Televize napouští česká akvária už 60 let

Praha - Když Československá televize 1. května 1953 začala vysílat, byla spíš takovou chudou příbuznou rozhlasu. Akvárium, jak se televizoru říkalo, na které se k nečetným majitelům chodili dívat sousedé i příbuzní. Velkou sledovanost měl hlavně sport - a ten byl také spojen s prvním přímým přenosem i s prvním barevným vysíláním. Jak se za šedesát let proměnila televizní technika i středobody obýváků, ukazuje výstava, kterou v den 60. výročí zpřístupní Národní technické muzeum.

„Televizní vysílání začalo v rámci oslav prvního máje ve 20:00. Úvodní řeč měl ředitel československého rozhlasu,“ popsal program prvního vysílacího dne, jehož součástí byla i scéna z Molièrova Lakomce sehraná Františkem Filipovským, kurátor výstavy Jan Novotný.

„Existovalo jedno studio, kde byly dvě kamery, jeden stůl, a u toho se všechno odehrávalo. Technika v té době byla strašně nespolehlivá, tehdy nebylo ani žádné záznamové zařízení,“ upozorňuje Rudolf Pop, ředitel techniky ČT, že průkopníci vysílání museli být především nadšenci a taky dobří improvizátoři.

Video Reportáž o počátcích televizního vysílání
video

Reportáž o počátcích televizního vysílání

S oslavami šedesátého výročí tehdy nikdo zřejmě moc nepočítal, první půlrok byl pro televizi obdobím hájení. I když vysílání nezačínalo úplně na zelené louce - první pokus o šíření audiovizuálního signálu proběhl v roce 1948 rámci výstavy rozhlasu MEVRO v Praze. Televizní aparatura z tanvaldského Vojenského technického ústavu, která tehdy byla předvedena, je jedním z exponátů na aktuální výstavě v NTM.

JAK ŠEL ČAS S TELEVIZNÍM PŘIJÍMAČEM

  • Ten první ze sériově vyráběných dostal už půl roku před zahájením zkušebního vysílání v roce 1953 prezident Klement Gottwald. Šlo o typ Tesla 4001, což byl jednoduchý televizor s úhlopříčkou 25 centimetrů. V té době existoval ještě přijímač Leningrad, který se vyráběl v Sovětském svazu.
  • Během černobílé éry Tesla postupně obrazovku zvětšovala. Ta s úhlopříčkou 53 centimetrů stála čtyři tisíce korun, což byl asi čtyřnásobek tehdejšího platu.
  • V roce 1972 se v Československu začal vyrábět první barevný televizor: Tesla Color. Obrazovka s úhlopříčkou 59 centimetrů byla vsazena do plastové skříně s imitací dřeva.
  • Po revoluci postupně trh zaplavily západní značky. Průlom nastal v roce 1996, kdy se objevila plochá, takzvaná plazmová obrazovka. Ta první stála v přepočtu 300 tisíc korun. Úhlopříčku měla přitom menší než klasické televize ze šedesátých let.
  • O devět let později začaly být populární ploché obrazovky s vysokým rozlišením. V roce 2010 přišly 3D obrazovky.

Vystaveno je i odbavovací pracoviště z nejstaršího televizního vysílače na Petřínské rozhledně z roku 1953 anebo prototyp prvního československého televizního přijímače TESLA 4001A z roku 1952. Doma ho měl ale tenkrát málokdo - televizor byl poměrně dlouho především technickou novinkou.

„V úplných počátcích měli televizor jen lidé v Praze a okolí, na celé území Československa se dostal až počátkem 60. let. Zpočátku to fungovalo tak, že se na televizi lidé chodili dívat do domu kultury, knihoven, závodních klubů nebo k sousedům,“ popisuje Petr Bednařík z katedry žurnalistiky FSV UK tehdejší situaci, která možná dnes, kdy můžete mít televizi zabudovanou v mobilu i v ledničce, zní pro některé až nepředstavitelně.

ČT24 SE PTALA OSOBNOSTÍ: NA CO JSTE SE DÍVALI JAKO DĚTI?

Karel Šíp: Já pamatuji úplné začátky televize. Když začala vysílat, mně bylo osm let, televizi jsme neměli, ale sousedi ano a já u nich pořád zvonil, abych se mohl koukat, i když v ní téměř nic nebylo. Byl jsem takový všežravec, nějakým způsobem mě to médium uhranulo už od začátku.

Saskia Burešová: Milovala jsem písničkové pořady, kde zpíval Pepíček Zíma, protože to byl můj idol. Dokonce jako holka, přiznávám, jsem měla jeho fotku pod polštářem.

Eva Pilarová: Když tatínek koupil koncem 50. let televizor, tak už mě nezajímaly dětské pořady, ale dívala jsem se na ty dospělácké. A jeden mi udělal ohromnou radost - tehdy se vysílala Prodaná nevěsta, byla tzv. šátečková.


Důvodem, proč si lidé začali televizory kupovat, byl prý sport, přesněji možnost fandit z gauče hokeji nebo fotbalu. Sportovní klání i mimo hlediště mohli sledovat od roku 1955, kdy technici přistavili vůz k zimnímu stadionu v Praze na Štvanici a zorganizovali první přímý přenos v historii Československé televize. Šlo o hokejové utkání ČSR - IF Leksand.

Zpočátku televize vysílala pouze tři dny v týdnu (v létě jen dva dny), v listopadu 1953 se počet vysílacích dnů rozšířil na čtyři, v roce 1955 na šest dní v týdnu a od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala po celý týden. V roce 1961 dosáhl počet televizních koncesionářů jednoho milionu, v následujících letech majitelé televizorů přibývali už rychleji.

