Rudolfinum: Warholova videa, „o nichž všichni četli, ale nikdo je neviděl“

Praha - Tři a půl roku připravovala Galerie Rudolfinum výstavu experimentálních němých filmů, která Andy Warhol točil v New Yorku v polovině 60. let. Výsledkem je 20 děl, oživlých obrazů, ze kterých v galerii shlížejí ikony své doby i neznámí lidé, kteří toužili ve Warholově Factory po slávě. Do 5. dubna si mohou lidé v galerii prohlédnout kolekci čtyřminutových "screen testů", ve kterých Warhol zachytil například Susan Sontagovou, Lou Reeda nebo Dennise Hoppera, a také jeho legendární nenarativní filmy Eat, Sleep, Kiss, Empire nebo Haircut.

„Všichni jsme o nich četli, ale nikdo je neviděl, jen hrstka vyvolených a ta potom podávala zavádějící informace,“ řekl dnes o kolekci ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma. Dodal, že snímky z let 1963 až 1966 se Warhol zapsal do dějin jak výtvarného, tak filmového umění.

Fascinován časem

V roce 1963 byl již Andy Warhol proslavený řadou obrazů (plechovka Cambellovy instantní polévky, Marilyn Monroe), když zakoupil 16mm kameru a následujících pět let se věnoval natáčení filmů. Natočil sérii němých filmů Haircut (No. 1), Sleep, Eat, Kiss, Blow Job i některé zvukové filmy.

0Řada lidí slyšela o Warholových filmech, ale nikdo je neviděl. Nemůžete je nechat běžet tři měsíce osm hodin denně. Na výstavě v Rudolfinu ty nejdelší - Empire, který normálně trvá přes osm hodin, a Spánek, který trvá přes pět hodin - prezentujeme v komprimované podobě, jdou zhruba čtyřicetiminutové. Krátké, čtyřminutové němé záběry jsou prezentovány formou závěsných obrazů.

/ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma/

Zároveň v letech 1964 až 1966 experimentoval s filmovým portrétem a vytvořil asi pět set černobílých čtyřminutových filmů, nazvaných Screen Tests, ve kterých zachytil protagonisty života ve své Factory bez jakýchkoli režijních zásahů. „Někdy si čistí zuby, jindy se pouze dívají nebo si nasazují brýle a opájí se svou vlastní krásou, ale v zásadě jsou to vytržené banální záběry, jednoduché situace, které Warhol naaranžoval,“ popisuje Nedoma.

V roce 1968, kdy byl na Warhola spáchán atentát, opustil režii a nadále se věnoval produkci filmů Paula Morrisseyho. Před svou smrtí v roce 1987 rozhodl, že jeho filmová pozůstalost má být uchována v Museum of Modern Art. Jeho poslední vůli naplnila v roce 1997 The Andy Warhol Foundation for the Visual Arts darem všech čtyř tisíc kotoučů původních snímků a tiskovin muzeu. 

K výstavě je připraven doprovodný program, který zahájí 10. února přednáška kurátora výstavy Klause Biesenbacha. Více informací zde.

16 místo 24 

Pro výstavu byly vybrané Warholovy filmy z let 1963-1966 v Muzeu moderního umění přepsány z 16mm filmu na DVD při zachování rychlosti 16 obrázků za sekundu - přestože zkušební záběry byly podobně jako další Warholovy černobílé filmy původně točeny rychlostí zvukového filmu, tedy 24 rámečků za sekundu, požadoval Warhol nižší projekční rychlost 16 rámečků za sekundu, jaká se používala u němých filmů v počátcích kinematografie do 20. let 20. století. Výsledkem je vláčné plynutí, rytmus, který jako by nebyl v souladu s ostrým osvětlením a výraznými detailními záběry tváře a vlasů.