Knížák: Dostat se k umění tak blízko bylo příjemné

Praha – Po dvanácti letech opustil s konečnou platností Milan Knížák post generálního ředitele Národní galerie. Podle jeho slov to bylo těžké, ale úspěšné období. V čele instituce ho nahradil od 1. června Vladimír Rösel. Knížák svému nástupci bude agendu předávat do konce srpna. Jakým směrem se NG po jeho odchodu vydá, oznámí Rösel na chystané tiskové konferenci, která by se měla konat 6. června. Milan Knížák ale své působení v této instituci již zhodnotil, kromě jiného i v rozhovoru pro ČT24.

„Galerii jsem převzal zadluženou a nefungující po všech stránkách, to byl docela problém. Ale byla to práce bezvadná, protože já mám k umění docela blízký vztah. Dostat se k dílům, které jsem jako kluk obdivoval, bylo docela příjemné. Vyrostl jsem na moderním umění, takže nejraději jsem měl ranou modernu,“ komentoval své působení v čele NG s nadhledem Knížák.

V období nástupu nového ředitele NG se proslýchalo, že jeho záměrem je zrušit sbírky moderního umění. Při předávání funkce se na tento bod Knížák nastupujícího Vladimíra Rösela zeptal. „On popřel, že by to byl jeho úmysl, takže to asi nebude pravda. Jsem tedy rád, ale stejně si myslím, že by to nebylo snadné, neboť NG má určeno zákonem, že má nová díla shromažďovat a získávat. Dále je tu Veletržní palác, což je dům, který nám všichni závidí. Tato první velká funkcionalistická stavba je jediná na světě. Je to enormní dům s vynikající sbírkou moderního umění. Shodou okolností jsem právě hovořil s ředitelem Louvru, který prohlásil, že naše sbírka moderního umění je fascinující. To potěší,“ pochválil se končící ředitel.

Pokud se týká současného umění, Knížák v rozhovoru podotkl: „Myslím si, že je docela komplikované, neexistuje žádný vedoucí styl, forma či trend, což je podle mne dobře, neboť více záleží na osobní odpovědnosti tvůrce. Orientovat se v tom lze jen citem, podle toho lze pak dospět k dalšímu poznání. Ale zaškatulkovat dnes něco jako špatné či dobré nelze.“

V rozhovoru se dále Milan Knížák zamyslel nad bývalou modernou českého umění i nad současnými umělci a jejich tvorbou. Například Davida Černého zhodnotil jako umělce, který se snaží působit v určitých trendech a mladé generaci nemá už co říci. Naproti tomu postavení těch nejmladších umělců vidí bývalý ředitel Národní galerie lépe. „Stále učím, takže se studenty mám úzký kontakt. Oni už nejsou tak žhaví, aby se rychle prosadili, aby byli vidět a zvýrazňovali se hlavně díky skandálům. Zajímá je pomalejší práce, kontinuálnější, chtějí se ponořit do problému. A to mi připadá velmi dobré, těší mě to,“ uzavřel své zamyšlení Milan Knížák.