Divadelní soubor Maják a Divadlo lidí bez domova Ježek a čížek uvádějí na pražském Petříně pod širým nebem hru Faust na Petříně. Inscenace s magickou atmosférou, kterou čekají poslední tři reprízy, stojí rozhodně za vidění.
Faust na Petříně
Onu magickou atmosféru netvoří jen nerušená příroda a opuštěný kruhový bývalý vodní rezervoár, ve kterém se nachází Faustova laboratoř, ale také místy až psychedelická živá hudba skupiny New Kids Underground, projekce na plátno a výkony herců, zejména vskutku ďábelské Mefistovy kreace.
Tvůrci vycházeli při tvorbě z genia loci místa a ze samotné pověsti o doktoru Faustovi, kterého před zkázou nezachrání ani čistá láska Markétky. Zpočátku je děj přes groteskní okamžiky spojené s prezentacemi všemožných míst k bydlení zdlouhavý, sestupem do „podzemí“ a postupnou doktorovou (sebe)destrukcí ale získává obrátky. Vrcholem jsou pak dvě scény upisování se ďáblu provázené nesrozumitelným jazykem a stínovým tancem.
Vztah mezi Faustem a Markétkou nevyznívá moc přesvědčivě, opravdu živě působí pouze v „němé“ části, kdy po komických záběrech skotačícího páru dvojice vystoupí z obrazu. Obecně slovo nehraje v inscenaci zdaleka hlavní roli.
Již zmiňovaný Mefisto v podání jednoho z režisérů představení Jakuba Čapky je nejpřesvědčivější, druhý spolurežisér Marek Střížovský získává na přesvědčivosti až při upsání se ďáblu a zejména v posledních minutách hry. Postava Markétky ztvárněná Kristínkou Trojanovou „ožije“ pouze v několika okamžicích, jinak působí ve své naivní poloze až protivně.
Velkým zážitkem je každé vystoupení bezdomovce Karla, ať v roli úlisného barona von Lebsche nebo prostitutky při slavnosti, při které se diváci ocitnou v centru dění. I další lidé z ulice ztvárnili své role se ctí a během jejich výstupů byl cítit další rozměr hry - uznání těch, kteří je znají ve zcela jiné roli.