ČT sdělí v Santiniho jazyce univerzální větu

Dobro je sdělení, zlo pomsta, protiváhou je mlčení. Jazyk a jeho významové konotace propojují příběh v knize Miloše Urbana Santiniho jazyk i ve stejnojmenné filmové adaptaci, kterou ČT1 uvádí dnes ve 20:00. Nalezení univerzální věty podmiňuje ve snímku s prvky thrilleru a mystiky nejen porozumění jazyku symbolů, ale i duchovnímu smyslu.

„Možná jste ode mě zvyklí spíše na filmy všesrozumitelné, které dokoukáte a nemusíte o nich přemýšlet,“ poznamenal k Santiniho jazyku režisér Jiří Strach. Knihu – a jinak tomu nejspíš nebude ani u filmu, který je podle autora předlohy, Miloše Urbana, poměrně věrnou adaptací – neminulo nabízející se hledání inspirace ve Jméně růže Umberta Eca nebo podobnosti se Šifrou mistra Leonarda Dana Browna. Mimochodem obě díla byla také zfilmována.

Režisér i spisovatel, jenž je i spoluautorem scénáře ke snímku, takové srovnávání neslyší rádi. „V hollywoodských filmech je rozluštění šifry zpráva o konci světa apod. A tady je to taková subtilnost,“ naznačil Strach. Urban v rozhovoru pro Film 2011 k Šifře mistra Leonarda poznamenal: „Když u nás vyšla, najednou tu byl světoznámý autor, který se inspiroval u Umberta Eca stejně jako já. Nicméně jeho cíle jsou jiné než moje a můžu se utěšovat tím, že moje prózy jsou duchovnější, vždycky chtějí říct i něco jiného, než kdo koho zavraždil.“

Hrdinou knižního i filmového Santiniho jazyka je zaměstnanec reklamní agentury Martin Urmann. Šéf ho pověří poněkud nesmyslným úkolem – vymyslet univerzální větu, univerzálně použitelný reklamní slogan. Pátrání po ní začnou provázet podivné mysteriózní události, dokonce vraždy, a její nalezení se stane posedlostí obou.

„Hlavní hrdina se mění. Prochází cestou, na jejímž konci není možná nějaké úžasné tajemství, možná ale taky ano, především ovšem chce najít sám sebe a za tím si jde,“ prozradil Urban. Martinovými společníky na oné cestě jsou dvě ženy – kolegyně z reklamní agentury Tereza a tajemná dívka, která s významy vzkazů ukrytých v kostelech nemálo souvisí – a historik architektury Roman Rops.

Architektura hraje v knize i ve filmu nezanedbatelnou roli jako spojovací článek mezi historií (k níž se Urban ve svých dílech rád vrací) a současností, a tedy jako jeden z klíčů k porozumění. Při hledání univerzální věty se Martin drží stop v barokněgotických stavbách Jana Blažeje Santiniho, obdivovatele Jana Nepomuckého. Legenda o tom, že důvodem umučení Nepomuckého bylo odmítnutí vyzradit zpovědní tajemství, není vzhledem k základnímu symbolu příběhu – jazyku – tak docela od věci.

Mimo jiné už kvůli zjevným protipólům v knize i snímku – světa ticha v sakrálních stavbách přetrvávajících staletí a užvaněnosti dnešního světa zachycené v jepičím trvání reklamních sloganů, kterým se univerzální věta nutně musí příčit. „Santiniho jazyk je o duchovním tématu, hledání nějakého smyslu, který nemusí být křesťanský, ale je duchovní. Všichni diváci tomu možná rozumět nebudou, ale své si najdou,“ doufá Strach.

V současné době s podporou České televize natáčí film Vrásky z lásky, rád by ale zfilmoval i další knihy Miloše Urbana, především jeho „gotický román z Prahy“ Sedmikostelí, k němuž už má několik let koupená práva. „To nejsou knihy, které si vezmete na dovolenou v Bibione,“ poznamenal k Urbanovým titulům, „a já se je snažím divákovi nepředžvýkávat, aby přemýšlel.“

Hrají: D. Švehlík, M. Stropnický, M. Taclík, M. Timková, L. Molnárová, P. Molnárová, V. Preiss aj. Scénář:  M. Urban, T. Končinský. Režie: J. Strach. Kamera: M. Šec.