A televize si víc začal všímat i komunistický režim, který ji poměrně dlouho, na rozdíl od jiných typů médií, nebral příliš vážně. Její propagandistické možnosti si naplno uvědomil teprve počátkem 60. let. „Až do konce osmdesátých let představovala ČST nejsilnější nástroj propagandy a ideologické indoktrinace, což se projevovalo ve všech programových žánrech,“ připomíná Milan Kruml, analytik programových formátů ČT.

„Ale bylo i hodně pořadů, které získávaly ceny na mezinárodních festivalech,“ doplňuje Petr Bednařík. „Co jsme uměli dělat od počátku, byla tvorba pro děti, a to tak, aby byla zajímavá, zábavná i poučná. Západní Němci si nás dokonce vzali jako vzor, protože tam dětské pořady vypadaly spíš jako pokračování školního vyučování.“ K nejsledovanějším ale patřily seriály, seriálová tvorba se rozjela především v 70. letech.

V té době už televize byla součástí běžného života, dávno ne raritou. A od 9. května 1973 vysílala i barevně. První barevnou vlaštovkou byl ovšem už o tři roky dříve přenos z mistrovství světa v klasickém lyžování ve Vysokých Tatrách. Počáteční éru barevného vysílání dokumentuje na výstavě v NTM první československý barevný televizor TESLA 4401A Color.

Sedmdesátky přinesly ještě dvě pro televizi důležité změny - spuštění vysílání ČT2 v roce 1970 a stěhování na Kavčí hory, kde sídlí doteď. „Měšťanská beseda byla vlajková loď, ale ČST měla i další pracoviště. V 60. letech to došlo tak daleko, že byla asi na 120 místech v rámci Prahy,“ doplnil kurátor Jan Novotný. „Už v roce 1965 vznikl projekt, který počítal s televizí na jednom místě. První část Kavčích hor byla předána v roce 1970 a objekt zpravodajství pak v roce 1979.“

OD „KAMDOPŮ“ K UDÁLOSTEM

Právě zpravodajství prošlo za šedesát let jednou z největších proměn. Jeho raná podoba by z dnešního pohledu nejspíš neobstála. Nejméně do roku 1955 bylo denní a aktuální zpravodajství na obrazovkách spíše vzácností. Ze zpravodajských žánrů v prvních dvou letech vysílání dominovaly magazíny, ohlédnutí, souhrny, případně besedy ve studiu.

Na skromné pionýrské počátky vzpomíná někdejší produkční Martin Glas: „Zpravodajská redakce měla tehdy, v Měšťanské besedě v prvním patře traktu do Jungmannovy ulice, čtyři místnosti. Osazenstvo bylo tehdy velmi malé: vedoucí redaktor, vedoucí výroby, sekretářka redakce, několik redaktorů….“

Začátkem plnohodnotného zpravodajství bylo spuštění pravidelné hlavní zpravodajské relace TAZ – Televizní aktuality a zajímavosti na podzim 1956. V roce 1958 dostává hlavní zpravodajská relace značku Televizní noviny a současně s ní se rozbíhají také sportovní Branky, body, vteřiny – dnes nejstarší programová značka České televize.

V 60. letech se objevuje další noční verze zpráv pod názvem 2. vydání Televizních novin. A spolu s rozšiřováním zpravodajského záběru rostou i nároky na počet redaktorů a jejich zaměření. Regionální zpravodajství obstarávali v počátcích „kamdopové“ - kameramani a dopisovatelé v jedné osobě, nezřídka amatéři s vlastním vybavením a chutí dostat „své“ zprávy k národu. Mimochodem Studio Ostrava zahájilo vysílání na silvestra roku 1955, Brno o šest let později.

K podobě, v jaké ho známe dnes, se zpravodajství přiblížilo zejména po vzniku České televize v roce 1992. Zásadním posunem pak bylo spuštění první zpravodajské stanice v Česku. ČT24 začíná vysílat 2. května 2005. V únoru 2006 se k vysílání ČT24 přidává další nová tematická stanice ČT sport. A od konce srpna letošního roku se nabídka České televize rozšří o další dva kanály - dětský ČT :D a kulturní ČT art.

MILNÍKY TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ

  • 1948 První pokus o šíření audiovizuálního signálu. Proběhl v rámci výstavy rozhlasu MEVRO v Praze.
  • 1. května 1953 Odstartováno vysílání Československé televize.
  • 1954 Zkušební vysílání přechází na pravidelné vysílání (3 dny v týdnu).
  • 1955 Realizována výstavba nového televizního vysílače v Ostravě a vytvořeno první televizní studio na Moravě a ve Slezsku.
  • 1961 Vzniká Televizní studio Brno.
  • 1970 Dostavba první etapy budovy na Kavčích horách. Televizní vysílání se rozšiřuje o druhý program.
  • 1973 Televize začíná vysílat barevně.
  • 1992 Vzniká Česká televize.
  • 2003 Vysílání je obohaceno o stereofonní zvuk.
  • 2005 Začíná vysílat první zpravodajský kanál v zemi, ČT24. Zároveň započalo digitální vysílání.
  • 2006 Česká televize spouští provoz sportovního kanálu ČT4 (ČT sport).
  • 2010 Česká televize začíná vysílat v HD (High-definition, vysoké rozlišení).
  • 2012 Ukončení přechodu na zemské digitální vysílání.
  • 2013 Česka televize spouští dva nové kanály ČT :D a ČT art.

Více o (pre)historii Československé televize do roku 1992 si můžete přečíst na stránkách ČT, kde najdete také mnoho archivních fotografií.