Praha – Od 50. let portrétuje světové osobnosti, i když známější je pro svou filmovou tvorbu. Španělský režisér Carlos Saura nyní v pražském Institutu Cervantes představuje výběr ze své tvorby. Místo pohyblivých obrazů se ale pochlubí svou druhou vášní – statickými výjevy. Jako fotograf-amatér fotí kromě známých tváří také obyčejné lidi z ulice nebo zvířata. Uznávaný umělec má k Praze vazby už od poloviny minulého století, kdy sem začal jezdit. Výstava jeho portrétů potrvá až do 23. června.
Institut Cervantes představuje Saurovu méně známou vášeň
Saura na vernisáži výstavy přiznal, že k fotografování ho přivedla láska k dívce. „Byl jsem hodně stydlivý. A tak jsem ukradl otci foťák, abych si ji mohl tajně vyfotit,“ svěřil se umělec. Od té doby prý fotí každý den. U nás je ale Saura známý především jako režisér. S filmem začal už za diktatury generála Franca a své filmy musel mnohokrát skrývat před politickou cenzurou. „Diváci tady na jeho filmy chodili i s tím, že v nich mohli vidět určitou paralelu s tím, co jsme prožívali tady v Československu,“ dodal filmový historik David Čeněk.
Saura fotí od mládí, první výstavu měl v roce 1951. Portrétoval svou rodinu, okolí, fotil při natáčeních a vytvářel malované fotografie, které nazval fotosaurios. Mezinárodní věhlas získal ale zejména kvůli desítkám svých filmů.
Fotografie Carlose Saury (zdroj: ČT24)
Carlos Saura:
„Jsem fotograf-amatér. Možná jsem byl profesionál, ale to už bylo dávno… Potřebuju fotografovat každý den. Fascinuje mě, že fotím to, co se zároveň hned stane minulostí. Je to krásné a tragické zároveň.“
Celkem čtyřicítku portrétů spolu s ním vystavuje v Instituto Cervantes i jeho krajan, fotograf Leopoldo Pomés. Katalánský fotograf a publicista je také fotograf-samouk. Podílel se například na kampani na kandidaturu Barcelony na pořádání Olympijských her v roce 1992. Od roku 2006 se už naplno věnuje fotografii, především portrétům osobností ze světa kultury, umění, literatury. Zachycuje ale i svět koridy nebo ženy.
Carlos Saura je jedním z nejuznávanějších tvůrců v oblasti psychologického filmu. Jeho první známější filmy vznikají na konci 50. let. Debutoval dokumentem Cuenca (1958), následoval film Los golfos (1960) který otevřel španělské kinematografii cestu k neorealismu. La caza (1965) se zabývá španělskou občanskou válkou, další silným Saurovým tématem. Později se režisér proslavil hlavně filmy z hudebně tanečního prostředí. Byl třikrát nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film, naposledy v roce 1998 za snímek Tango.
Fotky slavného filmaře k vidění v Praze (zdroj: ČT24)