Praha – Restaurátoři tento týden ukončili práce na soše Jana Žižky na pražském Vítkově. Po dvou letech se tak jeden z největších jezdeckých monumentů na světě zbavil ochranné plachty a lešení. Odborníci mimo jiné vyměnili všechny šrouby a přidali nové výztuže do těla koně.
Žižka i jeho kůň opět v plném lesku
Rozměrný bronzový pomník je vysoký devět metrů, široký pět, dlouhý 9,6 metru a váží 16,5 tuny. Je součástí Národního památníku na Vítkově. „Nejdůležitější byl destruktivní průzkum, kdy jsem docházel ke zjištění, že železobetonová konstrukce je relativně v dobrém stavu a je škoda ji bourat,“ uvedl k průběhu rekonstrukce restaurátor Ivan Houska.
Firma Houska a Douda, kterou Národní muzeum, pod nějž památník patří, vybralo ve výběrovém řízení, pracovala také na opravě trig na střeše Národního divadla nebo jezdecké sochy Jiřího z Poděbrad.
Reportáž Petra Sojky (zdroj: ČT24)
Původně hrozil Žižkovi razantnější zásah – demontáž celé sochy. Nakonec ale restaurátoři pracovali většinou přímo na Vítkově, jen některé díly opravovali v dílnách. Například obě Žižkovy ruce, u nichž jim horší přístup komplikoval výměnu rozpadlých železných šroubů za nerezové. Kromě výměny šroubů také na doporučení statika přibyly uvnitř sochy vzpěry a výztuže.
„Plně ladí s rehabilitací památníku první republiky,“ uvedl k rekonstrukci Tomáš Bursík z Národního muzea. „Socha Jana Žižky byla jednoznačnou součástí husitské tradice, legionářské tradice, na nichž první republika stála.“
V roce 1882 byl založen spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova na vrchu Žižkově, který měl otevírat velkolepou nekropoli legionářů a osvoboditelů. Památník byl postaven ve stylu funkcionalismu v letech 1929 až 1932 podle projektu Jana Zázvorky. Na vytvoření jezdecké Žižkovy sochy se konaly tři soutěže, napotřetí porotci vyzvali tři sochaře starší generace - Ladislava Šalouna, Jana Mařatku a Bohumila Kafku.
Vedly se četné diskuse o co největší historickou věrnost, v roce 1931 byl vybrán Kafkův návrh. Sádrový model Žižkovy sochy dokončil Kafka v roce 1941, jejího odlití se ale nedožil. Socha byla odlita v roce 1946 a odhalena 14. července 1950 v den 530. výročí bitvy na Vítkově, která byla prvním velkým vítězným střetnutím husitů s křižáckými vojsky.