Je to tedy pěkný rambajz. Už venku na chodníku u Malostranské besedy v Praze upozorňuje kolemjdoucí, že se „něco“ děje, něco neobvyklého a pozoruhodného. Malostranská beseda rezonuje zvláštními zvuky, které vás nakonec spolu se zvědavostí přimějí vejít do galerie. A tam užasle vstoupíte do jiného světa; světa hry, objevování, tajemství a rozkoše tří smyslů. Kromě chuti a čichu, i když i ty můžete uspokojit, kavárna s cukrárnou jsou v domě, je zde připravena především hmatová, vizuální a sluchová hostina v podobě interaktivní a jedinečné výstavy Vikýře PLAY. Byla otevřena na Den učitelů 28. 3. 2013 a velkolepým způsobem rozvíjí myšlenku Jana Amose Komenského učit se, poznávat a chápat svět hrou.
Vikýře PLAY - výstava pro všechny smysly
Výstava Vikýře PLAY je součástí úspěšného mezinárodního projektu putovních interaktivních výstav ORBIS PICTUS PLAY Jiřího a Radany Waldových. Výstavy spojené s tímto projektem navštívilo po celém světě více než 2,6 milionu lidí. Od roku 2000 je autorem umělecké koncepce Petr Nikl, je to tedy už jeho 13. řešení náročného zadání.
Vikýře Malostranské besedy, jejich světlem prokreslená dřevěná zákoutí i velké sály rozprostřené v několika patrech tohoto krásného domu jsou osazeny podivuhodnými předměty, které si hrají s vámi a vy s nimi. 19 objektů/instalací je dílem 19 osobností. Jak zkušeným a vyzrálým umělcem i manažerem tohoto jedinečného projektu Petr Nikl je, se pozná i z toho, že do autorské hry s prostorem přizval nejen hudebníky a výtvarníky, sochaře, designéra, scénografa, architekta, ale i divadelníka, pedagoga, dokonce nakladatele a výtvarného samouka a také výrobce a vynálezce hudebních nástrojů v jedné osobě. Spektrum těchto odborných specializací zaručuje komplexní soulad uměleckých oborů vzájemně, jejich souhru s prostorem a souznění s ideou celého projektu.
Výstava Vikýře PLAY (zdroj: ČT24)
Že si návštěvník, jedno jestli dětský nebo dospělý bude hrát, se přirozeně očekává, konec konců výstava to má v popisu práce, a že tam budou pěkné věcičky se také dalo čekat, ale neobyčejná krása a harmonie jednotlivých uměleckých artefaktů byla doslova ohromující: estetika tvarů, ušlechtilých materiálů, zemité a nepřerušené pouto s dokonale zvládnutým řemeslem, které je i ve výtvarném umění dneška bohužel čím dál vzácnější. Ale nad tím vším kraluje lidský důmysl, vtip, nečekaná a chytrá řešení toho, jaké „hmotné tělo“ dát neuchopitelným kvalitám světa, jakými jsou například zvuk nebo prostý pohyb lidské ruky.
- Ondřej Janoušek: Nebulion - kovový jazýčkový nástroj vycházející ze štěrbinových bubnů přírodních národů. autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
- Christof Grosse, Jiří Wald: Vodní zvon - zvon odlitý z bronzu, výzkumně vývojová studie možností metamorfózy zla. autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
Komplexním hmatovým, zvukovým a vizuálním zážitkem je například úvodní rozměrné Sensorium pro 12 smyslů Oldřicha Hozmana a Jiřího Waldy a vůbec všechny ostatní objekty a instalace: rotační barevné závěsné či polohové kruhy, různé hmatové objety zdůrazňující tvar a texturu hmoty, pokovená vejce zrcadlící okolní prostředí a jeho proměny, kamera obscura pro pozorování Malé Strany nebo interaktivní videoprojekce na plátno, kdy divák kreslí pohyb vlastní rukou.
- Petr Korecký: Trifon - perkusní nástroj ze dřeva a oceli, laděný v pentatonice G dur, určený ke společné hře tří hráčů. autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
- Jiří Konvrzek: Lavička na výsluní - šlapadlo mění mechanický pohyb ve zvuk, který může hráč ovládat rytmicky tlačítkem ventilu a otáčením kola věže vybírat harmonické nebo disharmonické souzvuky tónů. autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
Děti se vyřádí hlavně v podkroví, do jehož tajemného šerosvitu jsou umístěny další vychytávky a vynálezy: závěsný relaxační objekt inspirovaný vosím hnízdem, kreslení legendárního Golema holýma rukama pomocí písku na prosvětleném podloží sudu, zvonící tyče, harfičky, monochord podle Pythagora, šlapací lavička na výsluní ovládající zvuk pomocí soustavy šlapacích kolečkových převodů, klavír o pěti klávesách pro hru minimální hudby, rezonátor pro lidské tělo, znějící židle a do toho všeho děti troubí jakousi „potrubní poštou“ mezi jednotlivými úrovněmi podkroví.
Dospělé návštěvníky určitě zaujmou vtipná „technická“ řešení dalších nejrůznějších chordofonů, metalofonů a aerofonů, jejichž podoba vychází částečně z historických forem a vývojových stupňů hudebních nástrojů, tak z inspirace nástroji původních kultur a etnik exotických koutů světa. K vidění tu jsou i nové objevy forem hudebních nástrojů jako například vodní zvon, nádherné duchovní dílo a možná i další vývojová forma klasického zvonařského řemesla. Zvuk nástrojových prapředků i novodobých zvukových vynálezů si návštěvníci mohou natočit v Nahrávacím studiu snílků a audio-video nahrávku vlastní skladby si pak odnést domů. Ale mohu vás ujistit, že i bez ní vám tato výstava bude dlouho znít v hlavě.