Zlomek Dalimilovy kroniky připomínají gobelínové iluminace

Praha – K sedmému výročí pořízení pařížského zlomku Dalimilovy kroniky, který zakoupil český stát v aukci, uspořádala Národní knihovna výstavu gobelínových replik znázorňujících scény z iluminací, jimiž je rukopis opatřen.

„Je to moje zábava a částečně i trochu osvěta, protože všichni vědí ze školy, že existuje Dalimilova kronika a že je to první veršovaná česky psaná kronika, ale když se zeptáte, co v ní je, tak málokdo ví,“ domnívá se autorka gobelínů Věra Mičková.

Ke kronice ji převedla otázka, kterou jí lidé pokládali po vystavení její předchozí práce, tapisérie z Bayeux. „Setkala jsem se s reakcí, že je to sice krásné, ale proč se neorientuji také na českou historii,“ vysvětlila textilní výtvarnice.

Ke tkanému ztvárnění si vyrala iluminace z tvz. pařížského zlomku Dalimilovy kroniky. Kronika tak řečeného Dalimila je nejstarší dějepisné dílo v českém jazyce, datováno do první poloviny 14. století. Národní knihovna schraňuje ve svých sbírkách tři úplné rukopisy a dva zlomky psané česky. Před sedmi lety do archivů přibyl i zlomek přeložený do latiny, který český stát získal dražbou v pařížské aukční síni.

Pařížský zlomek Dalimilovy kroniky
Zdroj: Národní knihovna ČR

„Je to rukopis italského původu, vznikl mezi lety 1331–33 v Itálii, pak je o něm jistá stopa v 60. letech 19. století, kdy už byl v Paříži, a pak až v roce 2005, kdy ho NK na aukci koupila,“ prozradil něco z málo známé historie zlomku Zdeněk Uhlíř z oddělení rukopisů a starých tisků v Národní knihovně.

Význam rukopisu tkví především v tom, že o existujícím latinském překladu Kroniky tak řečeného Dalimila nepanovalo do roku 2005 žádné povědomí. Zlomek o dvanácti listech obsahuje zhruba desetinu celého listu. „Na pařížském zlomku je zajímavé, že je tak bohatě iluminovaný. Je to z rané středověké doby nejrozsáhlejší cyklus týkající se českých dějin a zajímavé je, že jsou viděny očima italského malíře,“ upozornil Uhlíř.

O zhotovení rukpisu v Itálii svědčí typ písma i iluminace hlásící se do některé dílny v Bologni, Padově či Benátkách. „Může souviset s mladým Karlem IV., který tehdy pobýval v Itálii. Víme, že ho navštívilo poselstvo české šlechty, že mu přineslo dary, tohle mohl být jeden z nich,“ předpokládá Uhlíř.

Při tvorbě gobelínů vycházela Věra Mičková ze scanů poskytnutých Národní knihovnou. „Často jsem se velmi dobře bavila, protože vidět českou historii očima italských mnichů je kolikrát i komické,“ přiznala autorka. Nesnadná byla občas také správná interpretace obrazů potřebná k náležitému převodu do textilního materiálu. „Na jedné scenerii byli třeba klečící lidé, kteří vypadali, jako by rozvinovali koberec. Až později jsem pochopila, že to jsou Chodové, kteří osekávají kmen k ochraně šumavské hranice,“ uvedla příklad Mičková.

Tkané iluminace z Dalimilovy kroniky budou ve výstavním sále Klementina, v němž Národní knihovna sídlí, vystaveny do 20. května. Součástí expozice bude i umělecká kopie iluminovaného rukopisu.