Čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej představil v Praze své další dílo. Ve filmu Human Flow (Lidský proud) zpracoval téma, jemuž se v současné době věnuje nejvíce – migrační krizi a s ní spojené otázce lidskosti.
Human Flow odnáší lidskost. Aj Wej-wej představil film o uprchlících
Rozhovor s Aj Wej-wejem: Film Human Flow slouží jako zrcadlo (zdroj: ČT24)
Šedesátiletý Aj Wej-wej je v současnosti asi nejznámějším čínským umělcem, vystavuje v prestižních světových galeriích i ve veřejném prostoru. Je také politickým aktivistou, zastáncem svobody slova a fungování práva.
Wej-wej patří k ostrým kritikům čínského režimu, v posledních letech se zajímá především o situaci uprchlíků. Navštívil řadu uprchlických táborů a tomuto tématu věnoval i své dosud největší dílo – obří nafukovací člun s lidskými postavami je pod názvem Zákon cesty do 7. ledna vystaven v Národní galerii v Praze.
K doprovodnému programu výstavy patřilo uvedení Wej-wejova dokumentu Human Flow. Pátečního promítání v kině Lucerna se umělec osobně účastnil, při té příležitosti poskytl rozhovor pořadu Kultura +.
Sledovat film Human Flow není zrovna příjemné…
Není to příjemné, ale zároveň musíme neustále pozorovat, jak jsme na tom s vlastní lidskostí. Je těžké koukat se sám na sebe do zrcadla. Film slouží jako zrcadlo – není jenom o nich, je i o nás. O naší vnitřní síle, přesvědčení, důvěře v lidskost. O naší důstojnosti. Nechali bychom naše matky, sestry, bratry opuštěné jako nějaké odpadky?
Bylo tedy záměrem filmu, aby se divák sám sebe ptal: „Jaký jsem člověk?“
Ano, film je o příkladu naší lidskosti, o tom, co lidskost znamená v 21. století.
Mluvil jste s šesti sty lidmi, natočil devět hodin stopáže, jaký je vlastně výsledek?
Myslím, že výsledek filmu je skutečně ponurý. Musím říct, že i když si myslíme, že se člověk během 21. století velmi snažil, globalizace ve všech jejích podobách je jako studium demokratické společnosti. Ekonomicky prosperující, ale stále velmi křehká etapa lidskosti. Může se ztratit přes noc. Tragédie se nedějí jenom za hranicemi, ale i ve vaší mysli a srdcích.
Jak bojujete s tím, že to, co vidíte, vypadá tak beznadějně?
Vypadá to beznadějně. Ptal jsem se mnoha lidí vždy na konci rozhovoru: Co si myslíte o lidskosti? Odpověď je: Žádná lidskost neexistuje. Což je velmi těžké přijmout, když jsme lidé. Všichni si myslíme, že jsme druh, který se vyvinul ve velmi inteligentní. Také si myslíme, že jsme páni vesmíru. Ale v tu samou chvíli vyháníme lidi z jejich domovů. Nepomáháme si. Poškozujeme životní prostředí. Náš globální stav je křehký, dospěli jsme do zlomového bodu. Když nebudeme bránit základní a hluboké myšlenky lidskosti, lidských práv, dostaneme se do velmi kritické situace.
Ve filmu říkáte uprchlíkům: „respektuji váš cestovní pas“. Co tím myslíte?
V té scéně má uprchlík, stejně jako ostatní uprchlíci, pas zabalený v igelitovém sáčku. Je zcela jasné, že stát, který jim pas vydal, je jako občany zradil. Jsou bez domova, nemají důstojnost ani respekt vlastního státu. Nesterá se o vlastní občany. I já jsem ve chvíli, kdy jsem s tím člověkem mluvil, měl svůj vlastní pas jen několik měsíců. Můj vlastní stát mě držel jako zajatce.