Sicilie je velice zajímavý ostrov, neboť si přes všechny výdobytky civilizace zachovává autentičnost, v některých případech až moc. Jak hodně i málo se život v této zemi změnil, si lze uvědomit při návštěvě výstavy v městečku Racalmuto věnované výrazné osobnosti zdejšího života z přelomu 19. a 20. století, spisovatelce, fotografce a bojovnici za rovnoprávnost žen Louise Caico Hamilton.
Schön Sicílie: Setkání s „divnou ženou“ Louise Caico Hamilton
Nevelká expozice nazvaná podle jejího stěžejního díla Sicilian Ways and Days, vydaného v Londýně v roce 1910, pomocí zvětšených momentek a obsáhlých citací z knihy velice poutavě vykresluje život v malém sicilském městě a působivě odhaluje mentalitu zdejších lidí i samotný barvitý osud autorky Caico Hamilton.
Louise Hamilton se narodila 1861 ve francouzské Nice poté, co se její irský otec, takto ředitel Domu Hamilton, rozhodl z politických důvodů natrvalo odejít ze Spojeného království do Francie. Louise byla nejmladší z jeho šesti dětí. Rodina se v roce 1983 přestěhovala do Florencie, aby děti získaly dobré vzdělání a celkový kulturní rozhled, který tehdejší Florencie nabízela.
GALERIE
autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
Když bylo Louise devatenáct let, zamilovala se do sedmadvacetiletého sicilského fešáka Eugenia Caicoa, jehož majetná rodina žila na Sicílii ve městě Montedoro, které leží v těsné blízkosti právě Racalmuta hostícího výstavu. Přes velký odpor svých nejbližších a zákazvstupu do Montedora se Eugenio s Louise oženil. Ve Florencii se jim narodilo celkem šest dětí, z nichž ovšem dvě zamřely ještě jako kojenci. Teprve po smrti svého bratra Cesara se mohl vyděděnec vrátit na Sicílii a ujmout se značného dědictví, čítajícího bohatý důl na síru a několik měšťanských domů. Vzdělaná a svobodomyslná Louise se rázem ocitla ve světě svázaném předsudky a nepsanými, ale o to pevnějšími vnitřními zákony.
Jelikož nepocházela ze Sicílie a byla velmi dobrá pozorovatelka, vytvořila svébytnou knihu, ve které s nadhledem glosuje všední maloměstský život. Bez skrupulí, neboť dílo bylo určeno jenom pro britské občany, popisuje společnost, ve které jsou ženy po svatbě uzavřeny v domě „jako ve zvěřinci“, ven mohou chodit jen v doprovodu osoby stejného pohlaví, rodit děti a sloužit manželovi. Popisuje šokující zvyky, jako například nošení mrtvých lidí přivázaných na židli „skoro jako lovecké trofeje“, okázalý smutek pozůstalých, který se však jako mávnutím proutku mění ve veselí, a skoro nekončící žranici. Přibližuje tradice spojené například se sklizní či církevní svátky, jakož i kruté právo vendety se všemi tragickými důsledky.
GALERIE
photogallery_452575
Caico se v knize vyjadřuje jakoby deníkovým způsobem. Pomocí strohého popisu své denní činnosti a prostředí se nenápadně dostává pod povrch věcí. Při pročítání citací vystavených v expozici si divák mimoděk uvědomí, že se zdejší společnost zase až tak moc nezměnila. To, že například emancipace žen je přinejmenším stále problematická, je na ostrově zřetelné, a pokud se týká způsobu života - přestože Sicilani jezdí nejmodernějšími značkami aut, mají internet, cestují po světě, nakonec se zuby nehty drží svých tradicí a je jedno, zda jsou spojeny s církevními obřady nebo světskými oslavami či kuchyní.
„Divná žena“ Louise Caico Hamilton, jak jí místní přezdívali, se mnohdy krutým, jindy uzurpátorským zvyklostem odmítala přizpůsobit a okázale bojovala za svobodu a emancipaci. Nakonec však malé sicilské město i svého sicilského manžela opustila, neboť pochopila, že některé věci lze žít, glosovat i chápat, nikoli však změnit. Zemřela v Palermu roku 1927.
Článek je příspěvkem z letního cyklu SCHÖN SICÍLIE - nepravidelných kulturních zpráv z pravidelného pobytu webové zpravodajky Marie Schön na tomto ostrově. O Sicílii napsala také knihu, která je výběrem z jejích cestovatelských postřehů - přečíst si je můžete na webu ČT24.