Praha - Autentický deník dívky z pražské židovské rodiny, která přežila holocaust, představila v úterý večer v zaplněném Velkém sále Židovské radnice v Praze jeho autorka Helga Hošková Weissová. V češtině vychází poprvé. Deník 1938-1945 doprovázejí její ilustrace, na nichž jako malá zachytila touhu po normálním životě a každodenní podobu života v ghettu.
Maluj, co vidíš v terezínském ghettu
„Deník jsem psala současně s kresbami, které vznikaly v Terezíně. Poprvé vychází až dnes. Nakladatelství Jota jsem si vybrala ne proto, že je renomované, ale že bylo ochotné přistoupit na mé podmínky. Chtěla jsem v deníku mít své kresby, a tím se zvýšil i náklad,“ vysvětluje ilustrátorka Hošková Weissová.
Pak jsem vzala špinavou vodu a všechno rozmyla
„Maluj, co vidíš!“ vzkázal Helze v židovském ghettu její otec. Dětská malířka z Terezína na kresbách zachytila život za zdmi ghetta. „Pamatuju si, abych vyjádřila atmosféru, že jsem to namalovala nejdřív barevně a pak jsem vzala trochu špinavou vodu a tím jsem to všechno rozmyla,“ vzpomíná.
GALERIE
Kresby Helgy Hoškové Weissové zdroj: ČT24
Hošková Weissová zároveň chtěla zachovat slova a sloh takový, jakým tehdy psala. Kniha vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy. V rámci slavnostního večera se uskutečnila také autogramiáda, úryvky z deníku recitovaly dvanáctileté dívky z Dismanova rozhlasového dětského souboru a herec Tomáš Töpfer, bratranec autorky. Na produkci knihy se podíleli další členové její rodiny.
Deník zazděný do terezínských stěn
Deník začíná v roce 1939, kdy bylo Weissové deset let a začala nacistická perzekuce Židů. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944.
Dva dny po jeho odjezdu byly do transportu zařazeny i Helga s matkou. Sešit, do něhož Helga děsivý vývoj událostí i své pocity zapisovala, zazdil její strýc do jedné z terezínských stěn. Po válce jí ho vrátil a Helga do deníku doplnila zážitky z Osvětimi.
Helga Hošková Weissová
Po válce vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. V tvorbě se věnovala převážně válečné tematice. V roce 2009 dostala medaili Za zásluhy I. stupně v oboru kultury, umění a vzdělávání. Její deník byl přeložen do několika jazyků a vychází například v Británii, Německu, Izraeli a USA.
Nejznámějším podobným dílem zachycujícím holocaust očima dítěte je Deník Anny Frankové, který vyšel již brzy po válce. Tajných deníků evropských dětí ale bylo publikováno více. V 90. letech vyšla v USA, ve zkrácené verzi pak i v ČR, antologie Utajené deníky obsahující 21 záznamů dětí ve věku od 10 do 18 let z okupovaného Polska, Nizozemska, Československa, Rakouska, Maďarska, Litvy a z bombardovaného Londýna.
Objevují se také nová díla, letos například vyšly vzpomínky Michala Krause, který pocházel z Náchoda, nebo polské dívky Saly Garncarzové, která byla internována v pracovním táboře v Žacléři.
Reportáž Pavly Sedliské (zdroj: ČT24)