Otakáro Schmidt míří s Pražským Jezulátkem do Ameriky

Praha – Film O. M. Schmidta Pražské Jezulátko měl premiéru v České televizi během uplynulých vánočních svátků, nyní byl jeho režisér, za své dosavadní dílo, nominován na ocenění Per Artem Ad Deum. Cenu vyhlašuje papežská rada pro kulturu pro evropské země a nominace určují jednotlivá ministerstva kultury. Tento rok se do užšího výběru poprvé za historii probojovali dva Češi - Otakáro Maria Schmidt a Martin C. Putna.

„Už při realizaci předcházejících filmů nás napadlo, že by bylo dobré provázet film nějakou rekvizitou, která by vycházela z tématu. Zde se nabízelo pochopitelně Jezulátko, které jsme nechali vyrobit z českého skla, granátů a perel, které následně zatoužil dát arcibiskup Dominik Duka papežovi při příležitosti svého jmenování kardinálem. To se uskutečnilo a nás napadlo, že podobných sošek by mělo vzniknout asi osm a ty potom rozmístíme ve vybraných katedrálách světa, což bude samozřejmě zdokumentováno,“ řekl v rozhovoru pro ČT24 Schmidt. 

Interview ČT24 (zdroj: ČT24)

S filmem Pražské Jezulátko nyní míří štáb do Jižní Ameriky, kde by měl vzniknout další díl cyklu s názvem Misie až na kraj světa, kdy symbolem je právě Pražské Jezulátko, které je vlastně jako náboženský symbol jediné na světě, jež uctívají všechna ostatní náboženství. „Je to tedy naprostá rarita. Protože jde skutečně napříč všemi náboženstvími, chtěli bychom opět ve spolupráci s Českou televizí vytvořit hraný film o Jezulátku ze současnosti k příštím vánočním svátkům,“ prozradil své plány M. O. Schmidt. 

Pražské Jezulátko pochází ze Španělska. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy. 

Když se roku 1556 vévodkyně Marie Manrique de Lara vdávala do Čech, dostala sošku od své matky jako svatební dar. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. 

Soška vysoká 47 centimetrů je dřevěná s povrchem modelovaným z barevného vosku. Představuje malé dítě, oblečené v dlouhou košilku, ze které vykukují bosé nožky. Pravicí Ježíšek žehná, zatímco levice drží zemský globus završený křížem – celý náš svět spočívá v jeho ruce. Královské insignie vyjadřují víru společnou všem křesťanům – víru v Ježíšovo božství. V něm se sám všemohoucí a vševládnoucí Bůh stal člověkem.


Otakáro Maria Schmidt se kromě jiných témat od roku 2004, kdy přijal křesťanskou víru, ve svých dokumentech věnuje otázkám víry. Vzdal hold českému světci Janu Nepomuckému ve snímku Nejznámější Čech – Jan Nepomucký (2007) a podrobně představil historii i současnost řádů jezuitského a salesiánského – Nejsme andělé, jen děláme jejich práci (2006), Dej mi duši a ostatní si ponech (2008). I z dalších podobných témat, jako působení Farní charity ve Starém Kníně nebo o tradici Palackého Univerzity v Olomouci, dovedl vykřesat náboj a hravost, a to i prostřednictvím hraných scén.