Filla je místo na zámku pod zámkem - a potomci se zlobí

Louny – Dědicové kubistické malíře Emila Filly zvažují, že budou po Ústeckém kraji požadovat navrácení čtyř obrazů v hodnotě desítek milionů korun. Lounská Galerie Benedikta Rejta, která obrazy spravuje, je totiž odmítá vystavit na zámku v Peruci, ačkoli právě to požaduje šedesát let stará darovací smlouva. Galeristé argumentují tím, že perucký zámek není možné dostatečně zabezpečit před případnou krádeží.

Fillovy malby Slepec, Žena s kartami a dvě zátiší s ovocem v roce 2011 z peruckého zámku ukradli zloději. Ačkoli se díla podařilo objevit už po měsíci, galerie je do zámeckého křídla odmítla vrátit kvůli jeho nedostatečné ochraně před zloději. Když se totiž spustí alarm, policisté k obrazům jedou i z nejbližší služebny celých dvacet minut, což je dostatečný čas na to, aby mohl zloděj pohodlně prchnout.

„Každá dlouhodobá výstava představuje rovnou pozvánkou pro zloděje,“ konstatuje tisková mluvčí Ústeckého kraje Magdaléna Hanáčková s tím, že obrazy chce kraj vystavovat krátkodobě v jiných a lépe zabezpečených galeriích.

Dědicové: Smlouva je smlouva a obrazy musí být vidět

S takovým rozhodnutím ovšem nesouhlasí Fillovi dědicové. Argumentují tím, že podmínkou darovací smlouvy z padesátých let bylo, že kubistické obrazy neopustí Peruc. „Rodina je oprávněně rozhořčená tím, co se stalo,“ vysvětluje rodinný přítel dědiců Emila Filly Martin Kodl. S rozhodnutím kraje navíc není spokojená ani perucká radnice; stýská si, že kvůli chybějícím obrazům do města turisté přijíždějí zbytečně.

Protože obrazy nejsou na původním místě již druhým rokem, dědicové napsali starostovi, že mají v plánu obrátit se na soud. „Mohou to být poslední informace před zahájením soudního řízení o navrácení movitého majetku rodiny, jenž byl původně do síně (Emila Filly v peruckém zámku) zapůjčen právě k její realizaci,“ uvedl dědic Fillova díla František Krejčí.

Emil Filla (1882–1953) patří mezi nejvýraznější malíře meziválečného období; ve svém dále se nechal inspirovat symbolismem i expresionismem, zhruba od roku 1910 je z jeho práce patrná tendence k uměleckému vyjádření v intencích kubismu. Ve 30. letech se vrátil k figurální malbě a tvořil velké obrazové kompozice. Věnoval se také válečné tematice, ale inspiroval se i národními písněmi, čímž navázal na alšovskou tradici. V Peruci Filla trávil poslední roky svého života a maloval zdejší krajinu, vzpamatovával se zde také z internace v koncentračním táboře.