Kladno - „Jednoho bez druhého by nás to na světě vůbec nebavilo,“ napsal Zdeněk Miler ve vzkazu dětem na stránkách České televize při svých 85. narozeninách. Na večerníčcích a knižních příbězích s roztomile nemotorným krtkem vyrůstají generace nejenom českých dětí už přes půl století. Duchovní autor této oblíbené pohádkové postavičky Zdeněk Miler se narodil 21. února 1921 v Kladně. Příběhům s krtkem věnoval většinu své tvorby - zhruba pět desítek filmů z celkových sedmdesáti. Navíc doprovodil nezaměnitelnými ilustracemi více než čtyřicet knih pro děti.
Zdeňka Milera proslavil málomluvný krtek
Miler vystudoval Grafickou školu a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V roce 1942 začal pracovat jako kreslíř Baťova filmového studia ve Zlíně, o tři roky později přešel do studia Bratři v triku, které vedl Jiří Trnka. Komunistický režim jej jako svého dlouholetého člena nechával na pokoji nejen před, ale i po ruské invazi v srpnu 1968. V Krátkém filmu Praha pracoval až do roku 2002.
Trnka a Bratři v triku
Dramaturg Miloš Zvěřina o Zdeňku Milerovi (zdroj: ČT24)
"Hned v prvních dnech po osvobození jsem se vrátil do Prahy, po které se mi stýskalo. Přihlásil jsem se do studia AFIT. Zaměstnávali mne jako fázaře a později i jako animátora,„ vzpomíná Miler na své začátky. “Proti pražským filmařům jsme ale byli my ze zlínské školy mnohem pružnější a rychlejší. Během krátké doby jsme oba s Josefem Kábrtem nad ostatní animátory vynikli. Pak začala spolupráce s Jiřím Trnkou (Zvířátka a Petrovští, Pérák a SS, Jak dědek zasadil řepu) – to byla pro nás modernější škola. Práce se mi líbila a byl jsem šťastný, že můžu animovat Trnkovy figurky."
AFIT – původně Ateliér filmových triků - měl změnit po znárodnění kinematografie název. Umělecký šéf Jiří Trnka vymyslel vtipné a výmluvné Bratry v triku. A vypsal soutěž na nové firemní logo. Vyhrál Zdeněk Miler, který namaloval tři kudrnaté kluky v námořnických tričkách. Za odměnu dostal placenou týdenní dovolenou.
Ty ostatní
V roce 1947 začal Miler pracovat na prvním samostatném filmu. Adaptace pohádky Jiřího Wolkera O milionáři, který ukradl slunce vzbudila velký ohlas na benátském festivalu a rozhodla tak definitivně o Milerově umělecké dráze. Do té doby totiž váhal mezi malířstvím a kresleným filmem.
Ještě v roce 1949 byl šťastnou shodou okolností „přistrčen“ k prvnímu filmu pro děti, Červené karkulce. O téměř deset let později pracoval na Měsíční pohádce s andersenovským motivem melancholické lásky sluneční panenky a ledového panáčka. Jako výtvarník se podílel i na loutkovém filmu Kubula a Kuba Kubikula podle stejnojmenné pohádky Vladislava Vančury. Dětský svět obohatil o mnohé půvabné hrdiny kreslených filmů a seriálů: O štěňátku (1960) - štěňátko, které díky své naivitě a zvědavosti osvětlovalo dětským divákům některé přírodní procesy, bylo první Milerovou seriálovou postavou, O nejbohatším vrabci na světě (1961), Sametka (1967) nebo O cvrčkovi (1977). Nejznámější postavičkou, kterou vytvořil, je ale samozřejmě krtek.
Jak Zdeněk Miler ke krtkovi přišel
Německé děti mu říkají Maulwurf, anglické Little Mole a finské Myyrän. Oblíben je i ve Skandinávii a Japonsku, znají ho i diváci v Číně - na světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji patřil k hlavním trhákům české expozice. Krtkova dobrodružství by ale nejspíš nevznikla, kdyby jednoho podvečera roku 1956 nezakopl Miler při procházce v lesích za Kladnem o krtinu. Bylo to v době, kdy byl vyzván, aby vytvořil snímek, který by malým divákům srozumitelně osvětlil technologii průmyslové výroby látek.
