Hororové Sudety. Jaroslav Valečka maluje bizarní příběhy z pohraničí

Zneklidňující příběhy ze Sudet vyprávějí obrazy Jaroslava Valečky. Tamní krajina skýtá spoustu bizarních historek, se kterými se člověk v Praze nebo ve středních Čechách nesetká, tvrdí malíř. Práce z posledních dvou let vystavuje pod názvem Mlčení v pražské Galerii 1.

Video Události v kultuře
video

Jaroslav Valečka maluje hororové příběhy ze Sudet

Malíř Jaroslav Valečka vychází ze svých skutečných zážitků. Kupříkladu obraz Zubatá vznikl na základě vzpomínek na archeologickou brigádu. „Kopali jsme starý německý hřbitov a našli jsme tam zbytky mrtvol z konce devatenáctého století, které byly silně navoskované a zároveň pod tím voskem se už rozpadaly. Jednou z mrtvol byla mladá dívka, která měla ve vlasech krásně zachovalé květiny,“ vypráví Valečka.

Vedle toho, co zažil na vlastní kůži, ho fascinují tajemné a strašidelné příběhy nebo tradiční vesnický folklor. „Třeba obraz, který se jmenuje Inkvizitoři, vychází z masopustních masek, což je téma, které se mi vždycky hrozně líbilo. Zpočátku jsem vycházel z klasických masek, ale později jsem to různě posouval,“ pokračuje malíř.

Jaroslav Valečka představuje expozici Mlčení
Zdroj: ČT24

Stejně jako v případě svých figurálních prací také při malbě krajiny vychází z konkrétních míst. Osudovým krajem jsou v jeho případě Sudety. Místo, kde vyrůstal a kam se stále vrací do svého letního ateliéru. „Tamní krajina i tamní lidé skýtají spoustu zajímavých, mnohdy bizarních a mnohdy velmi hororových příběhů, které člověk v Praze nebo ve středních Čechách nemá šanci vidět,“ potvrzuje Valečka specifický ráz sudetské oblasti.

„Krajinářství se zdevalvovalo ve čtyřicátých a padesátých letech, kdy se malovaly takzvané gaučáky, jednoduché, chytlavé krajinky. Myslím, že je škoda, že krajina se dneska maluje tak málo.“

Jaroslav Valečka

malíř a grafik

Valečka vystudoval v devadesátých letech pražskou Akademii výtvarných umění, malbu u Jiřího Sopka a plastiku u Jana Hendrycha. „Jaroslav Valečka je na české výtvarné scéně činný přes dvacet let a je na něm velice sympatické, že se standardně drží toho svého, že na rozdíl od ostatních nehledá nějaké módy,“ říká kurátor výstavy Adam Hnojil.

Po svém pokračuje v tradici expresionismu, symbolismu nebo nové věcnosti. „Jako Sopkův absolvent vychází z určitých přístupů, řekněme figurativních nebo krajinářských, které svým způsobem přehodnocuje,“ pokračuje Adam Hnojil. Výstava Mlčení potrvá do 27. května.