Již pět let překvapuje svým výběrem autorů i další nabídkou lounská galerie XXL. A její návštěva - v romantické nádražní lounské čtvrti - může být i velkým překvapením. Nabízí totiž rozsáhlý třípodlažní výstavní prostor, který mimo jiné využívá i pro přehlídkové výstavy aukčních sestav, které mohou vážným zájemcům vyrazit dech soubory děl, která v takového četnosti a kvalitě (i když někdy trochu rozemleté namíchanou přítomností nevýrazných tvůrců) nemá mimo Prahu obdoby.
Recenze: Nebe Peklo Ráj / Michaela Bufková, Mariana Alasseur
Aktuální výstava, kterou kurátoroval Petr Vaňous a kterou pojmenoval spolu s autorkami Michaelou Bufkovou a Marianou Alasseur Nebe Peklo Ráj, představuje opravdu, jak bylo několikrát zdůrazněno v úvodním slově, dva co možná nejvzdálenější póly výtvarné tvorby. Pokud sledujeme autorky déle, pak můžeme tuto výstavu chápat jako potvrzení již nastoupeného tvůrčího procesu u obou. Jejich výtvarný projev je totiž navzájem extrémně vzdálený, sestava, kterou na výstavě můžeme studovat, přichází z opravdu rozdílných světů a je nezávisle na logicky vznikajícím napětí zajímavé stopovat vývoj výrazu obou mladých tvůrkyň. Vzniká tak bezesporu neobvyklý a trochu riskantní výstavní a kurátorský počin.
Jeden z obou nabízených světů je ke stále větší dokonalosti dopracovávaný pohled Míšy Bufkové. Její křehká, emotivní ženská malba, pracující tentokrát sice s jakoby fiktivními krajinami na bázi staré japonské a korejské tradice, přinášející však doklad velmi kvalitního malířského přístupu a nebojme se říci i řemesla, přímo navazuje na autorčinu zásadní tvůrčí linii. Bufková hovoří o duchovní dimenzi, pohybuje se v něžných, i když zevně tentokrát bouřlivých krajinách a zkoumá opět sebe samu i svůj vztah k viděnému a prožívanému. Pokud patříte k jejím znalcům, budete spokojeni, i když vlastně ne příliš překvapeni. Což je ostatně asi i tak trochu tvůrčí záměr a příjemná spekulace. Připomínám - zamyslete se nad postupným vývojem měněné barevnosti jejích děl. Práce Bufkové jsou čitelným dokladem vývoje vnímání a obohacování vizuálního prožitku na obou stranách - autorky i diváka.
Zjevně jsou práce druhé vystavující, Mariany Alasseur, zdánlivě výrazově daleko prozaičtější. Je zajímavé, jak navazují na předchozí její vizuální i koncepční filosofické podtexty a experimenty. Čitelnost této linky je na jednu stranu zásadně příjemná, svým způsobem neobvyklá a sympaticky tvrdohlavá, na straně druhé však možná přináší určité nebezpečí jakési šablony. Ale věřme, že Mariana má svoji tvorbu a sebe samu natolik pod kontrolou, že rozvíjení jejích zásadních témat nemá žádný pomocný či spekulativní charakter. Využívá znak s vehemencí až zarážející, lehce připomínající slavné kvality velkých tvůrců, jako například Miróa apod. Estetické kvality jejích prací jsou i plodem logické vývojové linky, kdy právě teď potkáváme Marianu na úspěšné cestě ke graficky zvládnuté abstrakci, potvrzující již typický autorčin malířský rukopis. Její zjevná tendence čištění a oprošťování výsledného výrazu i v tomto případě patří ke vzrušujícím momentům výstavy. Sama autorka říká: „Myslím, že se snažím čím dál více oprostit od všeho přebytečného a snažím se o co možná nejčistší formu i barvu toho, co maluji, o zhmotnění a nalezení vlastní substance daného tématu či předmětu“.
Prostě se to galerii XXL povedlo - dvě výstavy v jedné. Zkuste.
GALERIE XXL, Louny, Říční 756, 440 01 Louny, po-pá 10.00 - 17.00, do 13. 3. 2009