Konec světa můžeme zažít i s dobrou muzikou

Praha - Kapela Zrní, která dle kritiků patří dnes k tomu nejzajímavějšímu, co hudební domácí scéna nabízí, vydala nové CD Soundtrack ke konci světa. Mistrně propojuje moderní pop s vlastní poetickou duší, a vytváří tak velmi originální a jasně identifikovatelnou tvář, což by jim leckterá kapela mohla jen závidět. Na „Soundtracku ke konci světa“ to dokazuje s odzbrojující lehkostí.

„Oproti debutu došlo k posunu snad na všech frontách, i když v případě Zrní by asi bylo lepší napsat v každém klasu. Nejzřetelněji to ale poznáte na třech místech. Jan Unger se za tu dobu vyzpíval a stal se fakt zajímavým zpěvákem. Pryč je jeho nejistota v hlase, naopak se prozpíval k osobitému výrazu, který mu právě na debutu chyběl. Dalším velkým posunem je celková hudební poloha skupiny. Zrní potlačilo svou alternativnost a hrdě se hlásí k modernímu popu,“ hodnotí album Jan Průša.

Podle něj skupina neztratila svou tvář a dokázala udržet výraznou osobitost, svou slovanskost. Průša dále podtrhuje celkový zvuk alba. „Ondřej Ježek je velký kouzelník, a to, jak do sebe provázal hlasy, dechové i smyčcové nástroje a přidal elektronické hrátky, skvěle zapadá a vytváří atmosféru “Soundtracku„ jako celku,“ uvedl.

„Písničky na albu původně nevznikaly v konceptu o konci světa, který má nastat v prosinci, ale postupně. Původně měly s tímto tématem spíše polemizovat. Rozhodně, ať k té události dojde nebo ne, alespoň tu bude tato kvalitní muzika,“ řekl s nadhledem bubeník kapely Ondřej Slavík. 

„Základ k CD vznikl vlastně při soustředění, které jsme měli k projektu tanečního představení “Kolik váží Vaše touha?„. Ve směsi se jedná o improvizace, které jsme během týdne tvořili. Postupně jsme tomu dávali nějaký tvar, aby to fungovalo,“ doplnil zpěvák Jan Unger. 

„Soundtrack ke konci světa“ je jednou z nejlepších desek, která u nás letos vyšla. Je to oslava muzikálnosti, je to nejdůležitější nahrávka pro Zrní. Když jej posloucháte, máte pocit, jako by muzikanti přišli a nasáli atmosféru podzimu, jeho melancholii, čistotu, pestrobarevnost, ale i mlhy nebo první mrazíky. A pak, s darem prvotřídních vypravěčů, s obrovskou hudební vynalézavostí, o něm jen podali své svědectví," uzavírá svou recenzi Jan Průša.