Komplet 55 let – hudbou propojený svět, který skupina Spirituál kvintet sobě i svým fanouškům nadělila ke svému kulatému výročí, je skutečně krásným dárkem. Všechna vydaná alba plus nevydané rarity a DVD totiž nabízejí ideální možnost k ohlédnutí. Ohlédnutí, jež jen potvrzuje nezastupitelnou roli souboru na naší scéně.
Spirituál kvintet slaví – a má proč!
Již samotný fakt, že libovolné hudební sdružení vydrží pohromadě padesát pět let, zaslouží poklonu (z toho bych si ale dovolil vyloučit fabriku na prachy The Rolling Stones), a pokud se nejednalo o půlstoletí jalové, ale naopak přinášející kvalitní muziku, musí být těch poklon ještě daleko víc. V případě Spirituál kvintetu pak není proč váhat, takže: blahopřání a pochvala zde jdou ruku v ruce.
Těžko se věnovat všem deseti albům, která v právě vydaném kompletu najdeme, od prvního Písničky z roku raz dva (1972) přes Spirituály a balady (1977), Saužení lásky (1980) až k současným počinům, k deskám Rajská zahrada (1992) či Post scriptum (2015), nemluvě o výběru navydaných rarit či DVD, na němž jsou videozáznamy mapující celou historii souboru. Jedno však mají všechny tyto nahrávky společné: mluvit o profesionalitě všech zpěváků a instrumentalistů je jistě naprosto zbytečné, vedoucí a zakladatel Spirituál kvintetu Jiří Tichota měl při výběru zpěváků vždy šťastnou ruku, dařilo se mu tak po celou dobu držet laťku náležitě vysoko. Ostatně není divu, Tichota jakožto vystudovaný muzikolog musel mít zkrátka „ucho“ na to, kdo a co se pro uskutečňování jeho uměleckých záměrů hodí.
S tím se pojí další charakteristika dlouhé historie souboru – je jí promyšlená a jasná dramaturgie, za níž opět můžeme hledat především Jiřího Tichotu. Ač si to nese skupina v názvu, zdaleka se nevěnovala pouze interpretaci spirituálů, s tím by asi dlouho nevydržela (anebo by se odsoudila k možná kvalitní, nicméně stagnaci). Hned na prvním albu tak najdeme staré písně z celé Evropy, z renesančních zpěvníků a kancionálů i skotskou lidovou baladu, přičemž jsou zde opatřeny českými texty. Úspěch tohoto alba – sám vzpomínám, jak rád jsem si jej pouštíval – otevřel cestu k dalšímu, jímž byly písně našich obrozenců. Odtud i jeho název Saužení lásky. Nečekejme však nějaké přílišné lkání, byť nešťastných lásek a sentimentu je zde dostatek…
Na albu Šlapej dál (1985) se Jiří Tichota pro změnu obrátil k americkým tradicionálům, aby se na desce Šibeničky (1988) vrátil k českým lidovým písním. A pokud postoupíme v čase, například na albu Rajská zahrada můžeme – jak již napovídá sám název – najít písně, popisující poslední věci člověka. Vždy ovšem s nadhledem a leckdy i vtipem… A síla soubor neopustila ani na – zatím – posledním albu, nahraném v loňském roce.
Spirituál kvintet svými písněmi, zvláště těmi o svobodě, jistě pomáhal vybarvovat šedivou atsmoféru normalizace. A přestože nešel do přímé konfrontace s režimem jako disidenti či underground nebo písničkáři kolem Šafránu, i tak mu patří dík. Ostatně, stačí si ty písně znovu poslechnout…