Příliš mladá noc nastavuje zrcadlo dospělým

Jedna žena, dva muži a dvě pořád ještě děti. První noc po Silvestru je svedla do panelákového bytu, kde být nechtějí, ale vlastně chtějí. Doufají v přátelství, ve zdání rodiny, něhu i lásku, jsou mámeni erotikou, ale nedonutí se říct si o nic z toho jinak než (sebe)destruktivně. A tak i po této Příliš mladé noci stejně jako po Silvestru zůstává převážně pachuť trapnosti, snad i studu a předstírání, že se nic nestalo a neděje, protože tak je to nejméně bolestivé.

Absolventský snímek studenta pražské FAMU Olma Omerzu Příliš mladá noc byl jediným českým filmem na letošním Berlinale. Slovinský režisér svůj zhruba hodinový počin představil v nesoutěžní sekci Forum.

Koproducentem filmu je Česká televize. „Scénář nás zaujal svou odvahou podívat se na odvrácenou tvář lidského jednání,“ vysvětlila podporu ČT ředitelka vývoje pořadů a programových formátů Jana Kasalová. Scénář napsal podle své nikdy nepublikované povídky Bruno Hájek, do finální podoby ho přepracoval společně s režisérem a Jakubem Felcmanem. „Má dvoje kořeny,“ prozradil Hájek. „Reálný základ, podobný zážitek měl jeden kamarád, a pak jméno jednoho dětského hrdiny – Baluška – odkazuje k povídkám Jaroslava Haška.“ 

Dva dvanáctiletí kluci (Vojtěch Machuta, Jan Vaši) se den po Silvestru náhodně ocitnou na zvláštní oslavě v bytě mladé ženy (Natálie Řehořová) a ve společnosti dvou dospělých mužů (Martin Pechlát a Jiří Černý). Přestože cítí napětí v podivném trojúhelníku, v němž se trojice více méně okatě zraňuje naschvály, zůstanou a prožijí své první setkání s láskou a sexualitou. Jeho součástí je i choulostivá scéna, která může působit kontroverzně, ale tvůrci upozorňují, že takovou rozhodně nechce být, jde spíše o snovou představu.

Děti se tak ve filmu dostávají do situací, do kterých děti zkrátka nepatří, ale nejen ony i dospělí se přivádějí do situací – mnohdy trapných pro všechny zúčastněné –, s nimiž si nevědí rady. Svou nejistotu maskují sebestředností, zbytečným exhibicionismem a využíváním jedněch k upozornění na sebe a zasažení druhých. 

„Na filmu jsme zkoumali téma ztráty milostných ideálů, sexualitu, v níž láska nezaujímá žádné místo nebo je maskou nejistoty, obranným mechanismem před něhou,“ podotknul ke snímku režisér Olmo Omerzu. Tato (sebe)destruktivní hra s (po)city svými i jiných ale paradoxně jednotlivé účastníky víc odkrývá, než maskuje.

Důležité přitom jsou paralely mezi dospělým a dětským vnitřním světem, který má stejnou váhu - chlapci mají v oněch dvou mužích vlastně své dospělé alter ego. A prostřednictvím dětí film kriticky poukazuje na fungování dospělých v mezilidských, především milostných vztazích. „Pijí, zamilovávají se, zvrací a už jen svou přítomností na zábavě podrývají tu lživou suverénnost světa dospělých,“ upozorňuje režisér. A dodává: „Bez ohledu na to, že film obsahuje několik choulostivých scén, jsem zkusil provázat dětský svět s dospělým a téma sexuality ukázat subtilně, ale pohledem, který odkrývá zranění a bolest, jež si hrdinové nepřipouštějí.“

Na příběhu ho vedle tématu prázdnoty partnerských vztahů zajímalo také téma vytváření rodiny, jehož se dotýká i ve svém dalším titulu, který chystá. Rodinný film zní zatím jeho pracovní název.

Světovou premiéru si Příliš mladá noc odbyla na letošním festivalu Berlinale, českou měl 16. března, do kin vstoupí 29. března. Ještě před uvedením do distribuce byl film promítán v soutěžní sekci Nová Evropa na devatenáctém ročníku Febiofestu.

PŘÍLIŠ MLADÁ NOC. 65 min. Režie: Olmo Omerzu. Scénář: Bruno Hájek, Jakub Felcman, Olmo Omerzu. Kamera: Lukáš Milota. Hrají: Natálie Řehořová, Martin Pechlát, Jiří Černý, Vojtěch Machuta, Jan Vaši, Milan Mikulčík. V kinech: od 29. března.