Jednou z největších řezeb, jež vznikla v pražské dílně Matyáše Bernarda Brauna, je Ukřižovaný z kláštera v Plasích. Výtvor je monumentální nejenom svými rozměry, ale i řezbářskými formálními kvalitami. Anatomické detaily, zvláštní exprese ve tváři či neuvěřitelná dynamika řezby, navíc svědčí o autentičnosti Braunovy ruky, přestože dílo vzniklo podle klášterní kroniky v roce 1720, tedy v době, kdy již pro přehršel zakázek svěřoval práci svým tovaryšům.
Matyáš Bernard Braun: Ukřižovaný z kláštera v Plasích
Největší osobnost domácí barokní plastiky Matyáš Bernard Braun (1684–1738) se tradičnímu sochařství vyučil v Salzburgu a za svého pobytu v Itálii se seznámil s barokní tvorbou Gianlorenza Berniniho a renesančním uměním Michelangela Buonarrotiho. Kolem roku 1710 se natrvalo usadil v Praze. Hned jeho první socha, Vidění Sv. Luitgardy pro Karlův most, mu získala obdiv Pražanů i velké množství nových zakázek.
Podílel se například na výzdobě kostela sv. Klementa v Klementinu nebo Černínského paláce na Hradčanech. Pravděpodobně nejznámějším Braunovým dílem jsou alegorické sochy ctností a neřestí, jež zdobí Hospital Kuks. O detailech monumentální řezby Ukřižovaného z kláštera v Plasích pohovoří kurátor Tomáš Hladík.
Národní galerie v Praze nikdy nezavírá - Ukřižovaný z kláštera v Plasech (zdroj: ČT24)
Tomáš Hladík je vedoucím Sbírky starého umění, oddělení českého umění. Vystudoval obory dějiny umění – historie na Filozofické fakultě UK v Praze (1978). V Národní galerii se věnuje sochařství období renesance a baroka; současně se podílel na přípravách výstav barokního umění v Čechách (Praha 2001, Lille 2002/2003, Praha 2010/2011).
Seriál Národní galerie nikdy nezavírá pokračuje opět v neděli 27. května. Kurátorka Sbírky starého umění Andrea Rousová představí dílo Jana Kupeckého s názvem Podobizna Františky Hedviky Wussinové. Všechny předešlé díly naleznete zde.