Praha - Inscenace Ikarův pád a Tažní ptáci, v nichž exceloval Vladimír Menšík, nebo film Babí léto, za který si Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková a Stanislav Zindulka odnesli České lvy, jsou jen zlomkem z tvorby Jiřího Hubače. Dramatik a scenárista, který se narodil 27. srpna 1929, je neodmyslitelně spojen s Českou, respektive Československou televizí, pro niž píše už přes čtyřicet let. Snímky, které vznikly podle Hubačova scénáře, se na televizní obrazovky pravidelně vrací a nejinak tomu bude i ve dnech jeho kulatých narozenin.
Jiří Hubač - scenárista s porozuměním pro lidské slabosti
Hubač ve svých dramatech - ať už televizních, filmových nebo divadelních - vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného.
Dramaturgem v Československé televizi se Hubač stal v roce 1960. V šedesátých letech úzce spolupracoval s režisérem Antonínem Moskalykem. Z jejich společné tvorby vzešly televizní filmy Dlouhý podzimní den (1971) nebo Pozdní léto (1974).
Také pozdější spolupráce s Františkem Filipem přinesla divákům nezapomenutelné inscenace a filmy: Lístek do památníku (1976), Nezralé maliny (1981) a dvě inscenace s tematikou alkoholismu Ikarův pád (1977) a Tažní ptáci (1984) s excelentním hereckým výkonem Vladimíra Menšíka. Pro Menšíka psal Hubač také Hodinu klavíru, nestihl ji už ale natočit. Snímek až s dlouhým odstupem (2007) realizoval v hlavní roli s Bolkem Polívkou a Pavlem Liškou režisér Zdeněk Zelenka.
Hubačovy scénáře k filmům Učitel tance (1995), Fany (1995) a Babí léto (2001) daly pak vyniknout Martinu Dejdarovi, Vlastimilu Brodskému se Stellou Zázvorkovou a Jiřině Jiráskové s Jiřinou Bohdalovou. Pro posledně jmenovanou se stal Hubač i jakýmsi osobním autorem, když přímo pro ni napsal nejprve divadelní hru Dům na nebesích (1980) a později Generálku (1986), kterou zrežíroval pro televizi Zdeněk Zelenka pod názvem Generálka Jeho Veličenstva (1995).
Neopomenutelnými jsou vedle řady televizních her a adaptací také Hubačovy scenáristické podíly na slavných seriálech Tři chlapi v chalupě (1961-63), Eliška a její rod (1966), Sanitka (1984) i jeho vlastní počin na scénáři neméně populární série Dobrá voda. Umění vytvořit zajímavé postavy pro herecké osobnosti a zároveň pevná spolupráce s vynikajícími režiséry dělají z dramat Jiřího Hubače díla, ke kterým se diváci stále rádi vracejí.
Hubač si odskočil i k muzikálu, když napsal libreto k jednomu z nich - Johance z Arku (2000). A u dokumentu Adieu pro Mozarta (2005) podle scénáře Zdeňka Mahlera si dokonce vyzkoušel roli producenta. Jeho prozatím poslední prací byla inscenace Anglická rapsodie (2004).