Choreografické Miniatury mají smysl pro humor

Představení s názvem Miniatury se za poslední roky stalo jakousi stálicí v programu sezony baletního souboru pražského Národního divadla. Mladí tanečníci pravidelně dostávají příležitost vyzkoušet si práci choreografů a mohou vytvořit dílo pro velkou scénu – i když komornějšího charakteru, co se délky i počtu tanečníků týče. Na podobné večery jsme tedy už zvyklí a za poslední roky se osvědčily, poskytují totiž ideální prostor k tomu, aby si nastupující generace mohla „osahat“ jeviště a začít se choreograficky profilovat.
Zdroj: Národní divadlo Praha Autor: Anna Rasmussen

V programu nedělního večera se ve Stavovském divadle představilo osm kratších, různorodých choreografií, jimž dominoval moderní styl. Baletní soubor se rychle rozrůstá zejména o zahraniční tanečníky a pojetí děl bylo stejně široké jako seznam jmen, který je pod choreografiemi podepsán. Na letošních Miniaturách se objevila pestrá směsice, šlo jak o choreografie s kvalitním autorským rukopisem, tak i o téměř „školní“ pokusy, co se nápadu a formy týče. Ty sice divácky neurazily, zároveň ale ani ničím nenadchly.

Výrazněji na sebe v tom pozitivním slova smyslu upozornila již etablovaná choreografka Zuzana Šimáková, a to s dílem pro čtyři tanečníky, které vytvořila společně s Jonášem Dolníkem (oba v něm také tančili), nazvala jej Closed Memory. Pohrála si s tématem mezilidských vztahů a vzpomínek, které nám zkrášlují život. Pohybově zajímavé, dynamické duety střídala něžná sóla i příjemné taneční sekvence pro trojici dívek. Živým zpěvem doprovodila jednu část choreografie velmi talentovaná Kristina Kornová, která na sebe strhla pozornost i v tanečních partech.

K tomu lepšímu, co se v rámci večera objevilo, patřilo i zábavné dílko Chiribim, jehož náladu už dopředu určil vtipný hudební doprovod. Připravili ho italský tanečník Gianvito Attimonelli, který si v něm spolu s Marinou Zhukovskou sám zatančil, a jeho kolega Riccardo de Nigris. Krátkou svěží skeč o tom, jak je možné cítit se mladý navzdory času, doplnili humorným videem.

Závěr patřil tanečnímu kusu La bájná péra – šlo o grandiózní parodii na výpravný balet Bajadéra, který soubor premiéroval na podzim loňského roku. V originální interpretaci excelovali především první sólisté souboru Michal Štípa a Alexander Katsapov. Podělili se o hlavní ženské role a oba dva předvedli neopakovatelné výkony na špičkách. Groteska, kterou doprovodila nápaditá projekce o vzniku celé té legrace, si vysloužila ze strany publika nadšené salvy smíchu, a to samozřejmě především od zasvěcených diváků, kteří dobře znají její předlohu. Představení tedy tanečníci uzavřeli ve velmi odlehčeném duchu, zatancovali si s úsměvem, elánem a chutí. A o to vlastně šlo v celém večeru především.