Kdo by měl rozhodovat o umělecké nebo urbanistické patřičnosti sochy či pomníku ve veřejném prostoru? Jak moc by do takového výběru měla „kecat“ veřejnost? Petr Fischer se ve svém pořadu Konfrontace ptal na názor mladého sochaře Rudolfa Samohejla a jeho zkušenějšího kolegy Jaroslava Róny, který v poslední době rozvířil veřejné mínění jezdeckou sochou Jošta Moravského v Brně. A jak se na „pomníkové lapálie“ díváte vy?
Konfrontace: Záleží u veřejného umění na veřejném mínění?
Konfrontace Petra Fischera: Pomníkové lapálie (zdroj: ČT24)
- Jaroslav Róna: Lidé si užívají, že po čtyřiceti letech můžou do všeho kecat. Je to vlastně sympatické, ale na druhou stranu se každý cítí expertem v oblasti sochařství a architektury. Říkám, že dřív nešly realizovat sochy kvůli komunistům, dnes nejdou realizovat kvůli demokratům. (…) Někdy jako by občané nezaznamenali, že proběhly dějiny moderního umění. (…) Všechno, co je nové, narazí na odpor veřejnosti, a to proto, že veřejnost nemá ráda nové věci jakéhokoliv typu, pokud to není levnější pivo.
- Rudolf Samohejl: Když je něco na věky, tak by měla být úzká skupina lidí, která je volená nebo má kredit se k tomu vyjadřovat.