Praha - Projekce filmu o Marině Abramovićové, jedné z nejvýraznějších postav současného umění, zahájila včera večer v centru DOX festival Babel Prague. Přehlídka experimentální hudby nabídne do konce týdne nejen koncerty, ale i zvukové výstavy, performance či debaty o uchovávání a záznamech zvuku. Koncertům pak budou patřit tři závěrečné večery v Divadle Archa.
Festival Babel Prague - hudba, výtvarno i film
„Letošní snímek Marina Abramović: The Artist Is Present prošel úspěšně festivaly například v Sundance či Berlinale. Náš festival se věnuje především experimentální hudbě. Protože ale současná hudba má tak volné hranice a je mnoho způsobů, jak ji ovlivnilo výtvarné umění, uvádíme v rámci festivalu právě film o Marině Abramovićové,“ řekl při zahájení festivalu za pořadatele Pavel Klusák. První české uvedení dokumentu uvádí Babel ve spolupráci s festivalem Ostrava Kamera Oko.
Dokument režiséra Matthewa Akerse Marina Abramović: The Artist Is Present (Umělec je přítomen) sleduje přípravu a průběh retrospektivní výstavy umělkyně v roce 2010 v newyorském MoMA (The Museum of Modern Art, Muzeu moderního umění). Vrcholem výstavy i dosavadní kariéry Mariny Abramovićové se tehdy stala performance trvající tři měsíce.
Po tuto dobu šest dní v týdnu, osm hodin denně usedávala umělkyně ke stolu a protější židli nabízela přicházejícím divákům. Dokument zachycuje, kolik emocí dokázalo sezení před tichým a nehybným člověkem, který se soustředí pouze na příchozího (který je ale dnes zároveň globální celebritou a s tím k němu lidé přistupují), v lidech vyvolat.
- Marina Abramović zdroj: Artnet
- Marina Abramović / The Kitchen II - Homage to Saint Therese zdroj: Artnet
The Artist is Present je dokumentární cestou do světa radikální performance často hraničící s fyzickými možnostmi člověka, zároveň intimním portrétem ženy, která nerozlišuje mezi životem a uměním. Tříměsíční performance odkazuje i ke staršímu dílu, které před několika desítkami let uvedla se svým tehdejším partnerem, s nímž 12 let žila i pracovala. Tehdy seděli proti sobě u dlouhého stolu - mnoho dní mlčky, bez pohybu i bez jídla. Performanci vnímala jako protest proti západní společnosti, která podle ní tímto vším pohrdá a nemá ráda lidi, kteří nejsou neustále v pohybu, mlčí nebo se postí.
Abramovićová přiznává, že jí zcela vyhovuje sloužit jako materiál. Její osobní i umělecká historie jí dává za pravdu. Jakmile se v pozdním dětství začala vyhraňovat vůči vojensky tvrdé výchově matky (oba rodiče zastávali významné funkce v Titově komunistické straně), začala používat své tělo jako médium. Snímek rekonstruuje některé performance a připomíná mnohá videa.