Recenze: Patti Smith u kafe sní, čte a cestuje

Přestože nese kniha zpěvačky, básnířky a fotografky Patti Smith M Train podtitul Vzpomínky, tak jednoduché to není – skrývá v sobě totiž hned několik přístupů. Ostatně, neprvoplánová není ani její hudební či básnická a výtvarná tvorba.

Patti Smith
Zdroj: ČTK Autor: Veronika Šimková

M Train je čtvrtou prózou Patti Smith, která u nás vyšla, a rozhodně nejlepší, což neznamená, že by její Korálové moře, Just Kids – Jsou to jen děti či Sbírání vlny byly špatné. Ne, každý text je jiný, v každém přistupuje ke svým vzpomínkám jinak – ano, to je všem jejím prózám společné, autorka se neustále vztahuje ke své minulosti, k lidem, místům a věcem, které měla ráda.

Právě v M Train je ovšem její přístup nejkomplexnější, zároveň přesahuje vzpomínání jedné konkrétní ženy, matky, umělkyně a stává se zrcadlem, v němž se můžeme odrážet, anebo jím projít dál… jak je libo. Protože: „Všechny dveře jsou otevřené těm, kdo věří.“

M Train je především knihou o hledání a nacházení souznění se světem duchovním, ne náhodou celou knihou procházejí autorčiny sny, v nichž se opakovaně objevuje jakýsi „průvodce“. Ostatně, sama píše: „Možná nemůžeme vytáhnout tělo ze zasnění, ani získat zpět zaprášenou ostruhu, ale můžeme posbírat samotný sen a přinést ho zpátky, jedinečně úplný.“

Čtenářský cestopis

Hledání přitom probíhá na několika rovinách. Jednou, a pro autorku zjevně hodně důležitou, jsou kavárny, zvláště pak jedna v Greenwich Village, v nichž se může nad kávou – tu má zjevně ráda, píše o ní často, i o tom, jak jí někdy chybí –, oddávat svému přemítání, snění, četbě. Přitom, uvažuje-li o kavárnách a prolíná to s odkazy na různé literáty, není to rozhodně kunderovské krasodušení, to ani náhodou.

Zmiňuje-li své oblíbené autory, ať už je to namátkou J. W. Goethe, či René Daumal, Sylvia Plathová, Jean Genet, Jean-Arthur Rimbaud, Bruno Schulz, Michail Bulgakov, Haruki Murakami, Hermann Hesse, nikdy to není nějaké chlubení se dobrým vkusem, vše ústrojně zapadá do textu.

Čímž se dostáváme k další rovině a tou je jakýsi čtenářský cestopis. Patti Smith nás zve do této krajiny knih a my si je pak můžeme skládat do mapy a sledovat, jakým směrem kráčíme. Patti Smith však nezůstává u „pouhého“, jakkoli hlubokého, prožitého čtení, ona za svými autory i vyráží po světě. 

Popisuje, jak cestovala do Francouzské Guyany, aby odtamtud přivezla několik kamínků z vězení, v němž seděl Jean Genet, popisuje, jak mu je po mnoha letech položila na marocký hrob, bere nás s sebou k hrobu Sylvie Plathové, do Tokia za textem Haruki Murakamiho, dělí se s námi o své fotografie z těchto duchovních výprav…

„Kombinace, kterou hledám“

A píše-li o své lásce k televizním detektivním seriálům, dojmy z jejich sledování pak prokládá vzpomínáním na svého manžela, své dvě děti, cesty. Vše je přitom psáno vytříbeným jazykem, místy, vždy však zcela ústrojně, přecházejícím až do básně v próze, jako třeba zde: „Náhlý poryv větru roztřese větve stromů a ve vírech rozpráší listí, které se tajemně třpytí v jasném filtrovaném světle. Listy jako samohlásky, šepoty slov jako dech sítě. Listy jsou samohlásky. Shrnuji je dlaněmi v naději, že najdu kombinaci, kterou hledám.“

Celý text je přitom dobře strukturovaný, nedrží se jedné linie, ale mění úhly pohledu, perspektivy, místa i čas, díky čemuž nás Patti Smith vtahuje do svého světa, dává nahlédnout do všech jeho faset. A přesto se nerozpadá do jednotlivých epizod, byť na sebe zdánlivě nenavazují. Ne, jsou naopak propojeny, a ne pouze autorčinou osobou, ale čímsi, co je přesahuje a co činí z prožitků ženy – žijící hlubokým duševním životem, vzpomínající a prožívající – text, jenž rezonuje.

M jako memory

Závěrem krátká poznámka k názvu: je jistě dobře, že se ho překladatelka Lýdie Kárníková nepokoušela přeložit, může totiž odkazovat na jednu linku newyorské podzemky, ono M ale může odkazovat i – třeba – na slovo „memory“, ale i „mystery“. A substantivum „train“ také neznamená pouze vlak, ale také třeba sled či pochod…

„Jak to, že se touláme daleko jeden od druhého, a vždy se znovu sejdeme?“ ptá se Patti Smith. Odpověď je prostá: u textu, jakým je M Train, to ani jinak být nemůže.

Patti Smith: M Train - vzpomínky. Vydalo nakladatelství Dokořán, 2016.