Praha - V divadle Alfred ve dvoře vystoupila japonská tanečnice Sumako Koseki, která se věnuje tradičnímu japonskému taneci butó. Performerka předvedla ve světové premiéře představení Zlato a Prach. Během své návštěvy Česka pořádala i speciální workshop pro české tanečníky.
Sumako Koseki tancem butó hledá světlo v temnotách
Butó patří mezi jednu z nejnáročnějších tanečních disciplín, ve které se díky vnitřní koncentraci tanečník úplně odpojuje od svého těla. „Já třeba pracuji s handicapovanými a jednou jsem viděla dívku, která mohla používat jen ruce, zapojila se do toho tance natolik, že vyskočila skoro dva metry,“ řekla v rozhovoru pro ČT24 tanečnice.
Představení Zlato a prach lze jen těžko popsat. „Tanečnice je rozdělena mezi zlato a prach. Zlato zde vyvstává jako obraz silné touhy, jako kněžská vznešenost a jas. Vidíme její touhu po kráse mytické postavy, symbolizovanou zlatou matérií. Tanec zlaté ženy naruší jemňoučký prach snášející se jako sníh, jako okvětní lístky. Její tělo se pomalu rozpadá. Zlatý a skvostný vesmír se kousek po kousku ztrácí v mlze a mění se v tisíce zrnek prachu. Ztrácí něco důležitého? Nebo je snad obdařena jiným světlem? Sumako dál tančí v tomto světě z prachu a ztvárňuje tak nejvlastnější povahu tance butó,“ přibližují obsah inscenátoři.
Sumako Koseki tančí butó (zdroj: ČT24)
Tanec butó je velmi originální především tím, že od tanečníka vyžaduje schopnost transformace vnitřních obrazů a pocitů do fyzického pohybu. Velký důraz klade na mentalitu tanečníka, Butó nevyžaduje jakoukoliv formu jako klasický balet nebo moderní tanec, naopak projev a výsledek ponechává zcela na tanečníkovi. Existuje tolik způsobů butó, kolik je tanečníků, a proto je možné butó považovat za nepřetržitou snahu o hledání výrazu v tanci a hledání odpovědi na otázku, co to je „tanec“.
„Vzniklo zde mnoho nedorozumění – butó bývá považováno za tanec přízraků, něco děsivého a podobně. Původní butó nebylo o tom děsit lidi, jen poukázat na strach, který v lidech dříme, napojit se na podvědomí, ale pak začaly vznikat různé skupiny, které mohou během toho tance působit trochu psychedelicky. Ale v butó jde o hledání světla v temnotách, jde o to, aby světlo bylo v temnotě vidět jasněji. To je i důvodem vzniku představení Gold and Powder,“ odkrývá podstatu Sumako Koseki, která v České republice opakovaně vede letní taneční dílny.
GALERIE
Sumako Koseki / Zlato a Prach
Sumako Koseki je japonská tanečnice a choreografka butó, jejíž věhlas dávno překročil hranice její domoviny. Studovala v Japonsku pod vedením Isso Miury (butó) a Tadashi Suzukiho (tradiční divadlo Nö a Kabuki v soudobém kontextu). V roce 1980 založila vlastní taneční skupinu, dlouho žila ve Francii (vystupovala mimo jiné v pařížské Opeře) a spolupracovala s Grotowskim, Barbou a dalšími průkopníky alternativního divadla. Má za sebou celou řadu skupinových i sólových představení po celém světě, v Čechách vystupovala již několikrát (Představení O Princi a Princ Ezně (Duncan Centre, 2002), Prasíla snů (Duncan Centre, Praha 2003, Husa na provázku, Brno, divadlo Stodola, Lužické hory 2003) Kronika kosti (Divadlo Archa, 2004, ve spolupráci s A. Šimotovou).
V současné době žije mezi Japonskem a Francií a věnuje se vlastní tvorbě a výuce na mnoha místech Evropy.