Voborníková: Grossmann byl jemný poeta

Praha - V posledních týdnech života ho do divadla doprovázela zdravotní sestra. Na jevišti však rozdával radost a smích s takovou intenzitou, že málokdo z diváků tušil vážnost jeho onemocnění. Osud mu vyměřil jen 30 let života, ale Jiří Grossmann je dokázal využít naplno. Tento dodnes populární herec, zpěvák, textař a spisovatel by 20. července oslavil sedmdesáté narozeniny.
Česká televize Jiřího Grossmanna připomene pořadem z cyklu Příběhy slavných 27. 7. ve 21:40 na ČT1.

Přestože ze svého působení v divadle Semafor je Grossmann znám hlavně jako herec a spoluautor divadelních textů a humoristických povídek, začínal na konci padesátých let jako muzikant. Hrál na trombón a kontrabas, ovládal ale i klavír, bendžo a kytaru. V roce 1962 se v legendárním klubu Olympik poprvé potkal s Miloslavem Šimkem, se kterým později spojil svůj další umělecký osud.

Š+G

Ještě předtím ale pražský rodák - narodil v roce 1941 v rodině písničkáře a kabaretiéra Slávy Grossmanna - v roce 1960 odmaturoval a potom absolvoval tři roky na stavební fakultě ČVUT. Po sedmém semestru ho definitivně zlákalo divadlo - v plzeňské Alfě dostal první profesionální angažmá.

Ani Grossmannovi se nevyhnula vojna, s programem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého objížděl posádky. Když Šimek, který sloužil ve stejné době, založil v Ruzyni divadlo Vojenské jeviště, Grossmann si podal žádost o přeložení. A právě při vstupní prohlídce lékař zjistil jeho zhoubnou nemoc - leukémii.

Po návratu do Prahy odstartovali Grossmann se Šimkem nejslavnější éru klubu Olympik. Přes nevšímavost oficiálních médií se sláva fenoménu Š+G šířila mezi mladým publikem. Úspěšnou dvojici angažoval Jiří Suchý z divadla Semafor, kde od roku 1967 uvedli řadu premiér: několik Besídek, čtyři Návštěvní dny, hru Othello odpadá aneb Večer v kulečníku, Večer pro otrlé aneb pět Pupáků.

Zábavný introvert

Grossmann si zakládal na svém příjemném barytonu a našel se zejména ve stylu country. Prosadil se i jako autor písňových textů pro jiné zpěváky, převážně ze semaforského okruhu: Nadě Urbánkové napsal hit Závidím, Evě Olmerové Čekej tiše, pro Milušku Voborníkovou Gimi Det Ding. Zásadní význam měly jeho texty pro zpěváka Pavla Bobka, který se původně stavěl k češtině skepticky a dával přednost anglickým originálům. „Uměl psát nádherné melodické texty, snad proto, že byl sám zpěvák, měl cit pro to, aby s 'šly do pusy',“ domnívá se Miluška Voborníková.

Popularita Š+G kulminovala po srpnu 1968, kdy se v jejich vystoupeních stále častěji objevovaly prvky politické satiry. Grossmann byl mezi kolegy z divadelní a hudební branže velmi oblíbený. Většina z nich jej líčí jako výjimečně nadaného člověka. Byl zábavný společník, ale v soukromí prý uzavřený, tichý. „Byl to jemný poeta, až noblesní člověk,“ vzpomíná Miluška Voborníková.

Na jevišti do poslední chvíle

Za jeho osobní statečnost a silnou vůli mu složil poklonu i klasik českého humoru Jiří Suchý, když řekl: „Obdivoval jsem ho, tu jeho ohromnou statečnost. Poněvadž on prostě vešel na scénu a hrál - a už se sotva udržel na nohou.“ Když v předvečer svatého Mikuláše, 5. prosince 1971, prohrál Jiří Grossmann boj s leukémií, bylo mu pouhých 30 let.

„Jirka byl silný člověk, Slávek taky. V době nemoci ji na sobě nedávali znát a oba vystupovali. A my jsme jako o ničem nevěděli, aspoň jsme to předstírali sobě i jim, aby to bylo pro všechny snazší. Ona člověku v nemoci také ta práce pomáhá, pokud ji má rád,“ poznamenala Voborníková.

JPo roce 1990 neslo Grossmannovo jméno divadlo, které založil Miloslav Šimek a ve kterém hrál až do své smrti v roce 2004. Dodnes je po Jiřím Grossmannovi pojmenovaná blízká pasáž.