Galerie kritiků skončila v Očistci

Praha - Přední současný slovenský výtvarník Marek Ormandík se pro výstavu PURGATORIO (Očistec) inspiroval slavnou Danteho Božskou komedií. Smějící se lebka, mrtvá smrt, modlící se ďábel, ale také pokorní prosebníci, to jsou současné náměty Ormandíkových velkoformátových maleb a plastik. Výstava v Galerii kritiků, kterou kurátorsky připravil Jiří Olič, potrvá do 2. května.

Z doprovodného textu Jiřího Oliče:

Hlavy, které maluje Marek Ormandík s takovou chutí a s takovým osobním nasazením, jsou v podstatě hlavy jako takové, nepředstavují sice konkrétní osobu, ale připomínají nám osoby, které jsme viděli kdysi a vídáme je každodenně. Představují prototyp. Stačí zkratka, několik podstatných rysů a něco barevných skvrn. Jak jednoduché, řeknou si diváci, kteří jsou ovšem ve svém celku a většině vedeni masovou, vskutku bulvární kulturou.

  • Marek Ormandík / Purgatorio (Očistec)
    Marek Ormandík / Purgatorio (Očistec) zdroj: ČT24
  • Marek Ormandík / Purgatorio (Očistec)
    Marek Ormandík / Purgatorio (Očistec) zdroj: ČT24

Marek Ormandík maluje své hlavy dle měřítka mimomódního a tedy svým způsobem nadčasového. Většinou jsou hlavy bezvlasé a s tvářemi, které vystupují z pozadí jako poněkud znepokojující až děsivě „existencionální“ přízraky. V tomto pojetí „hlavy“, která má výpovědní hodnotu lidského osudu je jeho předchůdcem - vedle již zmíněného Roualta (a nezmíněného Bacona) zajisté také Giacometti, ale nikoli sochař (občas příliš dovedně stylizující), ale jako malíř. Byl to ostatně Giacometti, kdo chápal hlavu jako svůj hlavní námět a umělecký problém. „Ano, každý den, rád bych dělal krajiny, ale momentálně jsem nucen se omezit na hlavy. Protože jakmile “má„ člověk hlavu, má všechno ostatní, když nemá hlavu, nemá nic, aspoň já ne,“ říká v jednom rozhovoru Giacometti.