Zemřela nositelka Nobelovy ceny Wislawa Szymborská

Varšava - Ve věku 88 let zemřela polská básnířka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu z roku 1996 Wislawa Szymborská. Kromě psaní básní se věnovala i psaní esejů a literárních kritik. Rovněž překládala z francouzštiny. Úmrtí oznámil její tajemník Michal Rusinek, podle něhož zemřela „pokojně ve spánku“. Jako silná kuřačka trpěla rakovinou plic. V češtině od Szymborské vyšly sbírky básní jako Sůl, Konec a počátek či V Hérakleitově řece.

Szymborská dostala v roce 1996 Nobelovu cenu za to, že její poezie dokázala s „ironickou přesností“ nahlížet na lidskou realitu v historickém i biologickém kontextu. Nobelův výbor ji tehdy ve svém rozhodnutí nazval „Mozartem poezie“, ženou, jež spojuje eleganci jazyka s „Beethovenovou zběsilostí“ a která vážné věci nahlíží s jemným humorem. Ve svých zdánlivě jednoduchých verších byla Szymborská politická a přitom hravá. Lásku a smrt dovedla reflektovat na zdánlivě obyčejných věcech jako je cibule nebo kočka jdoucí do prázdného bytu. Před Szymborskou dostali Nobelovu cenu za literaturu tři Poláci - Henryk Sienkiewicz, Wladyslaw Stanislaw Reymont a Czeslaw Milosz.

Krakov, láska na třicet let

Szymborská se narodila 2. července 1923 v malém západopolském městě Bnin u Poznaně, ale již v osmi letech se s rodiči přestěhovala do Krakova, který ji okouzlil natolik, že v něm prožila celý život. Po studiích polonistiky a literatury na zdejší Jagellonské univerzitě (1945-48) nastoupila ve svých 29 letech do redakce literárního týdeníku Życie literacke, kde strávila následujících 30 let.

První básně začala Szymborská uveřejňovat ihned po skončení druhé světové války („Hledám slova“, 1945). V té době byla také krátce provdaná za básníka Adama Wlodka, od konce 60. let žila s romanopiscem Kornelem Filipowiczem. Již její debutová sbírka „Proto žijeme“ z roku 1952 naznačila, že nebude tradiční autorkou ženské lyriky. V linii citově diskrétní a přitom intelektuální poezie pokračovala i ve sbírce „Otázky kladené sobě“ o dva roky později. Později se ovšem těchto dvou sbírek z období „socialistického realismu“ zřekla.

Wislawa Szymborská
Wislawa Szymborská

Humor a groteskno: Stalin jako sněžný muž

Svoji bohatou jazykovou kulturu s množstvím metafor, přívlastků, ale i humoru, parodie či grotesky prokázala i v dalších sbírkách jako „Sůl“ (1962), „Sto radostí“ (1967), „Každý případ“ (1972) či „Lidé na mostě“ (1986). Ve sbírce „Volání k Yettimu“ (1957) navíc šifrovaně přirovnává kremelského vládce Josifa Stalina k sněžnému muži. Čeští milovníci poezie mohli Szymborskou poznat ve výborech „Sůl“, „V Hérakleitově řece“, v antologii „Konec a počátek“ anebo v souboru „Okamžik.Dvojtečka.Tady“.

Szymborská je literárními kritiky označována za autorku meditativní, filozoficko-intelektuální poezie, která spojuje hlubokou morální reflexi a filozofický pohled s poetickou lyrikou. Její poslední sbírka je z roku2007 anese název „Láska šťastlivá a jiné verše“.

 Wislawa Szymborská byla nositelkou mnoha cen polských (nejvyššího polského státního vyznamenání Řádu bílého orla z roku 2011, krakovské ceny z roku 1954 či státní ceny z roku 1963), ale i mezinárodních (Goetheova cena z roku 1991, Herderova z roku1995 acena polského PEN klubu z roku 1996). Navíc byla čestnou doktorkou Poznaňské univerzity Adama Mickiewicze.