Berlín - Vyhřezlé vnitřnosti, lidé pojídající sami sebe nebo stažená lidská kůže. I takové výjevy jsou k vidění na výstavě o kanibalismu v umění v berlínské galerii Me Collectors Room, která bude návštěvníkům zpřístupněna ode dneška do 21. srpna. Navzdory mnohdy šokujícímu ztvárnění kanibalismu autoři expozice tvrdí, že jim v žádném případě nejde o skandálnost, kterou by záměrně přitáhli pozornost veřejnosti.
Jsme to, co jíme?
Expozici nazvanou Všechno kanibalové? tvoří sto děl od 40 umělců z celého světa od středověku až po současnost, kteří nějakou formou pojímají ústřední téma přehlídky. „Toto téma je tu od pradávna: při znázorňování podsvětí, ďábla, hříchů, v mýtech, v pohádkách, v antice, v Bibli až k dnešním hororovým filmům,“ vysvětluje kurátorka Jeanette Zwingenbergerová.
Podle ní je tato putovní výstava vůbec první, která na jednom místě shromáždila různé umělecké výtvory zpodobňující pojídání člověka. V podobném složení ji už s úspěchem prezentovala v Paříži, kde sama již delší dobu žije.
Kurátorka Jeanette Zwingenbergerová: "Je to výstava, kde jde o obavy, vášně, radost i násilí, které jsou v nás všech. Tato výstava nás má přimět, abychom o tom přemýšleli, a ne vyvolávat senzaci."
Ze starých mistrů je zastoupen například Francisco Goya, nynější tvůrce reprezentují Norbert Bisky nebo Gilles Barbier. Realistické i abstraktní obrazy, plastiky a fotografie doplňují zažloutlé portréty skutečných lidojedů z Tichomoří, domorodé artefakty a moderní videoinstalace. Pro zájemce je tu i televizní koutek, kde si mohou přehrát vybraný film s kanibalskou tematikou. V nabídce je klasika jako Noc oživlých mrtvol a Mlčení jehňátek či některé méně známé hororové tituly.
Právě ty, podobně jako třeba kritiky oceněný dort z napodobenin částí lidského těla od Philippa Mayauxe, představují protipól k uměleckému nakládání s lidožroutstvím v minulosti. „Téma kanibalismu bylo velmi aktuální u Hieronyma Bosche, v 16. a 17. století, později také u surrealistů. Tehdy to bylo ale obaleno mýtem, zatímco dnes je to doslovné, explicitně a brutálně znázorněné a to tu chci ukázat,“ uvedla kurátorka, která se nebojí na výstavu přivést ani školy.
Kanibalský zážitek dotvářejí suvenýry v podobě useknutých lidských prstů a uší z marcipánu nebo tematické knihy a DVD. Pokud jim to po prohlídce žaludek dovolí, mohou se návštěvníci najíst v kavárně, která je zakomponována do expozice. Při dnešní slavnostní vernisáži bude stylově v nabídce syrové maso, poznamenal v žertu majitel galerie Thomas Olbricht.
Skutečnými kanibaly byli Evropané, tvrdí britská kniha
Kanibalismu se ve své nové knize věnuje také Richard Sugg z britské Durhamské univerzity. Jeho kniha Mummies, Cannibals And Vampires: The History Of Corpse Medicine From The Renaissance To The Victorians (Mumie, kanibalové a upíři: Dějiny léků z mrtvol od renesance po viktoriány) vyjde 29. června a Sugg v ní líčí často hrůzostrašné metody používané v evropských zámcích i podzámčí.
Až do konce 18. století užívali příslušníci evropských královských rodin coby léčivé prostředky části lidských těl včetně tkání, krve a kostí. V době, kdy odmítali barbarské kanibaly Nového světa, vzdělaní Evropané pili, přikládali si na tělo nebo u sebe alespoň nosili prášek z egyptských mumií, lidský tuk, tkáň, kosti, krev, mozek a kůži. Evropané, tvrdí Sugg, byli ve skutečnosti opravdovými kanibaly.
"Tohle se ve škole učíme jen zřídka, ale důkazy jsou v historických textech z té doby. Jakub I. odmítal medicínu z mrtvoly. Karel II. si dělal svou vlastní. A z Karla I. ji udělali," řekl Sugg listu The Northern Echo.
Suggův výzkum inspiroval také televizní dokument, který se má brzy objevit na britské televizní stanici Channel 4 a v němž Tony Robinson rekonstruuje některé verze starých kanibalských léků s využitím vepřových mozků, krve a lebek.
Jeden recept například velí „vzít tělo ryšavého muže starého zhruba 24 let, celé, čerstvé a nezkažené, zemřelé násilnou smrtí (nikoli na nemoc) a vystavit ho měsíčním paprskům na jeden den a noc“. Samotné tělo se ovšem nekonzumovalo. Pečlivě se z něj vydestilovala „nejčervenější tinktura“, kterou pacient užíval po doušcích. „Nemohu vám říct, jak to chutnalo. Ovšem po rekonstrukci některých z těchto receptů vás mohu ujistit, že destilovaná prasečí krev páchne opravdu odporně,“ řekl Sugg.
- Kanibalismus jako téma v umění autor: Filip Nerad, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258919.jpg
- Alles Kannibalen? (výstava v berlínské galerii Me Collectors Room) autor: Filip Nerad, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258920.jpg
- Will Cotton / Consuming Folly (2009-2010) (© Will Cotton & Mary Boone Gallery) zdroj: Me Collectors Room http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258930.jpg
- Toshio Saeki / bez názvu (1970) zdroj: Me Collectors Room http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258929.jpg
- Michael Borremans / The Present (2001) zdroj: Me Collectors Room http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258928.jpg
- Kanibalismus jako téma v umění autor: Filip Nerad, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258923.jpg
- Kanibalismus jako téma v umění autor: Filip Nerad, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258925.jpg
- Kanibalismus jako téma v umění autor: Filip Nerad, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258921.jpg
- Oda Jaune / bez názvu, detail (2008) (© Oda Jaune & Galerie Daniel Templon, Paříž) zdroj: Me Collectors Room http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258932.jpg
- Kanibalismus jako téma v umění autor: Filip Nerad, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2590/258924.jpg