V uplynulém roce Christian docela vážně zvažoval, že se zastřelí. Byl podrážděný, otrávený a mrzutý – a jak by také nebyl, když mu utekla žena do Buenos Aires a jeho vinotéka byla na zavření. Původně byli tři (což bylo tak akorát), teď zůstali s šestnáctiletým synem Oscarem dva a nějak si na to nemohli zvyknout. Navíc Oscar, který stále vypadá jako přerostlé dítě, má hodně práce sám se sebou, neboť právě prochází složitou krizí identity a moc toho nenamluví, protože je přesvědčen, že to podstatné již Albert Camus a Søren Kierkegaard řekli za něj.
SuperClásico - utkání, kde se hraje o všechno
Jenomže ve chvíli, kdy měl Christian podepsat rozvodové papíry, se v něm něco zaseklo. Nedokázal se prostě tak snadno (jedním podpisem) vzdát něčeho, co mu kdysi patřilo. A tak popadl kufry a Oscara a rozjel se do Buenos Aires, aby nejdříve zjistil, co se vlastně stalo, ale hlavně se pokusil získat svoji bejvalku Annu zpět.
Tohle hlučné město mu zpočátku lezlo pěkně na nervy. Především tu je děsné vedro (jak může žít Anna někde, kde je takové horko, když ho nesnášela?) a rozlévají tu patok zvaný Malbec (jak může Anna vydržet někde, kde podávají tak mizerné víno?). A navíc celé město žije v duchu vášnivého hesla „Dneska s váma vyjebáme“, neboť se právě schyluje k bratrovražednému derby zvanému SuperClásico, v němž si to rozdají borci dvou legendárních klubů River Plate a Boca Juniors. To by ostatně mohlo být Christianovi u paty, nebýt toho, že jeho manželka je fotbalová agentka, která se chce rozvést proto, že již nějakou dobu žije ve skromném paláci s místní fotbalovou hvězdou Juanem Díazem. A je to venku, situace se rychle vyjasnila.
Tenhle Juan Díaz má sice kratší nohy (aby měl jako správný centr nižší těžiště), ale o pár let starší Annu s jižanským temperamentem šíleně miluje, za což se Christianovi slušně omluví, když ho nahatý i s vydřeným Oscarem přivítá v jejich domě. A Christianovi je jasné, že tenhle boj o Annu rozhodně nebude zívačka, a to ještě netuší, že na něj místní obstarožní služka Fernanda hopsne ve vaně, dosud nepolíbený Oscar se tu osudově zamiluje do místní průvodkyně a on se seznámí se starým vinařem, který už zvládl šest žen a dokáže i z Malbecu udělat slušné pití. A tak se tohle divné, horké a temperamentní město, které je nejpříjemnější brzo po ránu a kde spolu občas tančí i šváby, postupně dostáva Christianovi pod kůži. Navzdory tomu, že ho tu zdvořilí zloději obrali až do spoďárů a boj o Annu se zdá beznadějný, protože chystá zásnuby se svým argentinským mičudou…
Dánský film na tom dnes není vůbec špatně…
… a mnohými je nezřídka hodnocen jako jeden z hodně zajímavých proudů současné kinematografie, který charakterizuje kvalita i divácká spektakulárnost a v neposlední řadě i specifický černý humor, sarkasmus a smysl pro absurdní zkratku. A není to jen zásluhou zřejmě aktuálně nejznámějšího dánského režiséra a geniálního provokatéra Larse von Triera a jeho kontroverzních opusů na hranici snesitelnosti (Antikrist). Mezi dánské filmy, o kterých se hodně nahlas hovořilo, patří třeba historické romantické drama Královská aféra, Lepší svět režisérky Susanne Bierové či festivalové pecky Ukrutně šťastni Henrika Rubena Genze (Křišťálový globus na 43. MFF v Karlových Varech) a varovný Hon (jenž oslovil publikum v Cannes i ve Varech) režiséra Thomase Vinterberga, který se spolu s Larsem von Trierem podílel na sepsání manifestu Dogma 95.
A do tohoto proudu docela slušně zapadá i vlídná, chytrá a možná i trochu nečekanou pointou kulminující komedie lidských vztahů SuperClásico, kterou režisér Ole Christian Madsen završuje svoji trilogii o setkávání, míjení a rozchodech. Jeho film připomíná zajímavé snímky severských kinematografií, v nichž jsou netriviální témata interpretována s laskavým humorem a nadhledem (typu Kurz negativního myšlení) – na druhé straně pak filmová díla portrétující skrze kaleidoskop osobních příběhů světové metropole, tak jako 7 dní v Havaně nebo místopisné kreace Woodyho Allena.
„Jak jsem tě mohla opustit?“
Jakkoli ústřední zápletka SuperClásica (umanutý hrdina se nechce vzdát té, kterou miluje) může signalizovat nástup standardního romantického klišé, podařilo se Madsenovi tuto predikovanou banalitu obohatit o neokázalý lidský rozměr, který zdánlivě absurdnímu dodává punc autentické reality. Spíše než prvoplánovitá situační komika nás tu potkává osobitý a navzdory tématu vlastně laskavý humor, jenž jako by nám vzkazoval, že žádný fatální vztah či osudová ztráta nemusejí být zrovna na mašli. A i když Madsen zřetězuje dílčí epizody tak, že mohou vzbuzovat dojem, že se tu může stát cokoli, nenavozuje to pocit klasické bláznivé komedie, neboť jeho narace má pevný řád, logiku i schopnost oslovit.
Tomuto stylu odpovídají (na komedii) disciplinované a civilní herecké výkony, které táhne zarputile zamilovaný a současně i chápající Anders W. Berthelsen a jeho příjezdem nakonec přece jen trochu rozhozená Paprika Steenová, které lze věřit, že dokáže sbalit novodobého Maradonu a obloudit ho tak, že nakonec kvůli ní podepíše přiznání o cizoložství. V druhém sledu na sebe pak upozorňuje zejména neukotvený Oscar Jamieho Mortona a zdánlivě nepřístupná Fernanda Adriany Mascialinové, která to (navzdory, řekněme, zralému) věku, dokáže pořádně rozbalit na parketu i ve vaně.
SuperClásico není žádné zjevení, před kterým byste si měli sednout na zadek. Je to vcelku příjemná oddychovka a relaxační masáž, která pobaví, neurazí a také poskytne zklidňující ujištění, že žádný vztah není tak osudový, aby nás položil na lopatky. Jestli zrovna teď potřebujete něco takového slyšet, zajděte se mrknout.
SUPERCLÁSICO. Dánsko 2011, 99 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Ole Christian Madsen. Scénář: Ole Christian Madsen, Anders Frithiof August. Kamera: Jørgen Johansson. Hudba: Jonas Struck. Hrají: Anders W. Berthelsen (Christian), Paprika Steinová (Anna), Jamie Morton (Oscar), Sebastián Estevanez (Juan Díaz), Adriana Mascialinová (Fernanda). V kinech od 20. září 2012.
Trailer k filmu SuperClásico (zdroj: ČT24)