Evropské investiční banky. Mezi projekty, které byly vybrány v minulých letech, bylo například archeologické naleziště Ererouyk a vesnice Ani Pemza v Arménii, mořská pevnost Patarei v estonském Tallinu, opevnění v francouzském Briançonu nebo benátská laguna.