„Původně to měl být film o tom, jak se vyrábí plátěná košilka. Dostal jsem námět, abych ho zpracoval, ale mně se nelíbil, protože v něm byly jen samé stroje a nic víc. Řekl jsem si, že námět musím udělat zajímavě, že by měl mít příběh s figurkou, která by demonstrovala výrobu plátna od samého začátku až po konečnou fázi. Přemýšlel jsem o figurce, ale nechtěl jsem napodobit figurky, které dělal Disney. Dlouho jsem na nic nemohl přijít. Jednou jsem byl v lese, a když jsem z něj vyšel, uviděl jsem na poli krtiny. Napadlo mne, že by to mohl být krtek. Doma jsem se podíval do Brehma, jak vypadá, a moc se mi nelíbil. A tak jsem si ho začal kreslit, a jak jsem si ho kreslil, už jsem si ho stylizoval a rozkresloval rovnou do scén.“
Kreslený film Jak krtek ke kalhotkám přišel dokončil Miler v roce 1957. Snímek si hned získal srdce malých i velkých diváků a zabodoval i u festivalových porot. Jen z filmového festivalu v Benátkách si přivezl dvě hlavní ceny.
„Já bych z něj chtěl mít pořád kluka“
Při výrobě druhého dílu Krtek a autíčko (1963) se rozhodlo, že další animované příhody budou bez komentáře a dialogů a krtek se bude vyjadřovat pouze v několika citoslovcích (malá ukázka v příloze). "To jsou hlasové záznamy mých dvou dcer ještě z doby, kdy byly malé,„ prozradil Miler. “Tenkrát jsem je natočil a od té doby je stále kopíruju. Zatím jsem nic lepšího nenašel, i když jsem tomu věnoval i za pomoci mých přátel spoustu času a práce. Měl jsem zřejmě tenkrát na děvčata příznivý vliv, takže se před mikrofonem chovala naprosto přirozeně a já z nich dostal nádherný smích, krásné dětské údivy a dokonce i pláč."
Následovaly další Krtkovy příhody: Krtek a raketa, Krtek a metro, Krtek fotografem, zatím poslední je Krtek a žabka z roku 2002. Vznikly také večerníčkové série O krtkovi a Krtkova dobrodružství. Diváci zatím znají celkem čtyřicet krátkých snímků a i tři půlhodinové filmy: Krtek ve městě (1982), Krtek ve snu (1984) a Krtek filmová hvězda (1988).
VÁCLAV KLAUS: „Nezakrývám, že mám radši králíky z klobouku než honičky Toma a Jerryho, a že mi je daleko bližší jemnost krtečka než drsná rodina Simpsonových.“
EDUARD HOFMAN: „Právě v těchto filmech pro nejmenší dokazuje Miler znalost svých diváků. Dobře ví, že životní zkušenosti se u nejmenších dětí ještě plně ztotožňují s uměleckým zážitkem. Dobře je připravuje pro pozdější vztah k nutnému porovnání se zkušeností života kolem nich. I když dítě sní, vymýšlí si, fantazíruje, získává vždy současně nové a nové životní zážitky a zkušenosti. U Milera třeba prostřednictvím krtka nebo štěňátka.“
Příběhy o krtečkovi natáčel Miler podle vlastních námětů i podle námětů renomovaných autorů, jedním z nich byl i spisovatel Ivan Klíma. V průběhu let doznala změn i podoba hlavního hrdiny a jeho přátel: myšky, ježka, zajíce a žabky. "Naopak omládl,„ odpověděl Miler na otázku, jestli se krtek za víc než padesát let změnil. “Když jsem dělal prvního krtka, měl dlouhý nos, ale ten ho dělal starším. Tak jsem řekl animátorům, aby mu udělali nos krátký. Zmizel ocásek a přibyly mu vlásky. Já bych z něj chtěl mít pořád kluka. Dělá drobné rošťárny stejně jako děti, a tak je jejich partnerem."